Zeman, Klaus i Havel. Se jmenováním otáleli všichni prezidenti

„Je logické, že to nějakou dobu trvat bude,” zdůvodňoval v srpnu 2019 šéf ČSSD Jan Hamáček skutečnost, že prezident Zeman stále ještě nejmenoval Michala Šmardu (ČSSD) na post ministra kultury, na který ho strana nominovala v květnu.

V tomto posledním případě „otálení“ hlavy státu se kandidatury nakonec vzdal Šmarda sám. Úřadu se ujal Lubomír Zaorálek (ČSSD).

Situaci navíc předcházelo zdlouhavé odvolávání Antonína Staňka (ČSSD), který rezignoval kvůli situaci v Národní galerii Praha. Zeman argumentoval tím, že mu ústava nestanoví žádnou lhůtu, podle ústavních právníků by přitom měla hlava státu postupovat bez zbytečného odkladu.

Na jaře 2018 zase Zeman otálel se jmenováním sociálnědemokratického europoslance Miroslava Pocheho na post ministra zahraničí v koaliční vládě ANO a ČSSD. Zdůvodňoval to tím, že napsal článek vstřícný k migrantům a migračním kvótám.

ČSSD sice na nominaci Pocheho, který platil za silného hráče pražské buňky trvala, nakonec ale vláda vznikla bez něj. V mezidobí musel zastat funkci šéfa diplomacie tehdejší ministr vnitra Hamáček, jehož následně vystřídal Tomáš Petříček (ČSSD).

V roce 2014 měl Zeman během jednání o sestavování Sobotkovy vlády také výhrady k některým navrženým ministrům.

U kandidáta na ministra obrany Milana Chovance (ČSSD) měl pochybnosti o jeho studiu na plzeňských právech. V případě kandidáta na resort průmyslu a obchodu Jana Mládka (ČSSD) mu vadily problémy se získáním bezpečnostní prověrky. Oba nicméně do funkce jmenoval.

Zeman také opakovaně řekl, že bude chtít po ministrech negativní lustrační osvědčení, což mohl být problém pro šéfa ANO Andreje Babiše. Nakonec prezident řekl, že Babiše jmenuje ministrem financí v případě, pokud projde prvním čtením služební zákon.

Také Zemanův předchůdce Václav Klaus v průběhu tvoření vlád vyjadřoval opakovaně výhrady. Naposledy tomu tak bylo těsně před jeho odchodem z úřadu v prosinci 2012.

Tehdy po rezignaci ministra obrany Alexandra Vondry (ODS) odmítal návrh premiéra Petra Nečase (ODS), jenž nominoval Karolínu Peake (LIDEM). Klaus nazýval Peake „dívenkou“, kterou podle něj vojáci těžko v roli přijmou. Nakonec poté, co ji jmenoval, vydržela ve funkci pouze osm dní, jelikož byla z funkce na Nečasovu žádost odvolána.

S nelibostí Klaus ale přijímal i některé nominace během vzniku vlády Miroslava Topolánka (ODS) na sklonku roku 2006. Trnem v oku se mu stala zejména osoba Karla Schwarzenberga (tehdy ODA), jenž aspiroval na post šéfa české diplomacie.

Podle Klause nebyl Schwarzenberg vhodným kandidátem kvůli svým úzkým vazbám na Rakousko, jež by mu mohly bránit v hájení zájmů a postojů České republiky. Schwarzenberga i další ministry ale nakonec Klaus počátkem roku 2007 jmenoval.

Ve vládě Jiřího Paroubka (ČSSD) se zase poprvé výrazněji řešil v říjnu 2005 souběh funkcí. Klaus tehdy odmítal jmenování Davida Ratha (v té době nestraník) do čela resortu zdravotnictví kvůli jeho souběžnému působení na místě prezidenta České lékařské komory (ČLK). Podle Klause by to bylo v rozporu s Ústavou ČR.

Paroubek v reakci na to Ratha jmenoval prvním náměstkem a pověřil ho řízením ministerstva. O měsíc později Rath z čela ČLK odešel a ministrem se stal i oficiálně.

A ve chvíli, kdy v březnu 2003 přišla na řadu výměna Milana Urbana (ČSSD) za ministra průmyslu Jiřího Rusnoka (ČSSD), zajímalo pro změnu Klause, zda Urban ovládá alespoň jeden světový jazyk a jestli je složení vlády konečné.

Ke jmenování došlo až poté, co Špidla Klausovi sdělil, že žádné další změny neplánuje, a mluvčí vlády oznámila, že Urban mluví anglicky a francouzsky.

Pokud jde o prvního prezidenta Václava Havla, ten měl výhrady pouze jednou. Když ho počátkem května 2001 požádal tehdejší premiér Miloš Zeman (v té době ČSSD), aby do uvolněné funkce místopředsedy vlády jmenoval ministra průmyslu a obchodu Miroslava Grégra (tehdy ČSSD), dlouho otálel.

„Ty výhrady nejsou ani osobní, ani politické, jsou to výhrady filozofické. Já prostě nesouhlasím s jeho viděním, s jeho pojetím ekonomiky, jeho 'technologické zóny' považuji za zničení naší země,” řekl Havel. Grégra přesto na konci května vicepremiérem jmenoval.