Dům, jenž je zároveň observatoří, připomíná bárku plavící se v moři písku

Návrh japonských architektů vychází ze dvou hlavní principů. Předně využívá ničím nerušeného a neomezeného výhledu na noční hvězdnou oblohu, který pouštní prostředí nabízí. Jimi navržený dům je tak nejenom prostorem k bydlení, ale zároveň poskytuje nekonečné možnosti k pozorování vesmíru. Odtud tedy název domu Vesmírná observatoř (Universe Observatory).

Zároveň pak zajímavým způsobem reaguje na nutnost stavět na tak nestabilním podloží, jakým je písek. Díky bohaté zkušenosti z navrhování staveb do tektonicky složitého prostředí vlastní domoviny vědí, že někdy je nejjednodušší i nejúčinnější cestou se přírodě přizpůsobit a nevynucovat si za každou cenu svou.

Konkrétně v prostředí písčité pouště proto navrhují vytvořit dům uložený do prefabrikované železobetonové skořepiny ve tvaru mísy, která by v případě pohybů podloží po písku prostě plula jako loď po vodě.

Aby nedošlo k překlopení, má na spodní straně plochý prvek fungující stejně jako kýl lodi.

Zatímco vnitřek „mísy” má být zaplněn technickým zázemí domu, vlastní obytný prostor je nad úrovní vrchu mísy. Nad její hladinou, chtělo by se říci, a platí to doslova.

Denní zóna složena z kuchyňské, jídelní a obývací části společně s ložnicí jsou seskládány tak, aby tvořily hranol s trojúhelníkovou podstavou. Veškerá plocha okolo něj je tvořena mělkou vrstvou vody získávané ze studny, která se přes horký den odpařuje a tím ochlazuje své okolí i interiér domu. Do této plochy je pak vsazen i kruhový bazén řešený jako nekonečný.

Dům je do tří stran otevřen třemi okny, která mají nabízet trojici velmi různorodých pohledů, a to opět zejména s ohledem na pohyby vesmírných těles. Okno směřující na východ přivádí do interiéru první paprsky slunce během dne, ty se odrážejí na speciální nástropní malbě vytvořené z metalických barev.

Druhé okno směřuje na západ, poslední červené paprsky pak ozařují malbu na stěně z místních nerostných materiálů. Třetí okno je v ložnici, jež je celá zasvěcená pozorování noční oblohy.

V pojetí japonských architektů se místnost stává prostředím umožňujícím člověku, aby se v jistém smyslu propojil s celým vesmírem. Tento dojem má podpořit prosklená fialově podsvícená podlaha i již zmiňovaná vodní hladina, která ji obklopuje a zrcadlí svit hvězd.

Dům je navržen jako energeticky soběstačný, využívající pouze místní zdroje, jako je sluneční energie, sezonní větry, případný déšť, studna atd. Zároveň zlepšuje kvalitu bezprostředního okolí tím, že jej ochlazuje a stíní.

Autoři jej navrhli s výhledem pro využití v budoucnosti, proto počítají s tím, že dodávku zásob i odstraňování odpadků zajistí drony.

Návrh sice nebude realizován, obsahuje však zajímavé nápady, které ukazují tvář architektury jakožto způsobu uměleckého vyjádření a propojení člověka se světem či přímo celým vesmírem.