V malebné vísce vyrostl dům v mlze. Obyvatelům nabízí klidné zázemí k četbě

Článek

Malá vesnička spadá pod městskou prefekturu Ťin-chua ve východočínské provincii Če-ťiang. Na návštěvníka působí dojmem, jako by se tu na desítky, možná i stovky let zastavil čas. A tak si teprve při bližším pozorování všimne nenápadné, přesto však velice zajímavé budovy stojící jen kousek od centrálního náměstí.

Nad vesničkou se často převalují chuchvalce mlhy. Odtud nová knihovna dostala název.

Horský dům v mlze je název nové knihovny v malé vesničce sevřené mezi svahy porostlými hustými lesy.

Knihovna stojí ve svahu, rozdíl mezi úrovní terénu po jejích stranách jsou tři metry.

Knihovna vyrostla na místě staré kůlny, která se vlivem věku zbortila. Většina původních staveb v okolí je vybudovaná z hutněné zeminy, jejich střechy kryjí staré tašky tu a tam porostlé lišejníky a mechem.

Zatímco si rodiče a prarodiče čtou v knihovně, mohou si jejich děti hrát na hřišti, na které je z knihovny dobře vidět.

Vstup do knihovny vede ze strany dětského hřiště.

Zatímco střechu sjednotili s okolní zástavbou, samotnou knihovnu architekti navrhli jako dřevostavbu. Ta poskytuje všem obyvatelům vesnice příjemně krytý, a přitom venkovní prostor, kde se mohou scházet a povídat si, posadit se u malého obdélníkového jezírka anebo se občerstvit v baru. A třeba se pak vydat vzhůru po schodech do knihovny a tam se začíst do některého ze svazků.

Přímo pod světlíkem je obdélníkové jezírko.

Vlastní objem knihovny je totiž vyzdvižen nad okolní terén pomocí deseti dřevěných sloupů. Díky tomu se dostala na stejnou úroveň jako dětské hřiště v jejím sousedství, které je ve svahu za tři metry vysokou kamennou zdí. Právě přes ni vede jedna z přístupových cest do knihovny.

Srovnání úrovně knihovny s hřištěm má pak jednu praktickou výhodu – rodiče i prarodiče mají možnost ponechat své děti na hřišti a zajít si do knihovny, aniž by je ztratili z dohledu.

Kouzlo světlíku se nejlépe projeví v deštivých dnech.

Stěny knihovny jsou převážně z čirého polykarbonátu, který propouští dovnitř spoustu světla, do nich jsou pak zasazena tu větší, tu menší klasicky prosklená okna, jež mírně vystupují z fasády ven.

V interiéru knihovny je spousta míst k usednutí a četbě.

Vlastní prostor knihovny o velikosti 156 m² je rozdělen do dvou výškových úrovní, nad hlavním podlažím vznikl v podkroví loft, který slouží především jako čítárna.

K usednutí s knihou v ruce ovšem vybízí návštěvníky i hezká zákoutí přímo začleněná mezi police s knihami. Ty jsou vyrobené ze tři centimetry silných borových prken. Zajímavostí modulárního systému polic je zopakování jejich „vzoru” na krovu střechy.

Police s knihami jsou vyrobené z borových prken.

Vnitřek knihovny je členěn pouze regály s knihami.

Velice hezkým nápadem bylo vetknutí světlíku do centrální části stavby. Jeho stěny jsou rovněž z polykarbonátu a i v nich jsou zasazena okna. Kouzlo světlíku se plně projeví hlavně ve dnech, kdy prší. Dešťová voda totiž končí v jezírku na prostranství pod knihovnou.

Zároveň se však šumění deště ozývá uvnitř knihovny a její návštěvníky tak příjemně ukolébává a vybízí, aby zůstali, pohodlně se uvelebili na některém ze sedátek, například na parapetu okna, a pustili se hned do čtení.