Článek
Podle psychoterapeutky Ivy Málkové, zakladatelky společnosti STOB, není jednoduché zobecnit dopad obezity na sebevědomí.
„Někdo s BMI 30 může být psychicky v pohodě, zatímco jiný se stejnou hodnotou se může hodně trápit,“ vysvětluje. S rostoucím stupněm obezity se však častěji přidávají fyzická omezení a zkušenosti se stigmatizací, a to sebevědomí výrazně oslabuje.
Dnešní ideál je štíhlé tělo, viditelný six pack (břišní svaly), striktní jídelníčky, cvičební plány, biohacky (optimalizace životního stylu pomocí vědy a technologií) a nekonečné tlaky na výkon a dokonalost. Naše „kmenové“ prostředí už netvoří jen rodina a blízcí. Je to globální bublina, kterou sledujeme na sociálních sítích.
V takovém prostředí je tlak obrovský a nemilosrdný. K tomu se přidává starý známý vzorec: dětem se opakuje, že kila navíc jsou znakem slabosti, lenosti či nedostatku vůle. Postupně se tato představa stane součástí vnitřního přesvědčení a člověk pomalu ztrácí důvěru v sebe sama.
Snaha o dokonalost
Vnější tlaky a společenská očekávání spolu s převzatými předsudky výrazně ovlivňují naše chování i to, jak sami sebe vnímáme. Lidé se snaží kompenzovat pocit méněcennosti, přizpůsobují se druhým, potlačují vlastní potřeby nebo usilují o dokonalost, aby si zasloužili lásku a respekt.
„V praxi se to projevuje tím, že klienti jsou k dispozici pro potřeby druhých, tolerují nevhodné chování nebo přehnaně pracují, aniž by brali ohled na sebe,“ vysvětluje Málková.
Vztah k vlastnímu tělu se deformuje. Místo vděčnosti za jeho schopnosti a funkčnost se řeší jen vzhled, což posiluje pocit méněcennosti. Dokonce i člověk s normální hmotností se snadno začne cítit, že není dost dobrý takový, jaký je. Neodolá ideálům sociálních sítí, kde se všichni snaží vypadat perfektně.
Proč cítíme potřebu dokazovat svou hodnotu
V partnerském životě se to projevuje například obavami z odmítnutí nebo pocitem nižší atraktivity.
„Lidé s obezitou častěji předpokládají, že je jejich partner vnímá negativněji, než tomu ve skutečnosti je,“ upozorňuje Málková. Psychoterapeutka Pavlína Rasochová doplňuje, že by partner neměl udělovat nevyžádané rady ani toho druhého příliš kontrolovat.
„Pokud vztah postrádá respekt a úctu, motivace k hubnutí nemusí vést k pocitu spokojenosti,“ říká Rasochová. Dodává, že pokud se vaše tělo změní bez vlivu věku, nemoci či životních těžkostí, může partner svůj názor vyjádřit citlivě a nabídnout podporu. Konkrétně v podobě společného zdravého stravování, aktivního trávení času nebo nastavení zdravějšího životního stylu, to vše s ohledem na vaše potřeby a motivaci.
Podobné principy se odrážejí i v pracovním prostředí a přátelských vztazích. Někteří zaměstnavatelé nevědomě spojují vyšší váhu s menší disciplínou či produktivitou a neustálé srovnávání s okolím často vede k uzavírání se do sebe, psychickým problémům a izolaci.
Kolem obezity panuje řada předsudků a stigmat
Lidé se často domnívají, že situaci lze snadno „vyřešit“. Vždyť stačí jen přestat jíst nezdravě a začít se hýbat. Jenže ve skutečnosti jde o mnohem závažnější problém, jehož řešení vyžaduje čas a odbornou pomoc.
„Lidé s obezitou jsou mnohdy označováni za viníky své situace, protože máme tendenci brát obezitu jako něco, co lze silou vůle změnit,“ upozorňuje psychoterapeutka. Přitom roli hrají i genetické predispozice, hormonální změny, vnější prostředí, psychické potíže či vedlejší účinky léčby.
Stigmatizace se projevuje i v běžných situacích. Pavlína Rasochová si vybavuje příhodu, kdy se mezi přáteli vybíraly týmy pro sportovní hru. Žena, která se hlásila, sportovala pravidelně a měla lepší kondici než mnozí ostatní. Přesto o ni nikdo nestál. Jediným důvodem byla její vyšší váha.
