Havlíček: Politikaření kolem auditu EK je špatně

Bavíme se o něčem, co je důvěrné. Bohužel jsme v situaci, že je to něco, k čemu nemám přístup ani já, a neměl bych mít, tak koluje po světě, má ho půl republiky, a dokonce dříve než naše řídicí orgány. Neměl bych to komentovat, ale nemůžu na druhou stranu tvrdit, že jsem to neviděl, když ten materiál je na všech sítích.

Ten materiál sám o sobě není mimořádný tím, že je zde nějaký audit, těch chodí několik za rok, mimořádný je tím, že se řeší veřejným způsobem. Naši úředníci tvrdí, že je tam celá řada poměrně závažných pochybení ze strany Evropské komise (EK), ale to se stává, na tom nevidím nic mimořádného. Víme, že se jedná o čtyři projekty.

Je tam jedna společnost, která byla omylem zařazena pod režim emisních povolenek, ačkoli ten projekt pod ně nespadal. Je to ale spíše technická záležitost, na kterou, a to je nejpodstatnější, jsme měli potvrzení EK, že to tak může být. To se tam doložilo, a oni to bohužel nezohlednili, ať už záměrně, nebo to prostě opomněli.

Pak tam jsou projekty, u nichž je velká diskuse, co je a není inovace. Tam máme zásadní sdělení našich hodnotitelů, že si za tím pevně stojí. Je to ale dost odborná diskuse, která nemá probíhat veřejně.

Dnes jsme se dostali do situace, kdy jsme víceméně všechny dostali do velmi prekérní situace. Jak ty, kteří hodnotí, tak ty, kteří za to zodpovídají. Úředníkům je dnes vyhrožováno různými servery, že půjdou do basy, pokud se prokáže, že chyba je na jejich straně. Pod tlakem jsou jak žadatelé, kteří zdroje dostávali, tak ministerstvo, které komentuje něco, co by nemělo.

A pak samozřejmě EK, která se zase staví za své lidi. To má probíhat důvěrně a má to být odborná diskuse, my jsme z toho udělali obrovské politikum, a to si myslím, je špatně.

My nemůžeme závěry zveřejnit. Můžeme udělat jedinou věc, a to, že budeme oponovat a to v režimu důvěrné pošleme EK.

Audit EK se z našeho úhlu pohledu tímto způsobem neměl dostat ven, je to čistě technická diskuse, která probíhá na dalších desítkách projektů ročně, někdy je to i ve větších cifrách, někdy menších. Není to nic mimořádného. Když se podíváte, jaké byly korekce, tak jen na ministerstvu průmyslu a obchodu jsme měli od roku 2004 korekce za 2,45 miliardy korun a dalších 17 miliard je dočasně zadržováno.

Co se týká demonstrací, jsme v demokratické společnosti, každý má právo říci svůj názor, stejně tak je třeba respektovat názory jiných. Takže jestli sto tisíc lidí demonstruje, je třeba respektovat, že je tady další skupina lidí v řádu milionů, kteří mají názor jiný a nějakým způsobem volí. V demokratické společnosti rozhodují volby.

Samozřejmě každý může demonstrovat kdekoli, kdykoli, jakkoli. Můj osobní názor je, že demonstrovat za svobodu v době totality je vysoce chvályhodné a já ty lidi obdivuji. Demonstrovat za svobodu v době demokracie mi připadá trochu zvláštní. Ale respektuji to. Myslím, že jediné férové řešení jsou regulérní volby.

Musíme u případu premiéra, stejně jako u kohokoliv jiného, respektovat presumpci neviny. Rozhodovat ale musí pravomocný soud, nikoliv média, lid, nebo dokonce opozice. Případ kolem pana premiéra je aktuálně v běhu a musíme vyčkat na pravomocné závěry příslušných orgánů. A pokud jde o změnu na ministerstvu spravedlnosti, tak ta podle mého nemá s případem Andreje Babiše žádnou souvislost.

Moje politické angažmá netrvá krátkou dobu. Dvacet let jsem dělal v Asociaci malých a středních podniků, za tu dobu jsem zažil možná deset premiérů a s politiky jsem často vyjednával. Poté jsem byl v politickém prostředí ještě více tím, když jsem se stal místopředsedou rady vlády pro výzkum, kdy jsme zaváděli inovační strategii.

