Portugalská Madeira: Ostrov rumu, velryb a Cristiana Ronalda

Celoročně příznivé klima, okouzlující příroda, spousta slunce, pestré aktivity a vynikající gastronomie. To je magnet, který k Madeiře každoročně přiláká tisíce turistů. Autonomní oblast Portugalska navíc skýtá mix exotiky, úžasné rozmanitosti, starých zvyků a tradic. Mezi ně patří také pěstování banánů. Banánovníky se na Madeiře objevily v 16. století jako botanická kuriozita, ale plantáže pro komerční účely vznikly až o 300 let později.

Dnes jsou rostliny se širokými listy důležité jak pro ekonomiku, tak i pro krajinu ostrova. Banánový byznys si dokonce najal matku fotbalisty Cristiana Ronalda Dolores, aby je propagovala v reklamních videích.

„Banánovníky začínají plodit dvanáct až čtrnáct měsíců po vysazení. Každý jedinec dává pouze jeden trs, který váží pětadvacet až třicet kilo. Madeirské banány jsou na rozdíl od jihoamerických kratší, menší a chutnější. Proto jsou často součástí našich pokrmů. Kombinujeme je třeba s rybou zvanou espada,“ vysvětluje farmář Joao.

Rostliny naštěstí mají dostatek vláhy, která na plantáže proudí prostřednictvím levád. Zavlažovací kanály začali stavět první portugalští osadníci už v 15. století, aby dopravili vodu ze severu na jih ostrova. Levády začínají ve vyšších nadmořských výškách (kolem tisíce metrů), po celé své délce mírně klesají a dešťovou vodu odvádějí k zavlažování polí. Kanály jsou víc hluboké než široké a musí se pravidelně čistit od rostlinných nánosů. Z těchto důvodů kolem nich vznikly chodníky pro pěší turistiku. Často jsou jedinou turistickou cestou v husté vegetaci.

Jedna z levád vede také do Santany, kde je možné ještě dnes vidět tradiční madeirské domky. Malá barevná obydlí ve tvaru trojúhelníku stavěli pastevci už krátce po objevení Madeiry. Na konstrukci použili dřevo a na zastřešení došky, protože tyto materiály udržovaly uvnitř domu teplo. Smysl měl i vysoký sklon střechy, umožňoval stékání vody při častých deštích.

V přízemí domků se nacházela kuchyň, obývací pokoj a sklep, na půdě byla ložnice. Půvabná obydlí s květinovými zahrádkami už ze severu ostrova téměř zmizela. Ve zbylých jsou obchody se suvenýry či ubytování pro turisty. Nicméně jeden domek stále vlastní Manuel, který se zde narodil.

„Dlouho jsem žil ve Venezuele, a když moji prarodiče zemřeli, vrátil jsem se do Santany, abych zachoval jejich příbytek. Teď jej ukazuji turistům a vyprávím jim, jak se v něm žilo. Z jejich dobrovolných příspěvků pak provádím opravy a udržuji dům,“ říká sympatický Portugalec.

Jen jedenáct kilometrů od Santany leží městečko Porto da Cruz. Láká hlavně milovníky rumu, kteří zde najdou starý mlýn na cukrovou třtinu a továrnu Engenhos do Norte z roku 1927. Palírna dodnes používá původní stroje, a návštěvníci se tak při exkurzi dostanou o téměř sto let zpátky.

„Náš ostrov je od 15. století významným producentem cukrové třtiny, ze které se vyrábí proslulý madeirský rum. Ten vzniká destilací namleté cukrové třtiny a následně fermentací, jež trvá několik dní. Poté rum zraje v dubových sudech minimálně tři roky, přičemž doba zrání může být až pětadvacet let. Mladý rum se používá na koktejly, zralý se pije samotný,“ popisuje proces výroby průvodkyně Carla.

