Prošla si peklem. Začalo to sexuálním obtěžováním, poté smrtí partnera a skončilo rakovinou

Svůj životní příběh se Eva rozhodla sdílet s veřejností poté, co byla dva měsíce hospitalizovaná v psychiatrické léčebně v pražských Bohnicích. Tam se ocitla po sebevraždě svého přítele, kdy se psychicky složila a přemýšlela také o sebevraždě. Nemohla ale opustit své děti, a tak vyhledala odbornou pomoc.

V Bohnicích jí lékaři diagnostikovali smíšenou úzkostně depresivní poruchu a panické ataky. Frekvence atak se snížila poté, co byla schopna o svých traumatech hovořit s psychiatrem, naučila se je i lépe ovládat.

První trauma zažila už v deseti letech, kdy ji sexuálně obtěžoval její strýc. Osahával ji a během toho se ukájel. O incidentech se svěřila tetě, která informovala Evinu matku. Ta jí však nevěřila.

„Nemluvilo se o tom, bylo to tabu, dělalo se, jako by se nic nestalo,“ svěřila se Eva Novinkám s tím, že je se svou rodinou v minimálním kontaktu.

O sebevraždu se pokusila poprvé ve třinácti letech. Ve škole se bodala do břicha trojúhelníkem a křičela, že chce umřít. Poté přišlo na řadu sebepoškozování.

Od té doby, co mladá žena odešla od rodičů do rodiny svého tehdejšího manžela, se kterým se po letech rozvedla, protože manželství prostě přestalo klapat, kontaktovala svou matku pouze jednou, a to ve chvíli, kdy měla pocit, že ji potřebuje. Když totiž našla svého nového partnera oběšeného, nevěděla, na koho se se svými pocity obrátit. Ale slova útěchy se nedostavila.

„Vím to, celý Rakovník o tom mluví. Jak se kvůli tobě může oběsit kluk? Já se za tebe tak stydím, teď abych chodila kanálama,“ řekla matka Evě.

Ve městě se navíc šuškalo, že smrt přítele je Evina chyba, a tak si až do hospitalizace v Bohnicích jeho smrt vyčítala a dávala za vinu.

„Tam jsem se znovu narodila. Tam mi vysvětlili, že jeho smrt není moje chyba. Naučila jsem se mluvit o svých pocitech, říkat ne, stanovovat si hranice,“ vysvětluje mladá žena.

Když už to vypadalo, že našla svůj klid, začala znovu žít a být šťastná, přišla další rána v podobě rakoviny prsu. Na tu přišla letos v srpnu. „Našla jsem si bulku v prsu, ale dlouho jsem nikam nešla, myslela jsem si, že je to tuková bulka,“ vzpomíná Eva.

Až bolesti ji zavedly do onkologické ordinace, kde se rakovina potvrdila. Je v pokročilém stadiu. Mladá žena dochází na chemoterapie a šíření dalších ložisek se tak snaží zastavit.

„Já jsem tomu vůbec nevěřila. Musela jsem to zpracovat, že se to vůbec děje. Pak jsem začala brečet, ale lékař mě uklidňoval, že udělají maximum, aby mi pomohli,“ vypráví Eva.

Svůj příběh se rozhodla zveřejnit právě kvůli rakovině. Říjen je měsícem boje proti rakovině prsu. Nádor prsu je nejčastějším zhoubným nádorovým onemocněním u českých žen. Onemocnění zachycená ve včasných stadiích dnes mohou být zcela léčitelná, prodlužuje se také přežití pacientek s metastatickými (nejpokročilejšími) fázemi nemoci.

„Chci podpořit všechny ženy, aby nepodceňovaly samovyšetření, aby chodily na prevence, i když jsou mladé. Jsem v odhodlání, že chci žít, a vnímám, že mi rakovina změnila nejen život, ale i myšlení. Uvědomuju si, že každý den je jen jeden, že zítřek být nemusí. Není čas čekat na až. Dělám všechno hned,“ svěřila se Novinkám Eva.