Předsudky se tak nevyhýbají ani dospělým a stále dokola posilují mylnou představu, že člověk s kily navíc podává horší sportovní výkon. Takové poznámky mohou být velmi zraňující a demotivující.
„Tento přístup člověka hluboce zraňuje a může vést k úzkosti, depresi či dokonce sebevražedným myšlenkám,“ upozorňuje odbornice. A dopad je ještě citelnější u dětí, které se často stávají obětí šikany a posměchu. První stopy stigmatizace si neseme už od raného věku.
U některých lidí mohou podobné poznámky působit i opačně. Dokážou je proměnit v motivaci ke změně životního stylu. Je to však individuální.
Podle Ivy Málkové ze STOBu bychom všichni měli převzít odpovědnost za svá slova a činy vůči sobě i druhým, nezraňovat je hodnocením či ponižujícími komentáři a hledat způsoby, jak podporovat lásku k vlastnímu tělu jinak než nevyžádanými radami. Důležité je také nabízet pomoc slovy: „Záleží mi na tobě. Mohu tě nějak podpořit?“
Jak mít rád své vlastní tělo
Navzdory tlaku společnosti je velmi důležité najít zdravý vztah ke svému tělu. Nestačí si ale jen opakovat, že bychom se měli mít rádi takoví, jací jsme. Jde o systematickou práci s psychikou.
Jak dosáhnout souladu mezi hlavou a tělem dle Ivy Málkové
- Posilujte sebevědomí a vnitřní hodnotu
Každý den si zapište tři věci, které se vám povedly nebo na které jste hrdí.
- Mindfulness cvičení zaměřená na tělo
Soustřeďte se na to, co vaše tělo dokáže, ne jen na to, jak vypadá. Všímejte si jeho funkčnosti a děkujte mu za energii a pohyb.
- Rozpoznání kompenzačního chování
Uvědomte si, kdy potlačujete své potřeby kvůli strachu z odmítnutí, učte se jednat podle vlastních hodnot.
- Zpochybnění nerealistických standardů
Odlišujte, co je vaše skutečná hodnota a co tlak společnosti či sociálních sítí.
- Práce s osobními hodnotami (metoda ACT)
Hodnoty vám ukazují, co je v životě skutečně důležité. Pomáhají se rozhodovat podle toho, co vám přináší smysl a radost. „Velmi účinné je připomenout si své osobní hodnoty a spojovat je s péčí o zdraví. Například místo cíle ‚zhubnout pět kilo‘ si říct ,chci být v kondici, abych si užil výlety s rodinou‘.“
- Snižování síly negativních myšlenek
Nahrazujte sebekritické myšlenky laskavějšími. „Například místo ,Kdybych vypadal/a lépe…‘ si říkejte ,Lidé, kteří mě znají a mají mě rádi, oceňují moji empatii a humor‘.“
- Postupné vystavování se situacím vyvolávajícím úzkost
Začněte menšími kroky, například plaváním o samotě, a postupně se odvážně vystavujte náročnějším situacím. Mozek si tak postupně ověří, že tyto situace nejsou hrozbou, úzkost přirozeně začne klesat.
ProŽeny.cz
Obě odbornice se shodují na tom, že je důležité vyhýbat se prostředí, které vás zraňuje. Pokud se stigma promění v úzkost, sociální izolaci nebo depresi, je nezbytné vyhledat pomoc psychoterapeuta.
Více než číslo na váze
Nižší číslo na váze může být motivací k hubnutí, ale ne vždy přinese štěstí. Lenka Vymlátilová ze společnosti STOB vzpomíná na klientku, která zhubla 40 kilogramů a dva roky si držela váhu 74 kg. Přesto nebyla spokojená – její vysněná hranice byla 69 kilo.
„Když jsem se jí zeptala, co udělá, až dosáhne té ideální váhy, rozplakala se a odpověděla, že možná bude chtít hubnout dál. Pořád se necítila dost atraktivní,“ říká odbornice.
Právě z tohoto příkladu ze života vyplývá jedna důležitá věc, která k hubnutí neodmyslitelně patří. To nejdůležitější se totiž odehrává v hlavě, ne na váze. Teprve až přestanete spojovat vlastní hodnotu se vzhledem, budete se cítit sebevědoměji. A právě toto nastavení proměňuje obezitu v méně bolestivé téma. Není to o kilogramech, ale o úhlu pohledu.
