Indie má s Ruskem specifické vztahy, říká česká velvyslankyně v Dillí

V souvislosti s Indií se v poslední době mluví o jejím přístupu k ruské agresi na Ukrajině. Indie tvrdí, že je na straně míru a ke konfliktu je neutrální. Proč tomu tak je?

Od samého začátku tohoto konfliktu se Indie nevyjadřovala v žádném hlasování ani pro jednu, ani pro druhou stranu. Musím přiznat, že to bylo velké překvapení pro nás i pro zbytek takzvaného Západu. Řeknu totiž upřímně, že v tomto Indii zcela nerozumíme, nebo rozumíme, ale nerozuměli jsme. Indie je největší a tvrdí, že nejstarší demokracie, ale vždy si zakládala na tom, že byla v hnutí nezúčastněných. To je jedna linka.

Druhá linka je, že Indie má velmi specifické a historické vztahy. Teď nemůžu říct s Ruskem, ale se Sovětským svazem. Ale pro Indii je současné Rusko stále pokračovatelem Sovětského svazu a ty historické vztahy tam prostě jsou. A pro Indy je velmi složité je nějakým způsobem přerušit nebo změnit náhled.

A třetí linka je, že ani Indie nepředpokládala, že tenhle konflikt bude tak brutální a tak dlouhý. V současné době tak dochází k vnitřní debatě a přehodnocení, ale rozhodně to nebude vidět navenek.

Hovoří se také o tom, že by Indie mohla v konfliktu zaujmout roli mediátora. Ministr Lipavský se k tomu staví skepticky, protože to podle jeho slov říká mnoho zemí, které nechtějí přímo podpořit Ukrajinu. Může být Indie mediátorem?

Premiér Módí nabídnul v loňském roce určitou možnost mediace mezi Ruskem a Ukrajinou, takže tahle možnost tady určitě je. Ale samotná Indie říká: „Ano, jsme ochotni, ale musí nás někdo požádat.“ Rozhodně nebudou vstupovat sami od sebe a nabízet, že tady budou mediovat nějaký mír.

V současné situaci a v rámci současného postoje Indie si nemyslím, že by je jedna ze stran požádala – rozhodně ne Ukrajina. Nicméně tam probíhají v zákulisí rozhovory. Určitě Indie s Ukrajinou hovoří, možná ne oficiálně. A ten nový mírový plán Ukrajiny je jednou z možností, kam by případně Indie mohla vstoupit. To je ale zatím pouze v rovině dohadů.

Zmiňovala jste důležitost vztahů s určitým zeměmi. Které vztahy jsou pro Indii zásadní a určují její postoje?

Nejvíc to je ještě z dob Indiry Gándhíové, kdy v Indii vládla levicová nebo spíše salonní levicová vláda, nebyl to žádný socialismus. Nicméně měli blízko k Sovětskému svazu a ty vztahy byly velmi přátelské. Rozhodujícím momentem byla krize s Pákistánem, kdy při různých příležitostech ve Spojených národech nebo kdekoliv jinde, kde se hlasovalo, Sovětský svaz vždycky v Radě bezpečnosti stál na straně Indie. Zatímco západní spojenci a Američané často byli na straně Pákistánu, a to z různých důvodů. To si Indie velmi dobře pamatuje.

A druhý moment je, že ta důvěra vyústila ve velmi úzkou spolupráci v obranném průmyslu. Většina současného vybavení indické armády pochází z Ruska, je to vybavení sovětské, takže ruské. To je samozřejmě problém, protože Rusko už dneska nemůže zbraně dodávat v takové míře, samo je potřebuje pro svoje útoky. To bude také jeden z momentů, kdy bude Indie přehodnocovat ten vztah. Ale zatím tady ta vazba je a je hodně emocionální. To je to nejsložitější ke změně.

Komplikované vztahy má Indie dlouhodobě i s Pákistánem. Ty jsou na tom teď jak?

Je to velmi chladný vztah. Jsou na tom zase hůře. Vždy to ale bylo nahoru dolů. V současné době spolu stále nehovoří. Jediná letecká linka, která létala před covidem, nebyla obnovena. Takže ty vztahy jsou nepřátelské. Je to tedy studené nepřátelství, vlastně studená válka. Ale není tam zatím žádný pohyb ke zlepšení.

Jak jsou na tom vztahy konkrétně mezi Čínou a Indií?

Vztahy s Čínou jsou napjaté. Je to vlastně vývoj posledních let, kdežto Pákistán je historický, tam jde o Kašmír. Ale i tady jde o území. Čína se nenápadně a postupně snaží zabrat určitá území na hranicích v Himalájích, což Indie nese velmi nelibě. Takže v současné době to je taková přetahovaná na hranicích.

Jistě víte, že tam došlo ke konfliktu, kdy vojáci neměli tradiční zbraně. Čínští vojáci byli vybaveni tyčemi pobitými hřeby a došlo i ke smrtelným zraněním. Od té doby je tam situace velmi napjatá.

Indové nebo indičtí představitelé se často vyjadřují k čínské expanzi. Nedávno třeba k tomu, že Číňané prezentovali mapu Číny, kde bylo zahrnuto i velké území, takzvaný Uttarpradéš. To vyvolalo reakce, kdy indický ministr zahraničí prohlásil, že co je na mapě, ještě není skutečnost. Přirozeně to vnímají velmi kriticky. Takže bych řekla, že Čína je v současné době více horký problém než Pákistán.

Má Indie našlápnuto stát se další světovou velmocí? Může jí v tomto být konflikt na Ukrajině do jisté míry prospěšný?

Určitě má našlápnuto stát se velmocí, protože je to teď nejlidnatější země světa. Zároveň se ekonomicky velmi rychle a překotně rozvíjí. Nevím, jestli jí pomůže postoj k Ukrajině, to bych ani neřekla, že má vliv, ale určitě jí pomáhá její postoj k situaci v Indopacifiku.

