Článek
Ruské jednotky postupují i na západ od Krymu a útočí na Mykolajiv, chtějí upevnit své pozice v Černém moři. Těžko si lze představit, že by se při nějakém urovnání konfliktu Moskva pobřeží vzdala, což bude znamenat změnu rovnováhy v černomořské oblasti.
Ukrajina sice dostává protitankové rakety a ruční protiletadlové střely i turecké drony Bayraktar, které značně přispěly k ruským ztrátám, ale postup úplně zastavit nedokázaly. Rusku pomáhá, že ovládá vzdušný prostor. Marně ukrajinský prezident volá po vyhlášení bezletových zón, OSN by je neschválilo, protože v Radě bezpečnosti by Rusko takový návrh vetovalo. A jejich jednostranné vyhlášení by skutečně znamenalo možnou konfrontaci sil NATO a Ruska, jak neopomněl varovat ruský prezident Vladimir Putin. Západ do války s Ruskem kvůli Ukrajině nepůjde. Ta představuje moc velké riziko.
Jsou však i jiné možnosti a Putin si to dobře uvědomuje. Proto vyhrožuje, že jakákoli země, která by umožnila ukrajinským letounům přistávat na svém území, bude okamžitě považována za nepřítele. Moc dobře ví, jak to dělali Sověti v Koreji. Když se zdálo, že americké superfortressy vybombardují celou Severní Koreu a zlikvidují i početné jí pomáhající čínské lidové dobrovolníky, Moskva vyslala do boje své letce na stíhačkách MiG-15. Protože však Stalin nechtěl být zatažen do války v Koreji, MiGy-15, které startovaly z čínských letišť, měly namalované severokorejské znaky.
Vyhnout se lze i vyslání vlastních sil do války, aby nebyla země přímo zatažena do konfliktu, což dobře ukazují slavní létající tygři bojující proti Japoncům na čínském a barmském nebi. Jejich Curtissy P-40B s žraločími tlamami se staly postrachem císařských orlů, jak si říkali japonští letci. Létající tygři však nebyli jednotkou amerických ozbrojených sil. Oficiálně byla jednotka označována jako American Volunteer Group (AVG), tedy skupina amerických dobrovolníků, kteří bojovali na amerických letadlech s čínskými znaky, protože Spojené státy neměly chuť vstoupit do války s Japonskem a potřebovaly zbrzdit japonský postup v Číně. Že se Létající tygři do bojů zapojili až po útoku na Pearl Harbor, na tom nic nemění.
Vysílání podobných skupin pilotů by dnes nemělo velkou cenu, protože se způsob leteckého boje změnil a Rusové mají na Ukrajině dost systémů protivzdušné obrany, takže by pár stíhaček mohli brzo vyřadit z akce, i kdyby startovaly z nějaké sousední země. Způsob nasazení však ukazuje, že se Ukrajině nemusí dodávat jen zbraně, i když to je klíčové, a Turecko, které se bojí rozšiřování Ruska v Černém moři, to pochopilo a dodalo na Ukrajinu další Bayraktary. Úspěchy jejich úderů ukazují, že Kyjev má k dispozici přesné souřadnice pohybu ruských kolon.
Na Ukrajinu lze vyslat i poradce a mohou tam působit různé soukromé armády, což je praxe, kterou s oblibou využívá Moskva. Když s nějakou akcí nechce být přímo spojovaná, pošle žoldnéře z Vagnerovy skupiny a říká my nic, my muzikanti, to je soukromá aktivita. Putin by na to asi zareagoval, ale je otázkou, jestli by kvůli tomu začal válku s NATO. A neriskovat nelze. Pokud se tvrdě Putin neklepne přes prsty, může postupovat dál – ukrojit kus Moldavska, zajistit Bělorusku přístup k Baltu a získat tak pozemní koridor do Kaliningradu.
Zatím stále platí ono smutné, že Amerika a Rusko spolu bojují do posledního živého Ukrajince. Pokud však Ukrajinci padnou, budou muset bojovat jiní. To ale neznamená, že mají vznikat interbrigády, jaké působily ve Španělsku. Na Ukrajině se sice bojuje za Evropu, tak jako se bojovalo u Madridu za Prahu, nadšení interbrigadisté ovšem nedokázali výrazně změnit situaci, jen zvyšovali počet obětí. To až nasazení ruských letadel a letců donutilo Němce zařadit do Legionu Condor nejmodernější Messerschmitty Bf-109. Už tehdy byla válka především záležitost profesionálů.