Zase jsem jednal s ministry a po pravdě řečeno to byl asi ten důvod, když už jsem byl tak angažován, že jsem na nabídku pana premiéra reagoval pozitivně, protože už jsem v politice byl poměrně aktivní. O vstupu do ANO neuvažuji. Snažím se být reprezentantem odborného sektoru a jsem přesvědčen, že jsem v jednom z nejodbornějších, máme tady energetiku, klasický průmysl, suroviny, export, spotřebitele, digitalizaci, telekomunikace, inovace a tak dále.

Tento resort si nemůže dovolit přepolitizování. Vezměte si, že my tady dneska rozhodujeme o energetické koncepci na dalších 20 až 30 let, tak jak se to dnes rozhodne, tak další dvě generace budou užívat energetické zdroje buď z jádra, nebo obnovitelných zdrojů, nebo uhlí. Jsou tady tlaky různých zájmových skupin, jsme otevření diskusi, ale nestranní. Každý tu má otevřené dveře, což ale neznamená, že se budeme přizpůsobovat každému, kdo přijde.

Samozřejmě, musím respektovat, jsem ministrem za ANO. Respektuji program této strany a budu se podle tohoto programu řídit. Takže ten vliv hnutí tady je. Zachovám si ale rád určitý prostor pro nezávislé oborné fungování.

Podíváme se na jednotlivé odbory, je jich několik desítek, chci vidět nejen, kdo je řídí, sestavy těch lidí a jestli jich tam není příliš mnoho. Zdá se mi, že to je trošku zbytečně předimenzované. Změny nebudou dramatické, ale faktem je, že budeme z těch 900 míst přibližně 10 procent v horizontu jednoho roku redukovat.

Vize je představit hospodářskou strategii, ta tady 25 let nebyla. Nechceme vytvářet gigantický dokument. Měl by to být jednoduchý popis, kde budeme v roce 2030 s ohledem na průmysl, energetiku, inovace, investice, digitalizaci, školství, rozvoj regionů a venkova a jak budeme podporovat a propagovat Českou republiku.

Přibližně před tři čtvrtě rokem jsme představili inovační strategii, ta se stala hitem i ve světě, všude ji ukazujeme, a hlavně ty produkty zavádíme. Inovační strategie je základem hospodářské strategie, protože nemůžeme mířit k ničemu jinému, než abychom tady vytvářeli zisk. Abychom v roce 2030 byli přiměřeně nezávislí, nebyli závislí na čínských dodavatelích, byli schopni mít vlastní finální produkty, a abychom na nich my dělali přidanou hodnotu.

Řeknu to natvrdo. My tu chceme dělat zisk. Ne ten zisk vytvářet pro někoho, kdo si ho vyveze, ať už do Německa, USA, Číny, nebo jinam. V tom řetězci chceme být buď ten na konci, který prodává, nebo na začátku, kdo dělá výzkum a vývoj, nikde jinde zisk neuděláte. To musíte dělat s nástroji, které máte k ruce, a ministerstvo průmyslu je jedním z klíčových nástrojů, pod námi je jak energetika, tak suroviny, průmysl, inovace. digitalizace. Myslím, že je to klíčový nástroj pro dosažení strategie.

Vedle toho již dnes velmi úzce spolupracujeme s ministerstvem pro místní rozvoj a dopravy, protože součástí strategie je i dopravní obslužnost. Nyní je naším cílem mezi ministerstvy vyšší forma spolupráce, daleko intenzivnější komunikace, spolupráce na akčních plánech a investicích. Pokud se prokáže, že toto dává smysl, můžeme uvažovat někdy v budoucnu, ale to by určitě nebyla tato vláda, že by se to prolnulo i do jednoho superministerstva. To je vize, která může nastat, ale také nemusí.

Nemůže to být o tom, jak se to vždy v minulosti dělalo - udělala se strategie na deset let dopředu, vzaly se fondy a nafutrovaly se peníze. To je jen způsob utrácení peněz. Strategie není o fondech, je to o tom, že si řeknu, kde chci být, a stát musí vytvořit mantinely a infrastrukturu pro to, aby ti aktéři, kteří v tom mají hrát, svých ambicí dosáhli.