Ekonomická a geopolitická váha se přesouvá do Asie, takže Indopacifik začíná být jedním z velmi důležitých uzlů, kde se střetávají zájmy Američanů, Číny, Indie, Austrálie, Japonska. A Evropa, byť je daleko, pochopila, že už v současné době žádné daleko není. Evropská unie a její spojenci se tam tedy snaží hrát nějakou roli. Tam je Indie, i přes neutrální postoj k Ukrajině, stále důležitý spojenec.

A jakou pověst má potom Česká republika v Indii?

Česká republika má v Indii velmi dobrou pověst. Díky Československu. Když řeknete „Czechia“, tak často stále vidíte trošku zaváhání, zejména u starších Indů. Když řeknete „Czechoslovakia“, tak se rozzáří. Pochází to zase z padesátých let, kdy úplně nová republika, po odchodu Britů a konci koloniální nadvlády, potřebovala pomoc. Českoslovenští inženýři tam postavili velmi významnou část těžkého průmyslu.

Pochází to ještě z těch dob, kdy v Indii otevřel své provozovny, obchody, ale i továrnu Baťa. Mimochodem, většina Indů si myslí, že Baťa je indická značka, protože je tam velmi populární. Takže se často musíme připomínat. Také Jawa je známá, každý Ind má motorku, a i když existují jiné značky, tak Jawa je pořád něco.

Je tam zvláštní spřízněnost, řekla bych, že až emocionální. Například naše indologie je výborná a naši indologové do Indie jezdili. A ten zájem je veliký i dneska, spousta lidí se zajímá o jógu nebo ajurvédu. Pořád to pokračuje a myslím si, že Česká republika má dobré jméno. Navíc je považovaná za zemi, která nikdy neměla koloniální ambice a nikdy neuzurpovala, a naopak byla spíš obětí. To hraje také velkou roli. Takže pro Indy jsme přátelé.

Jakého charakteru jsou nejčastěji ty česko-indické vztahy? Jsou to ty obchodní?

Ano, zejména obchodní. My jsme se trošičku obrátili, tedy i celá Evropa. Český průmysl nemá na východě odbyt, naše trhy se v Rusku zavírají a zavřely, což je dobře. Teď se obchodníci obracejí k Asii, která představuje velký trh a obrovský potenciál. A tam je Indie dnes nejvýznamnější. Nejenom Indie jako taková, ale i Indie jako vstup na další východní jihoasijské trhy.

Řešíme spolu ale i politické vztahy, řešíme spolu hodně vědu a výzkum. To bychom chtěli rozvíjet. V Čechách je zájem o indickou kulturu, chtělo by to ale i přinést českou kulturu do Indie. Je tam například velmi populární český film. Takže na všech možných frontách se teď bojuje o vztahy, v dobrém slova smyslu.

Mají české firmy na indickém trhu vůbec šanci?

Určitě mají. České firmy jsou v určitých konkrétních oblastech špičkové. Tam je jedna podmínka, a to pochopit místní mentalitu, což není jednoduché. V rámci ekonomického rozvoje ale indický premiér vyhlásil podmínku pro všechny investory ze zahraničí, tzv. „Made in India“.

Takže pokud chcete uspět v Indii, tak musíte počítat s tím, že tam dřív nebo později založíte alespoň část výroby, což je pro některé citlivější oblasti těžké. Jde totiž taky o transfer a know-how.

A druhá podmínka, bez které firmy určitě neuspějí, je dobrý, spolehlivý a důvěryhodný indický partner. Je to velmi těžké teritorium a konkurence je obrovská. Celý svět se tam teď hrne.

Indie je velmi výrazný hráč v IT oblasti, ať už lidsky, nebo produktově. Mají pak třeba Indové zájem pracovat v českých firmách? A v čem spočívají největší překážky?

Zájem určitě mají, ale spíše v těch nadnárodních. Oni mají zájem vycestovat do Evropy, na Západ a pracovat tam. Největší překážka, taková trochu brzda, je náš vízový potenciál.

Není to ale tak, že my bychom nechtěli ta víza vydávat, to je velká mýlka. Ale máme přece jenom nějakou kapacitu, kterou se snažíme řešit. Ale trvá to déle, než by ty firmy potřebovaly. Ale jiná překážka určitě není.

Co vnímáte za největší současné výzvy Indie? A v čem naopak prosperuje více, než tomu bylo dříve?

Je to velmi mladá populace. Oni prosperují přesně v tom, co jste zmiňovala, IT a ta rychlá řešení. V Indii už všechno funguje online. Je to neuvěřitelné, co všechno si koupíte. A už si na to zvykli i trhovci s vozíkem. Mango si můžete koupit přes mobil, karty už se tam v podstatě nepoužívají. Tam to jede rychle.

Velká výzva pro Indii je teď demokracie. My říkáme, že je to země, ale je to celý subkontinent. Ten se skládá z mnoha národností, mnoha náboženství a z mnoha jazyků. A tohle všechno ukočírovat a zároveň se nenechat strhnout nějakou autoritativní náladou, to je velmi těžké. Indie má před sebou velkou výzvu. Jsou tam taky reminiscence z minula. Vlastně největší náboženství jsou hinduisté a muslimové a mezi nimi to občas jiskří. Vláda bude mít co dělat, aby to demokraticky vyrovnala.

A další věcí je postavení žen, to je velmi složitá otázka. Lepší se to, ale je to stále velmi složité. Také dětské sňatky. Tohle tam všechno ještě rezonuje. To si myslím, že je ta výzva do budoucnosti - aby to byla moderní společnost pro všechny.