RECENZE: Sudety jako ztracený ráj obalený krásou

Na této knize se nešetřilo. Je to vidět na první pohled už na její obálce, na až snových ilustracích (Jaromír 99), na použitém papíře, na grafické úpravě, na modrém písmu… A také na volbě deseti autorů a autorek dílčích povídek, kteří patří k nejlepším současným spisovatelům, tedy až na pro mě milé překvapení, Michala Vrbu.

Jde o skutečný šperk, který má obsah. Kontext všemu pak dává sofistikovaná předmluva dvou erudovaných historiků: Martina Gromana a Michala Stehlíka, autorů podcastu Přepište dějiny.

Dílčí povídky vám nabídnou výlety do Sudet tak, jak je možná neznáte. Bez velkých gest, křivd, násilí a krve. Bez jakýchkoli výčitek vás provází obyčejnými životy, láskami, tradicemi, zklamáními, tragédiemi lidí, jejichž potomci už v Česku kvůli odsunu většinou nežijí.

Představí vám území, jež tisíc let obývali, zušlechťovali, která se ovšem od sebe zásadně lišila (stejně jako předkládané příběhy). Ukáže vám svět, k němuž pevně patřila víra, tvrdá práce a jistá předurčenost. Neznalé seznámí také s historickým kontextem, mimo jiné s faktem, že to, co jsme – my Češi – považovali, považujeme za právo na sebeurčení, ti druzí – Němci – vnímali jako křivdu, s níž záhy po vyhlášení Československa aktivně, leckdy násilně bojovali.

Vše popsané je ovšem jaksi v pozadí ryze „člověčích“ osudů. Důležitá je jejich křehká poetika usazená v regionech, které odchodem původních obyvatel ztratily duši, dějiny, legendy a hlavně obyvatele, kteří bývali s krajinou pevně spojení, a většinou nepatřívali k těm nejbohatším. Je přitom jedno, zda žili v Českém království, v Rakousku, Rakousku-Uhersku anebo v ČSR.

Autoři jejich obyčejné osudy (ve smyšlené formě) poutavě oživili. Nutno zmínit, že je podali věrně, věcně. Jistě i díky tomu, že leckteří v dosídlených oblastech vyrůstali (namátkou Jaroslav Rudiš, Leoš Kyša, Kateřina Tučková, Petra Klabouchová, David Jan Žák.…).

O německé dědictví zakopávali, zakopávají. Nezřídka jde o „maličkosti“, náhrobní kameny, boží muka, ovocné sady, které kdysi rostly u dávno stržených budov ve zničených vesnicích. I tyto detaily dokážou vyprávět, když umíte naslouchat…

Antologie patří zkrátka ke knihám, které stojí za to číst. A stojí vám za to se s ní jen tak „polaskat“. Jde o čistou lásku na první pohled. Budete mít chuť ji pohladit, očichat, jak to dělávají (spíš potají) vášniví čtenáři s novými publikacemi, na něž se moc těší (nejsem výjimka).

Hledáte-li pro někoho dárek, pro sebe knihu na léto, Sudety: Ztracený ráj vás rozhodně nezklamou. Nepochybuju také o tom, že jde o jeden z nejlepších českých titulů roku 2025 i těch dalších. Jediné, co mi chybělo, je „blbost“ v podobě záložky. Nějak ji u knihy v téhle kvalitě automaticky očekávám. Nemusím pak nosit v hlavě číslo stránky, na níž budu nadšeně pokračovat ve čtení.