Stáří jednotlivých rumů pak zájemci odhalí během degustace prostřednictvím speciální, kónické sklenky. Ta se přiloží ze strany k nosu a vůně se nasává jen jeho jednou polovinou. Poté následuje samotné pití. První lok slouží k dezinfekci ústní dutiny, ve druhém už je cítit chuť výrazného nápoje.

Ochutnávka sedmi druhů probíhá od nejmladších až po nejstarší rumy. S jejich chutí skvěle ladí doutník nebo dýmka. Rum pili i lovci velryb, kteří je od roku 1941 lovili na východním pobřeží ostrova. Jejich střediskem se stal Caniçal, kde je dnes velrybářské muzeum (Museu da Baleia). Muži na dřevěných člunech nejprve lovili mořské savce ručně harpunami, později na motorových člunech s harpunovými děly. Z úlovku pak využívali každou část.

Z tuku a kostí extrahovali olej pro chemický a koželužský průmysl, z kostí, masa a krve vyráběli hnojivo. Ambru prodávali francouzskému voňavkářskému průmyslu a z čelistí se zuby vznikala umělecká díla. Lov velryb skončil na Madeiře v roce 1981 poté, co klesla poptávka po velrybích produktech. Od té doby se začala rozvíjet ekoturistika a pozorování velryb.

Kolem Madeiry totiž vedou migrační trasy těchto pozoruhodných zvířat a jsou zde jejich sezonní krmiště. Díky tomu mohou zájemci pozorovat přibližně třináct druhů velryb v jejich přirozeném prostředí. Exkurze probíhají hlavně na jižním pobřeží ve Funchalu, hlavním městě ostrova, odkud na volné moře vyrážejí katamarány nebo malé gumové čluny.

Skupinu doprovází vždy mořský biolog, který cestou podává výklad a naviguje kapitána plavidla ke kytovcům. Z bezpečné vzdálenosti tak skupina uvidí velryby (někdy i s mláďaty), jejich ponory s ocasy nahoře a vynořování s typickou sprškou vody.

„Vorvaň obrovský, kulohlavec Sieboldův a plejtvák Brydeův, to jsou velryby, které při našich výletech vidíme v oceánu nejčastěji. Vždycky však záleží na roční době, podle toho se různé druhy kytovců u Madeiry objevují. Naše zkušenosti ukazují, že nejlepší doba pro pozorování je od dubna do října, kdy se zde vyskytuje nejvíce velryb,“ prozrazuje Filipe, mořský biolog ze společnosti Rota Dos Cetáceos.

Největší propagaci udělal ostrovu fotbalista Cristiano Ronaldo. Po rodáku z Funchalu bylo pojmenováno mezinárodní letiště a poblíž přístavu vzniklo jeho muzeum CR7.

Původně měl Ronaldo všechny své trofeje umístěné v obýváku, ale když jej jednou navštívil jeho bratr Hugo, napadlo ho, že by společně mohli zřídit „fotbalovou svatyni“. Pronajali si tedy lukrativní prostory na pobřežní promenádě a zřídili tam muzeum. V něm se blyští více než 120 individuálních a kolektivních trofejí.

Fotbalistu v muzeu zastupuje jeho vosková a čokoládová socha v životní velikosti. Ta je vyrobena ze švýcarské čokolády, měří metr osmdesát sedm, váží sto dvacet kilo a její výroba tvůrci Jorgemu Cardosovi zabrala zhruba dvě stě hodin. Čokoláda je samozřejmě jedlá, proto je unikátní dílo v muzeu přísně střeženo.

Madeirská kuchyně si zakládá na unikátních místních produktech a nadchne každého gurmána. Na ostrově určitě ochutnejte caco espada, pokrm tvoří filet z tkaničnice atlantské, salát, rajčata, banány a chleba bolo do caco s česnekovým máslem. Vynikající je rovněž hovězí špíz espetada, kdy se kousky masa potřené česnekem a mořskou solí propíchnou jehlou z vavřínového dřeva a opékají na žhavém uhlí. Sladkou tečku pak tvoří dezert, úžasný mučenkový pudink.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Zájezdy do Portugalska