Nemůžu udělat průmyslovou strategii bez vědomí hlavních průmyslových hráčů. Od nich chci slyšet jejich vize a cíle a na ně musím pasovat infrastrukturu, třeba v elektromobilitě nebo autonomním řízení. Čili vytvořit ekosystém, aby to mohlo fungovat.

Elektromobilita je fajn, nesmíme to ale dělat hujersky. Zaprvé musíme brát v úvahu všechny hráče. Škoda Auto a Volkswagen říkají, že všechno bude elektromobilita, Toyota zase říká, že to bude vodík. Chceme slyšet jejich pozici jakožto klíčových producentů, co tady bude jezdit, a podle toho začneme připravovat infrastrukturu chytrých měst, dobíjecích stanic a tak dále.

Moje ambice není, při veškerém respektu, jen to, aby tu jen vydělávaly tyto firmy. Já jim to přeju, ale na druhou stranu musíme zabezpečit stabilitu našeho hospodářství, nějakou míru soběstačnosti a nějaký pracovní trh. Jejich ambicí je naprosto logicky vydělávat a dosahovat svých cílů v koeficientu všech ukazatelů, ze kterých dostanou body v rámci svých nadnárodních vlastníků.

Naše ambice musí být taková, že tady vytvoříme stabilitu. Vytvoříme prostředí pro elektromobilitu, ale pojďme si to dopočítat, říci, jak to bude s dobíjecími stanicemi, s bateriemi. Pojďme si říci, kde se budou vyrábět, do jaké míry se stane náš průmysl závislým či nezávislým.

Někdo řekne: Tak si tady vybudujme fabriky na baterie, EU do toho chce investovat obrovské peníze. Číňané už se tomu začínají trošku usmívat. Podívejte se na fotovoltaiku, výsledek byl, že do toho naskočili Číňané, měli z toho obrovský byznys, a nakonec celá česká podpora solárů nás dnes stojí 25 miliard korun ročně a obnovitelných zdrojů celkem 45 miliard. Když se mě zeptáte, kolik činí jejich podíl na výrobě, jsou to tři procenta. Za tři procenta platíme 25 miliard ročně.

Chyba ale není ve fotovoltaice, je v systému podpory. Proč? Protože tady nebyla žádná strategie. Když jsme se dívali, jak to je ve Španělsku nebo v Maďarsku, že to tam dopadá průšvihem, nikdo nechtěl zatáhnout za ruční brzdu. A dostali jsme se do stavu, kdy jedna generace tady bude za soláry platit tisíc miliard.

Rozdělili jsme podnikání na živnostníky, malé a střední firmy a korporace, ke každému máme trochu jiný přístup. Nemůžeme se chovat stejně k firmě, která má obrat tři miliardy, a k firmě, která má jednoho zaměstnance. Mým cílem je zaměřit se na několik opatření a ta dotáhnout do konce. Musí to být klíčové věci, které podnikatelé vyžadují.

Jednou z nich je tolik očekáváné malé jednotné inkasní místo. Na jednom místě zaplatím daň z příjmu, sociální a zdravotní pojištění na bázi měsíčních plateb.

Začínáme také koncentrovat všechny informace na jednom místě. Využijeme k tomu server Businessinfo, trošku ho přestrukturujeme, chceme ho spojit s informačním systémem PES Hospodářské komory. Tam podnikatelé najdou veškeré informace, které stát má a co od nich požaduje. Nebudou za to platit, zdá se mi schizofrenní, aby podnikatel platil za něco, co po něm stát chce.

Třetí věc jsou jednotná data účinnosti nové legislativy. Když se dostaneme na 80 až 90 procent, aby změny začínaly platit vždy od ledna nebo července, bude to výborné.

Ano, chci dosáhnout snížení počtu kontrol živnostenských úřadů nebo České obchodní inspekce. Teď se scházím se všemi šéfy a chci vidět čísla, slyšet důvody, proč tam musí chodit, co vypátrali, které kontroly jsou vyvolané, kolik ročně jich udělají, a budeme tam silně tlačit na zásadní redukci.

