RECENZE: Tajemství Dana Browna? Technotriller, v němž se pravda střídá se smrtí

Rozsáhlá kniha vám dále zprostředkuje honičky nejrůznějšího druhu, ukáže vám skryté chodby, odjistí nejednu zbraň, seznámí vás se špióny… Prostě vám poskytne vše, na co jste od Browna zvyklí. K tomu ještě přidá zevrubný popis pražských top lokalit.

Právě v nich odvypráví příběh trvající „jen“ desítky hodin. Nechybí v něm současnost, futuristické vize, události ohrožující americké, světové (nově rovněž české) bezpečnostní zájmy. Opět podle známého vzorce.

Hybatelkou děje je tu vedle tradičního odborníka na symboliku Langdona Katherine Solomonová, geniální noetička, nově jeho partnerka. Autor na jejich osobnostech staví osvědčený scénář. Podobně jako v předešlých dílech (Šifra mistra Leonarda, Andělé a démoni, Ztracený symbol…) do reality mísí doložená historická fakta, báje a konspirace.

Ostatně tenhle nadaný muzikant – hudba ho kdysi roky živila – je znám tím, že používá fungující „noty“. K nim patří důkladná příprava. Právě ta jeho fikce staví do pozice thrilleru s určitým žánrovým přesahem. Staví v ní kompozici, v níž zdatně mění rytmus.

Tajemství všech tajemství není v tomhle v jeho dílech výjimka. Chystal ho šest let, na popisovaných místech byl. Díky jeho smyslu pro detail, jazykovému umu (podpořenému zdařilým českým překladem) vám bude chvílemi připadat, že jimi s hrdiny procházíte. Vyprávění je v tom velmi vizuální. Ani se tak nedivím, že si námět již zablokoval Netflix, který by měl do dvou let začít natáčet seriál.

A jsem si jistá, že úspěšné budou rovněž turistické prohlídky, které od pátku organizuje Prague City Tourism. I já jsem si vedle čtení knihy většinu popisovaných tras, kudy se jeho literární postavy pohybovaly, důkladně prošla. Jen prozradím, že šlo o Pražské židovské město, Klementinum, při cestě na Karlův most jsem minula hotel Four Seasons, skončila jsem na Folimance, v Nuslích. Hledala jsem možné faktické chyby.

A? Nenašla je. I z hlediska Pražanky prostředí Brownovi sedí téměř dokonale. Ostatně v nakladatelství Argo, kde kniha vyšla, mu mnohé věci v terénu ověřovali. Někdy sice kvůli plynulosti příběhu převzal raději osvědčenou báji (Jan Nepomucký nezemřel kvůli královninu zpovědnímu tajemství), ale chápu, proč to udělal. Přeci jen už pár slavných děl o nenasytné církvi a panovnících ze středověku už napsal… Navíc jeho novinka je situovaná o staletí dále, ačkoliv i na Golema, včetně nápisu na jeho čele: pravda/smrt, dojde.

Nabídne vám poměrně uvěřitelný příběh opřený mimo jiné o poznatky neurovědy. Některé odborné pasáže mohou vypadat až nadbytečně, ale mě nerušily. Beru v tomhle autora jako intelektuála, který se rád pochlubí tím, co ví. Ano, přiznám se, že o noetice jako vědě jsem četla prvně, stejně tak k tomu, že jsem jen skenovala popisy událostí z oborů fyzika, chemie a lékařství.

Jsem dávno smířená s tím, že jim nerozumím. Ani další podstatný prvek příběhu, kyselina gama-aminomáselná (GABA) na tom nic už nezmění. Prozrazovat bližší podrobnosti knihy není slušné, tak ještě stručně dodám, že v jako každém podobném díle dojde k rusko-americkému soupeření, ovšem je podané jinak, než jste asi zvyklí.

Jaké tedy je Tajemství všech tajemství Dana Browna? Popisné, historicky dost přesné a odpovídající žánru zábavného (techno)thrilleru. Přes svůj značný rozsah se čte velmi svižně. Autor čtenářům totiž nekomplikuje děj desítkami postav. Poměrně přehledné jsou i jejich charaktery, ač některé vás ve vývoji událostí třeba překvapí. I v těchto okamžicích ale udržíte hladce svou pozornost nad stránkami, které vám krásně pod rukama, před očima ubíhají, bez ohledu na to, zda se v podávaných odborných faktech právě (ne)ztrácíte.

Kniha tak rozhodně stojí za to, abyste jí věnovali svůj čas. Už jen kvůli tomu, že v ní čeští zpravodajci nejsou úplně v rolích břídilů a naše věda (spolu)formuje tu světovou. Což se čte velmi dobře a může být dalším vaším důvodem, proč po ní sáhnout. Dan Brown je zkrátka autorem, který nás má rád, dokázal nás literárně uchopit. Já díky němu získávám novou knihu z pražských kulis, jež mohu s klidem v duši (a o tu v díle skutečně jde) darovat téměř komukoli. Tedy až na skupinu, již nazývám intelektuální ultras. Jim budu stále raději kupovat Franze Kafku.