Článek
Velkým přáním majitelů bylo získat domov, ze kterého bude čišet dojem výjimečnosti, mimořádnosti. A takový jim architekti také navrhli. Do čtvrti zastavěné převážně patrovými domy se sedlovou střechou vsadili stavbu s výraznými bíle a světle šedě natřenými zdmi a pultovou střechou.
Patrová dřevostavba s užitnou plochou 68,42 m² stojí na rohovém pozemku o výměře 170,65 m², hned na okraji rezidenční zóny. Díky tomu je dům prakticky pro každého, kdo sem přijíždí, nepřehlédnutelný a snadno zapamatovatelný.
Tím, že je ze dvou stran vystaven do ulice, museli se architekti věnovat i otázce soukromí jeho obyvatel a spojit zdánlivě neslučitelné – uspokojit další z přání klientů, a to, aby byl dům plný světla, a zároveň neodhalovat nic z toho, co se v něm děje, pohledům kolemjdoucích.
Na straně vstupu je tak dům pokud možno uzavřený, na boční straně, která je orientovaná na jih, je naopak otevřený přes obě podlaží. Aby světlo mohlo proudit, vytvořili před velkým prosklením v interiéru volný prostor, kde se obě podlaží propojují.
Světoznámá Kabinová věž Nakagin by mohla skončit rozebraná v muzeích
Z exteriéru pak pohledům z ulice zabránili zdí, mezi níž a domem tak vytvořili maličký dvorek přístupný skrz velké prosklené dveře.
Tradiční rozdělení na soukromou a denní zónu
Interiér je zařízený v ryze minimalistickém stylu a s velkým důrazem na odlišení denní (veřejné) a noční (soukromé) zóny. Denní zónu představuje přízemí, kde je propojený obývací pokoj s kuchyní a jídelnou. Za nimi je pak šatna s prádelnou a koupelna.
V horním podlaží jsou pak ložnice rodičů i dětský pokoj, šatna, samostatná toaleta a komora.
Dům, jenž je zároveň observatoří, připomíná bárku plavící se v moři písku
Jak upozorňují architekti, v domě je dostatek místa, aby v něm bylo možné řešit záležitosti všedního dne a zároveň nabízel pocit výjimečnosti a uvolnění, které člověk zažívá například o dovolené.
V časech, kdy není pokaždé snadné vycházet volně ven, je takový prostor obohacením každodenního života, uzavírají.
