Článek
Malířka (knihu si rovněž zdatně ilustrovala) a spisovatelka nabízí čtenářům životní příběh ženy, která odmala snila po jediném: mít šťastnou rodinu. Jenže o tu první přišla už jako dítě, čímž pykala za skutky svých rodičů.
Na vesnici, kde se hodně věcí jaksi „neztratí“, získala cejch „té ze špatné rodiny“, ovšem ani to jí zprvu nebránilo snít o velké lásce, dětech, domku, zahradě, políčku a kravičce. Na téhle cestě se učí, že musí neustále všem odpouštět, protože tak to zkrátka chodí.
Kůtová vám poklidným barvitým stylem představuje kousek po kousku nelehký, hodně tvrdý život Marie, která všechny bolesti postupně uzavírá v sobě. V tomhle světě sice není šťastná, ale dokáže v něm nevnímat okolí, jež ji neustále za cosi soudí, plus všechny životní rány, jež ji provázejí.
Její příběh plyne přirozeně jako roční období ovlivňující život na vsi. Patří k němu bída, násilí, válka, vznik Československa, a hlavně nekonečná touha po lásce, již Marie nedokáže dávat, v podstatě ani přijímat. Radostí má pomálu, a když přijdou, neužije si je, neumí to. I proto je navenek „zlá“…
Spisovatelka děj knihy sestavuje jistě, i když se v ní různě střídají časové pasáže, neztratíte se v ní. K čemuž pomáhá zvolená grafika díla, v níž se střídají mimo jiné barvy stránek. Stejně tak jako prolínání časů vás bude provázet tíživá atmosféra vylíčená ovšem jemnými jazykovými prostředky.
Zjevné násilí, jasná nespravedlnost jsou „jen“ nastíněny, ač na Marii číhají na každém kroku. Přes neustálou „depku“ se čte román velmi dobře, odsýpá tak, že se na další stránky budete těšit, ač dobře víte, že sledujete úplně obyčejnou ženu, její blízké, průměrnou vesnici. Možná právě tohle vás na knize chytne.
Ostatně to je bezprostřední kouzlo vesnických románů už od dob Karoliny Světlé. V nové době předávané dál mimo jiné Jiřím Hájičkem, Karin Lednickou, případně mistryní detektivek Michaelou Klevisovou. Shodně obvykle nabízejí poutavý pohled na několik generací jedné rodiny, v níž panují nejrůznější předsudky, pod pokličkou klidu to řádně bublá.
Zlá babička vás tak donutí přemýšlet, budete-li chtít, o vašich nejbližších. Je také zprávou o tom, jak jsme všichni dávno zapomněli na to, co je skutečná chudoba. Na pozadí úplně obyčejného života si uvědomíte, jak tvrdě se žilo ještě před necelými sty lety v naší zemi, ale i to, že v jakémkoli zmaru všichni toužíme po jediném: mít milující rodinu.
| Ditta Kůtová: Zlá babička | |||
|---|---|---|---|
| Nakladatelství Vyšehrad, počet stran 256 | |||
| Hodnocení: 85 % |