Jádro je jednou z priorit. Připravujeme smlouvu s ČEZ, která má několik fází. Nejdříve bude rámcová smlouva, ta už je vysoutěžená. Pak bude smlouva o první etapě. Tendr se bude vypisovat během několika dnů a předpokládám, že do konce letošního roku bychom s ČEZ měli mít vykomunikováno, kdo bude mít jakou zodpovědnost, jaký bude investiční a finanční model.

Nepředbíhal bych, zda ČEZ na to bude mít ty či ony zdroje, pochopitelně předpokládám, že část se bude platit z vlastních zdrojů a část z bankovních zdrojů. Tam bude samozřejmě hrát klíčovou roli smlouva mezi státem a ČEZ, protože to bude zásadní pro úrokovou sazbu. Ta je strašně důležitá, protože to je vysoká investice.

Vznikají výbory počínaje výborem pro jádro, který řídí pan premiér, já a pan (vládní zmocněnec pro jadernou energetiku Jaroslav) Míl, a tam mám všechny zástupce, nejen odborné, ale i politické, jsou tam reprezentanti všech hlavních politických stran, protože toto musí být zásadně apolitická věc. Jestli něco musí být apolitické, tak je to příprava jádra, protože tohle stoprocentně bude přes další dvě tři vlády.

Ta současná vláda je klíčová v tom, že připravuje celý scénář. Musí se to řešit na úrovni technologické, ekonomické i bezpečnostní. Jsem toho názoru, a jsme zajedno s premiérem a panem Mílem a všemi zainteresovanými osobami, že by to mělo být na základě tendru, ne na základě dohody mezi státy jako třeba v Maďarsku. Musíme nastavit jeho parametry, a to rázu ekonomického, technologického i bezpečnostního.

Pro mě je důležité, aby i toto bylo v hospodářské strategii, která neindikuje jen stav budoucí, ale i třeba vzdělávací. Jestliže si dnes řekneme, že v roce 2030 tady budeme ve fázi elektromobility, umělé inteligence, energetiky atd, tak to znamená, že bude nějaká struktura našeho hospodářství, a na to bychom už dnes měli začít připravovat lidi. Už bychom měli začít komunikovat se středními a vysokými školami, protože jestliže posílíme podíl jádra na výrobě elektřiny z 30 na 50 procent, tak budeme potřebovat energetiky v oblasti jádra.

Dopředu nechceme nikoho vyřazovat. To by bylo velmi ekonomicky nešťastné. Těch potenciálních dodavatelů je šest. Když vyřadíte dva nebo tři, tak ti zbývající vyšponují ceny. Jestliže budu mít šest uchazečů, tak si zasoutěží. Když budou dva nebo tři, tak je jasné, že cena bude vyšší. Nesnažme se přepolitizovávat situaci, nastavme podmínky tak, ať si někoho můžeme později vybrat.

Děláme několik klíčových kroků. První je ten, že se vytvořil takzvaný legislativní balíček, který zásadním způsobem zjednoduší přechod od jednoho operátora k jinému. Chceme-li naladit trh na případného dalšího operátora, tak on musí cítit, že má šanci zákazníky přetáhnout. Jinak sem nepřijde. Aby je mohl přetáhnout, tak musí vidět, že jsou ochotni přecházet jinam, takže nemohou platit 20 procent pokuty, nemohou čekat deset dní na to, než mu to ten jejich stávající milostivě povolí, nemohou být v situaci, že budou volat tomu původnímu, aby mohli přejít k dalšímu, protože mu tím pádem dávají nástroje do ruky, aby si je získal za lepší cenu.

Snažíme se, aby toto všechno se odbouralo. Balíček prošel, souhlasí s ním všechny sněmovní strany, takže na 99,9 procenta od ledna, pokud nedojde k mimořádné situaci, by měl být platný. To znamená, že bude trh jednodušší. Zadruhé ladíme prostředí pro čtvrtého operátora, hraje se i o sítě 5G. Snažíme se to moderovat tak, aby to bylo motivační pro čtvrtého operátora, ale zároveň nemůžeme zlikvidovat stávající trh. Současní operátoři trochu ustoupí ze svých pozic, prostředí bude atraktivní pro čtvrtého a nezabijeme rozvoj 5G sítí. Snažíme s i více moderovat velkoobchodní ceny.