RECENZE: Naši blízcí jsou nám leckdy nejdál

Blízcí jsou pro González druhou knihou, kterou poslala na český trh. Podobně jako při debutu (2023, Mezi nimi) se v ní věnuje zdánlivě „obyčejným“ věcem, mezilidským vztahům.

V něčem její styl psaní připomíná styl mé oblíbenkyně, spisovatelky Petry Soukupové. Obě jdou k popisovaným událostem velmi přímočaře, bez kudrlinek. Bolest z nepochopení okolí je trýznivá, všudypřítomná téměř na každé straně.

González ji ovšem více vyvažuje pozitivními emocemi. V příběhu fotografky Báry vám překládá roky jejího tápaní ve společnosti, ve vztazích, jež její svobodné duši příliš nepřejí. Ostatně to, co chce ona sama, jí také dlouho není jasné.

Jako dobrý nápad jí tak přijde odejít za svým partnerem Igorem na venkov, kde je on pevně zakořeněn, ovšem ona ví, že bude až do konce svého pobytu pro ostatní jen neuchopitelná náplava.

Díky své povaze si tam zvyká těžko, navíc se musí vypořádat s toxickými vztahy, jež se na ni valí ze všech stran. Jisté je, že se jich nezbaví, protože leckteré začaly před desítkami let. Další si s sebou do vesnice přivezla.

Víc z příběhu není slušné – vzhledem k potenciálním čtenářům – prozrazovat. Jen malé doporučení, žijete-li v podobném vzorci, možná vám tahle kniha „uleví“. Ač je čistým zástupcem literárního stylu „hrabání se v sobě“, jak mu říkávám, deprese na vás kapou přes Bářin pozitivní povahový filtr. Její osobní hranice jsou dané pevně, hnus od sebe dokáže odrážet důstojně.

To ovšem nezabrání tomu, že se její emoce často stanou i těmi vašimi, tedy pokud jste na podobné příbuzné či blízké aspoň jednou narazili (a zázrak by byl, kdyby se tak dosud nestalo).

Na své si v knize tak přijdou ženy i muži. Z toho, co letos v Česku vyšlo patří kniha k nejsilnějším titulům. Dialogy jsou uvěřitelné, hladce plynou, podobně jako celý Bářin příběh. Chcete-li se ponořit do světa bez načančaných příkras, vnímat život v syrové realitě, jak kolem nás občas běží, Blízcí vám ho nabídnou téměř beze zbytku.

Otázky, proč nám nejbližší vůbec/leckdy/občas nerozumí, jsou tu pořád. A to i když v rodině láska nechybí. Jizvy na duších vznikají totiž také tam, kde se lidé milují. A někdy vás spíše s vašimi problémy pochopí úplně cizí lidé než ti blízcí, stejně jako hlavní hrdinku knihy.