Hlavní obsah
Otevřená komunikace pomáhá nemocným, ale i jejich nejbližším. Foto: Profimedia.cz

Třetina z nás v průběhu života onemocní rakovinou, nahlas o tom mluvit zvládne jen málokdo

V současné době v ČR žije přibližně 600 000 lidí, kteří mají či prodělali rakovinu, přičemž v průběhu života tuto zkušenost získá až třetina z nás. Vyrovnat se s touto skutečností přitom není vůbec snadné, stejně tak začít o tom nahlas mluvit se svými nejbližšími či přáteli. Otevřená komunikace je přitom velmi důležitá i kvůli samotné léčbě a její úspěšnosti.

Otevřená komunikace pomáhá nemocným, ale i jejich nejbližším. Foto: Profimedia.cz
Třetina z nás v průběhu života onemocní rakovinou, nahlas o tom mluvit zvládne jen málokdo

Pokud je jakékoliv onemocnění tabuizováno či zatajováno, nikomu to nepomůže.  Trpí pak jak samotní nemocní, tak jejich okolí, protože kvůli tomu vzniká spousta nedorozumění a zbytečných traumat.

„Setkala jsem se s ženami, které svému okolí nepřiznaly svoji diagnózu, aby je snad nepropustili z práce. Navíc se svého těla štítily. Jelikož jsem si sama prošla opakovanou zkušeností s rakovinou prsu, uvědomila jsem si, jak je pro každého důležité o své nemoci mluvit, protože i díky tomu dokážete danou situaci skutečně bezpodmínečně přijmout,” upozorňuje psycholožka Zuzana Nemčíková.

Sama vnímala, jak je daná situace složitá i pro okolí, které chce druhému pomoci, ale neví, jak na to. O to horší je, když nemocný o své nemoci nechce mluvit.

„Když jsem byla po první operaci, přišla za mnou do nemocnice moje velmi dobrá kamarádka. A přišla bez manžela. Řekla, že prostě nemohl. Mě to zaskočilo. Když jsme k nim pak šli na návštěvu, bylo to z jeho strany takové zvláštně ledové. U nich bylo zvykem vítat návštěvu přípitkem. Tak jsem najednou řekla: „A to dneska ani nenaleješ?” Ne že bych chtěla popíjet. Udělala jsem to proto, abych tu bariéru zbourala. On najednou zjistil, že se nic nezměnilo a vzápětí úplně roztál,” svěřuje se Zuzana Nemčíková.

Otázka, na kterou se lidé často bojí zeptat: Jak se chovat k někomu, kdo onemocněl rakovinou?

„Nebojte se o nemocného projevit normální lidský zájem. Zájem o člověka, který byl předtím aktivní, pracoval a nyní bývá často se svým problémem sám. Třeba se mu jen ozvěte, že na něj myslíte, jestli se můžete stavit nebo se někde sejít,“ radí psycholožka.

Komunikace v rodině a mezi partnery

Funkční komunikace s nejbližšími je důležitá i kvůli změnám vizáže a schopností, jež jsou spjaté s léčbou rakoviny. Problémy pak mohou nastat jak v rodinném, tak intimním životě.

Může se objevit strach, bolesti či nechuť a kvůli špatné komunikaci i v těchto situacích vznikají nejrůznější komunikační šumy. Stalo se to i v rodině Zuzany Nemčíkové.

Jelikož je nositelkou dědičné genetické mutace BRCA, která znamená výrazně zvýšené riziko onemocnění některým typem rakoviny, především karcinomu prsu a vaječníků, objevil se dříve zhoubný nádor i u její maminky. Ta kvůli nemoci – stejně jako později Zuzana – musela absolvovat mastektomii, tedy odstranění ňadra.

„Pamatuju si od rodičů, jak to každý vnímal jinak. Maminka si myslela, že ji už táta nemá rád a že se na ni bojí sáhnout. Když jsme se pak bavili s tátou, říkal, že se na ni sáhnout opravdu bál. Ale proto, že mu dávala najevo svůj úsudek, že mu to ňadro chybí,“ demonstruje na blízkém příkladu, jak je otevřený rozhovor důležitý, aby nedocházelo k nepochopení, které pak na sebe nabaluje další problémy.

Proto když se do stejné životní situace dostala také Zuzana, věděla, že jedinou cestou, jak se nezamotat do spletité pavučiny nedorozumění, je mluvit se svým mužem na rovinu.

„Mám opravdu úžasného manžela. Jsme naladěni na stejnou vlnu. Má mě rád takovou, jaká jsem. Vyřešili jsme to velmi brzo po operaci. Věděla jsem, že si o tom musíme promluvit hned. Manželovi jsem řekla, že je možná rekonstrukce. On mi odpověděl: ‚Jestli bys to dělala kvůli mně, tak to nedělej,” popisuje svou zkušenost.

Bohužel takto otevření jsou k sobě málokteří partneři a mnohé ženy tvrdí, že partneři se s nimi o těchto věcech nikdy nebudou bavit. Přitom vztah je i o sexu, a to v každém věku, a ochuzovat se o něj jen proto, že spolu partneři nedokážou otevřeně mluvit, je velká škoda.

Důležité je o nemoci mluvit i s dětmi

Rodiče často nechtějí děti zatěžovat, a tak s nimi o nemoci jednoho z nich nemluví. Jenže ony vědí, že se něco děje, a následně se často cítí odstrčené a nechápou, co se děje.

Pokud tedy rodiče nevědí, jak o vážné nemoci mluvit, může jim pomoci série Medikomiksů. Jedná se o kreslené příběhy, téměř dokonale ilustrující realitu, která po diagnostikování nemoci v rodině nastává.

„Menší děti v obrazech lépe vnímají, mohou si tak na základě obrázků a příběhu vysvětlit, jak probíhá léčba, co to je rakovina. Je to vůči dítěti příznivé v tom, že věc může pochopit, je mu to blízké. Podobně jako by hrálo třeba nějakou hru na počítači, umí si představit protivníka, a co může udělat,“ dodává Nemčíková.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků