Hlavní obsah
Pánové a dámy mají různý objem svalů, jejich skladbu, ale také mentalitu. A tedy i přirozené dispozice k jiným druhům pohybu. Foto: Profimedia.cz

Jak se liší dispozice žen a mužů k pohybu

Rozdělování sportů na mužské a ženské může dnes leckomu připadat jako přežitek. Navíc třeba kulturistky nebo zápasnice a muži jogíni či tanečníci nejsou žádnou novinkou. Přesto nelze popřít, že pánové a dámy mají různý objem svalů, jejich skladbu, ale také mentalitu. A tedy i přirozené dispozice k jiným druhům pohybu. Vyplatí se k tomu přihlížet.

Pánové a dámy mají různý objem svalů, jejich skladbu, ale také mentalitu. A tedy i přirozené dispozice k jiným druhům pohybu. Foto: Profimedia.cz
Jak se liší dispozice žen a mužů k pohybu

„Svaly mužů obvykle obsahují více červených vláken, která jsou výhodnější pro rychlý, silový a výbušný pohyb spíše krátkodobého charakteru,“ říká Iva Bílková, vedoucí fyzioterapeutka pražské Fyziokliniky.

„Je jim ale také vrozená soutěživost, bojovnost a určitá míra agresivity. To je do značné míry důsledek vyšších hladin testosteronu. Tento hormon zvyšuje množství svalových buněk i jejich objem, tedy sílu a výkon svalu. Zároveň mužům zvedá sebevědomí. Proto vyhledávají sporty, které podporují výbušnou sílu a nárůst svalové hmoty. Ať už je to fotbal, hokej, lehká atletika, volejbal, basketbal, házená, bojová umění atd.“

Muži si rádi vybíjejí energii

Testosteron je také důvodem, proč mužům vyhovují sporty, při kterých se můžou vybít a zbavit se tak psychického napětí i přebytečné energie. Mají šanci se i předvést, demonstrovat svoji rychlost, sílu a chytrost, díky kterým se snaží zvítězit.

Proto rádi hrají kolektivní sporty typu fotbalu, pro něž jsou typické osobní souboje, nebo tenis či squash, kde uplatní explozivní rychlost, sílu, šikovnost i určitou herní strategii, která jim umožní zvítězit. Vítězství je pro ně žádoucí trofej a sladká odměna.

Ženské hormony pracují jinak

„Svaly žen mívají mnohem více bílých svalových vláken, která jsou výhodná pro zdolávání vytrvalostní námahy,“ říká odbornice.

„Na rozdíl od mužů nebývají tak soutěživé, agresívní a mívají větší trpělivost i pochopení pro druhé. Navíc ženské pohlavní hormony zajišťují vyšší procento vody v těle. Vlákna, ať svalová, nebo vazivová, jsou u žen elastičtější a poddajnější.“

Při výběru sportu u nich hraje daleko větší význam to, do jaké míry prospěje jejich kráse, mladistvému vzhledu, pružnosti nebo zdraví. Případně pocitu vyrovnanosti a odolnosti. Proto je mezi nimi tak populární jóga, pilates, taj-či, čchi-kung a další podobné sporty nebo cvičení.

Dokážou se soustředit na určitý pohyb, prodýchat ho a prožít. Milují také pohyb ve spojení s hudbou, ať už je to tanec nebo aerobik. Všechno tohle většinu mužů moc nebaví. I když, jak se říká, výjimky potvrzují pravidlo.

Jiné je to samozřejmě u profesionálních sportovkyň. U nich je daleko důležitější výkonnost, svalová síla a další prvky typické spíš pro mužské pojetí sportu.

Pro ženy je typická hypermobilita

Pro ženy je typická ještě jedna zvláštnost, o které naprostá většina z nich ví jen velmi málo. Jejich klouby často mívají příliš velký rozsah pohybu. Fyzioterapeuti mluví o hypermobilitě. Jednou z jejích příčin je ženský pohlavní hormon estrogen. Jak už jsme si řekli, váže na sebe vodu a způsobuje elasticitu tkání.

„Když nechám předklonit čtyřicetiletého muže, který má sedavé zaměstnání, velice pravděpodobně nedosáhne špičkami prstů na zem, pokud bude mít napnuté nohy,“ říká fyzioterapeutka.

„To proto, že se mu svaly kvůli dlouhému sezení zkrátily. Většina stejně starých žen to zvládne, nebo aspoň dosáhnou hlouběji. Právě kvůli pružnosti vaziva a dalších tkání.

Elasticita má však i svou nevýhodu. Vazy, svaly a kloubní pouzdra nejsou tak pevné, jak by u některých sportů bylo potřeba. Při těch, kde dochází k prudkým dopadům a změnám směru pohybu, pak nastává rychlejší opotřebení kloubních chrupavek, případně se zvyšuje riziko dalších úrazů. Takových sportů je řada: volejbal, basketbal, skok do výšky i do dálky, aerobik, tenis atd.“

Tento problém se dá zmírnit cvičením a posilováním svalů, které drží klouby ve správném postavení. Jak toho dosáhnout a zda je to ve vašem případě potřeba, vám řekne fyzioterapeut, který vás vyšetří.

Rozdíly jsou individuální

Nic ale není černobílé a máloco samozřejmě platí stoprocentně. „To, že muži a ženy mají určité dispozice pro určité druhy sportu, však neznamená, že by nemohli dělat, co je baví,“ říká Iva Bílková.

„Mezi lidmi existují značné individuální rozdíly. Jako příklad nám mohou posloužit třeba štíhlí maratonci nebo cyklisté, kteří si vytrénovali bílé svalstvo, nutné pro vytrvalostní výkony. I když k těm museli mít dispozici už v dětství. Typicky rychlostního jedince nezměníte tréninkem na vytrvalostního sportovce.“

Jiným příkladem mohou podle ní být fyzicky zdatné dívky, které mají překvapivou sílu, ale jsou také hodně soutěživé, nebojácné, a některé dokonce velmi bojovné.

„Snadno u nich vypozorujeme řadu dalších ‚mužských‘ vlastností,“ dodává odbornice.

Pro odborníky není žádným překvapením, že u většiny z nich lze zjistit větší podíl červených svalových vláken a také změřit vyšší hladinu testosteronu. Tento hormon najdeme v organismu všech žen. U většiny z nich jde jen o malé množství, pouze u některých je o něco vyšší.

Podstatné jsou přirozené schopnosti

„Spousta věcí se dá samozřejmě také natrénovat, a to tím spíš, pokud tréninkem rozvíjíme přirozené schopnosti člověka,“ říká fyzioterapeutka. Když za ní klienti přijdou, aby jim poradila, jaký druh sportu by pro ně byl nejvhodnější, chce nejprve vědět, jaké aktivity je zajímají. A pak se jim snaží vybrat takový sport nebo cvičení, které jsou nejbližší tomu, co je těší a k čemu mají přirozený sklon.

„Pak je největší šance, že je tento druh sportu bude uspokojovat, vydrží u něj a budou v něm mít i dobré výsledky.“

Pozor na jednostrannou zátěž

  • Každá jednostranná zátěž si žádá kompenzaci. Spousta sportů, namátkou třeba tenis, kanoistika apod., zatěžuje jen část těla nebo jednu jeho stranu víc než druhou. To je potřeba vyvážit cvičením.
  • Pokud se například při fotbalu trénuje jen akcelerace a výbušná síla, mohou svaly ztratit elasticitu. Pak si fotbalisté snadno poraní achilovky, zkřížené vazy, lýtkové svaly nebo svaly na zadní straně stehen.
  • Zejména amatérští sportovci se před výkonem často nerozcvičí ani si nezahřejí svaly na provozní teplotu. Tím zvyšují riziko zranění šlach, svalů i měkkých tkání.
  • Těmto a dalším potížím můžete předejít, když své sportování (včetně svého zdravotního stavu) proberete s fyzioterapeutem.
yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků