Článek
Scházíme se v pražském hotelu Four Seasons. Bydlíte v něm vždy, když jste v Praze?
Ano, ostatně ve Four Seasons nebo kamkoli jedu. Jednoduše proto, že se tam cítím jako doma. Už mě „znají“, vracím se – nejen sem – rád. Ani apartmá neměním. V Praze bydlívám v Královském, z jehož okna Langdon vyskočí…
Aniž bychom cokoli dále prozrazovali, tohle mi moc nesedělo. Budova je od Vltavy kousek dál. Zároveň o vás vím, že jste puntičkář. Dokázal byste ze svého pokoje do řeky doskočit?
Nebudu vám lhát, v tomhle případě jde v něčem o básnickou licenci. Ovšem mám spočítáno také to, že kdyby se Langdon v pokoji velmi rychle rozběhl, trefil dané okno, do Vltavy doskočí.
A skoro se utopí, což zase prozradíme, snad nám to možní čtenáři odpustí. On je přitom zdatný sportovec. Běhá, plave každé ráno. Jak vypadají vaše rána?
Vstávám pravidelně ve 4:00, abych mohl tvořit. Psát vydržím tak do jedenácti, dvanácti. Následuje oběd. Ale sport nezanedbávám. Věnuju se mu odpoledne.
Zmínil jste práci. K té vaší patří také hudba. Na klavír hrajete rovněž denně. Jeden stál ve vašem hotelovém apartmá. Co v něm znělo dnes?
Znělka k chystanému seriálu Netflixu, který vznikne na základě mé knihy a já k němu skládám právě znělku. Takže jsem si zkoušel, jak, co a v jakou chvíli dobře zní.
Jste ranní ptáče. Jak často vám v Praze klepali sousedé na dveře s tím, abyste produkci ukončil?
Nikdy, nemám tady sousedy… Ostatně tohle byla i má otázka před příjezdem do hotelu. Tedy ta, zda nebudu svým hraním kohokoli rušit. Naštěstí se ukázalo, že Královské apartmá je v budově jaksi osamocené. Nejsou kolem něj další pokoje.
Je z něj vidět na Pražský hrad, kde jste posnídal s českým prezidentem Petrem Pavlem. S kolika prezidenty se podobně znáte?
Je jich víc, ale na soukromou snídani mě zatím pozval jen ten váš. Je skvělý, vážně. Vidím v něm klidného, laskavého, bystrého muže s rozsáhlými akademickými znalostmi… Navíc na Hradě dělají výborná míchaná vajíčka.
Ty jsem tam nikdy neměla. Co mě spíš dále zajímá, prezident vám určitě nabídl prohlídku míst, kam se běžní smrtelníci na Hradě nedostanou. Jaká jste chtěl vidět?
Dlouhodobě mám vyhlídnutou katedrálu svatého Víta, konkrétně místo, jde jsou uloženy korunovační klenoty. Jak asi tušíte, to jsem si na této návštěvě Prahy nesplnil, protože k otevření místnosti, kde jsou uschované, je nezbytné mít sedm klíčů, musí s nimi dorazit sedm osob. Jsem si ale jistý, že si sen splním. Jen si musím vše naplánovat na den, kdy budou klenoty k vidění a já na ně budu mít čas.
Zrovna jste je vidět mohl, ovšem chápu, že váš pobyt byl – vzhledem k uvedení knihy Tajemství všech tajemství na celosvětový trh – hektický. Ještě k Petru Pavlovi. Četl už vaši novinku?
Věřím, že se k ní spíš dostane časem. Vyšla nedávno (9. září - pozn. red.), je poměrně tlustá a on určitě řeší hodně jiných věcí než to, co bude zrovna číst.
Vaše knihy jsou plné odborných informací. Teď popisujete pokroky v medicíně, ve fyzice, chemii… Pár špičkových vědců znám. Bývají poměrně nekomunikativní. Jak reagují na vás, když zavoláte, řeknete: Dobrý den, jsem Dan Brown, můžu zjednodušit vaše letité výzkumy?
Jsou obvykle velmi nadšení. Mohou mluvit o něčem, co je jejich vášeň, o práci, jíž dávají obvykle vše. Fyzici, chemici, lékaři…, ti všichni vám popíšou své výzkumy do detailů, budou s vámi rádi. Stačí jim leckdy, když ve vás najdou pozorného posluchače, který není ve výkladu zcela ztracený.
Dan Brown, představení knihy Tajemství všech tajemství
Jenže vy jim to pak pro čtenáře zjednodušíte…
Zjednoduším, a dám jim to ještě zkontrolovat, aby vše v mých románech sedělo.
K důslednosti vás doma ostatně jistě vedli. Váš otec pracoval jako učitel matematiky, napsal o ní slavnou učebnici. A víte, co mě skutečně v rámci obří kampaně k vaší novince dojalo nejvíc? To, že s vámi v Praze byl, jak hezky o vás v Lucerně mluvil. Jezdí s vámi často?
Ano, cestuje se mnou velmi rád. Na svůj věk, je mu 89, je velmi zdravý, skvěle mu to myslí. Na publikum je zvyklý. Někdy uvádí i mé přednášky. Teď se se mnou chystá asi do dvanácti států.