Test osobního Volkswagenu Caddy: Výborný rodinný pracant

Při práci motoristického novináře člověk občas natrefí na auto, které je objektivně opravdu výborné po všech stránkách – ale zoufale nudné, i když se snažíte k němu najít nějakou cestu. Pokud ale má být hlavní devizou onoho auta užitná hodnota, praktičnost či přepravní kapacita, nikoliv zábava za volantem, je to v podstatě správně – lidé, kteří si ho budou kupovat, ocení právě tyto kvality.

Volkswagen Caddy je přesně ten případ. Představil se v nové generaci už v loňském roce, já se s ním krátce svezl – a letos jsem s osobní verzí ve vážně zajímavé bronzové barvě strávil mlhavý týden na převážně středočeských okreskách. A ty přeci jen představují náročnější zkoušku pro podvozek než okolí Mnichova.

Praktičnost je alfou a omegou caddyho a je to znát od prvního nastoupení, například v ohromné přihrádce na palubní desce před volantem. A kromě toho díky ní panel s přístrojovým štítem a centrálním displejem opticky trčí do prostoru, což vypadá moderně.

Pochvalu si zaslouží krásně přístupný ovladač světel, který obsahuje kontrolky, co je rozsvíceno. Musím opravit své dřívější tvrzení o tom, že není možné si na digitálním přístrojovém štítu s kruhovými ukazateli zobrazit zároveň výstup adaptivního tempomatu a teploty převodovky a chladicí kapaliny. Při mnichovské prezentaci jsem jen neměl čas najít to správné nastavení.

Chodu volantu, pedálů a řadicí páky není co vytknout, stejně jako kvalitě použitých materiálů – caddy je primárně užitkové auto a základní ovládací prvky řidiče ničím neobtěžují. To nicméně nemůžu říct o infotainmentu MIB3, který je ostatně terčem mé kritiky často.

Tentokrát mi v paměti utkvěla absence „šipek“ na koncích posuvníků k ovládání ekvalizéru zvuku či jeho soustředění. Musím je nastavovat posuvem prstu a kvůli dost vysoké citlivosti displeje honím puntík po displeji tak dlouho, dokud to frustrován nevzdám třeba půl milimetru od ideální pozice.

Kromě toho mi vadí – a to platí pro všechny volkswageny s tímto palubním systémem – že strašně dlouho trvá, než auto ztlumí jas po vjezdu do tunelu. Po výjezdu z něj je zvýšení jasu rychlé, takže to je věc programování, nikoliv nějakého technického omezení.

Výhled přes dolní konce A-sloupků je mizerný, ale ne horší než třeba u Peugeotu Rifter. Naopak prostornost kdekoliv v autě je výborná – až tak moc, že čím déle caddym jezdím, tím víc mi přijde, že je mi to auto prostě fyzicky velké. Týká se to hlavně sedačky řidiče – a to nejsem zrovna střízlík.

Ovšem, na nedostatek prostoru si v takovém případě nebude stěžovat snad nikdo. A to ani na zadních sedačkách. Ty sice nejsou individuální jako u paterčat koncernu PSA a boční posuvné dveře taky nemají stahovací okna, nicméně kromě většího množství prostoru jsou sedačky měkčí a pohodlnější.

Sklopit do podlahy je sice nejde, ale po sklopení opěradel se dají odklopit k předním seslím a buď nechat na místě, nebo bez použití nářadí vyjmout z auta ven. V obou případech se otvírá jedna z největších výhod malé osobní dodávky – ohromný prostor vzadu pro cokoliv, co je třeba odvézt, s gigantickým nakládacím otvorem a bez plastového obložení, které by zasahovalo do kvádrového nákladového prostoru.

Samozřejmě tu však pořád nějaké plastové obložení je, stejně jako koberec, a to při odvozu nepořádku na sběrný dvůr krotí chuť chovat se k autu jako k užitkovému otloukánkovi. Z toho je znát, že tento caddy je auto spíš osobní než užitkové.

Ohromná velikost nákladového prostoru spolu s jeho jednoduchými tvary však také znamená, že třeba výstražný trojúhelník musím dát do nějaké kapsy víc vpředu, aby v kufru nelítal. Vážně by se tu hodila třeba síť. Háčky na tašky tu ovšem jsou, a to výborně použitelné. Stejně tak se velmi hodí lampičky, osvětlující prostor pod vyklopeným zadním čelem – ale to čelo nejde zavřít za poutko zevnitř. Protože je těžké, musí mít pevné plynové vzpěry, a ty nedokážu švihem přetlačit tak, abych zpod čela zároveň stihl uniknout. Vždycky ho musím chytit za vnější plech a dovřít.

K nákladovému prostoru se váže jeden zajímavý detail. Víčko hrdel nádrží je standardní výklopné jako na osobních autech, a pokud ho otevřu, levé boční posuvné dveře se zamknou. Auto tak zajišťuje, aby někdo ty dveře neotevřel přes víčko a tankovací pistoli, čímž by mohlo dojít k poškození všech tří věcí.

Kritizovat jízdní vlastnosti taky nemá smysl – jednak proto, že kvůli nim si tohle auto nikdo nekupuje, a jednak proto, že toho na nich ke kritice moc není. Caddy je vážně pohodlný, měkký a nerovnosti filtruje slušně – jen je na nich karoserie, de facto velká plechová krabice, prostě hlučná.

Na středočeských okreskách tedy téměř zaniká zvuk dvoulitrového turbodieselu pod kapotou, který na kvalitních silnicích je slyšet pořád – byť neobtěžuje. Bronzový kousek má pod kapotou nejsilnější verzi dostupnou v caddym, což znamená 122 koní. Dynamika prázdného auta je adekvátní třídě a zaměření vozu – není to rychlík, ale ani brzda provozu. Adekvátní je i spotřeba – dosáhl jsem 5,7 l/100 km lehkou nohou po hlavních tazích v Praze a 6,1 l/100 km za celý týden. Z prvního svezení v Mnichově vím, že v placaté krajině to jde i pod pět litrů.

Adaptivní tempomat funguje i s manuální převodovkou až do zastavení – stačí vyřadit a vůz zabrzdí na křižovatce za autem před vámi. Teoreticky zvládá i rozjezd, ale nestačí pustit spojku, jako např. u octavie RS – to vůz stále drží brzdy a nanejvýš vám zhasne motor. Je třeba přidat opravdu hodně plynu, aby se auto začalo samo rozjíždět.

Anebo prostě vzít otěže do vlastních rukou aspoň na první dva kvalty. A i dál je lepší zrychlovat „manuálně“ – adaptivní tempomat to umí taky, ale než přidá plyn, čeká ještě zlomek sekundy po uvolnění pedálu spojky, takže když se rozjíždím bez něj, je to rychlejší a plynulejší.

Na závěr musím pochválit zajímavé zadní obrysovky ve formě dlouhých vertikálních linek. Jen je škoda, že brzdová světla a blinkry nejsou nějak integrována do nich, že to jsou obyčejné obdélníky. S tím, kolik caddy v téhle verzi stojí, by to chtělo si se svícením víc pohrát.

A zopakovat to, co jsem naznačil už v úvodu. Nelze čekat ani náznak zapojení řidiče do děje, nový Volkswagen Caddy je ale po objektivní stránce tak moc povedené auto, že těm zákazníkům, kteří ho koupí z racionálních pohnutek, bude sloužit dokonale.