Tohle všechno je Čína. Peking si na oficiální mapě přivlastnil i části Ruska a Indie

Čínské ministerstvo přírodních zdrojů novou „standardní mapu“ zveřejnilo v pondělí s tím, že má jít o oficiální podklad pro úřady i veřejnost. Reakce z ciziny na sebe nenechaly dlouho čekat.

„Velký Ussurijský ostrov byl sporným územím mezi Ruskem a Čínou sto let. V roce 2008 obě země uzavřely smlouvu o rozdělení ostrova, ale nová mapa Číny to nezohledňuje,“ napsal například ruský zpravodajský web RBK. Tuto změnu zaznamenal i Kommersant a další média v zemi. Ruské, respektive sovětské jednotky jsou na ostrově přítomné od roku 1929.

Oficiálně Moskva na čínskou mapu zatím nereagovala, před avizovanou říjnovou cestou šéfa Kremlu Vladimira Putina do Pekingu jde ale o citlivé načasování.

Patrně nejsilnější reakci vyvolala čínská mapa v Indii. „Odmítáme tyto neopodstatněné nároky,“ citovala mluvčího indické diplomacie Árindama Bagčího stanice BBC. Dodal přitom, že kroky Pekingu „jen komplikují vyřešení otázky hranic“.

Za absurdní označil čínské nároky i indický ministr zahraničí Subrahmanjam Džajšankar. „Čína už v minulosti publikovala mapy, kde si nárokují území, která nejsou jejich, ale patří jiným zemím. Je to jejich starý zvyk,“ řekl šéf resortu televizi NDTV.

Indický protest přitom přichází jen několik dní poté, co se premiér Nárendra Módí a čínský prezident Si Ťin-pching na summitu skupiny BRICS v Jižní Africe dohodli na „intenzivnějším úsilí o urychlené stažení a deeskalaci“ podél sporné hranice.

Zdrojem napětí mezi oběma zeměmi je sporná, 3 440 km dlouhá hranice podél Himálaje, která je i kvůli složitému terénu špatně vymezená. V minulosti v oblasti opakovaně docházelo i ke střetům mezi indickými a čínskými jednotkami.

Čína považuje celý indický stát Arunáčalpradéš za své území a nazývá jej „Jižní Tibet“, přičemž Indie si nárokuje náhorní plošinu Aksai Čin v Himalájích, kterou ovládá Čína.

Vzhledem k výše uvedenému nepřekvapí, že Čína si v mapě přivlastnila také území v Jihočínském moři, proti jejichž nárokování Pekingem už dříve protestoval Vietnam, Filipíny, Malajsie a další země regionu. Jako čínský je pak samozřejmě uveden také Tchaj-wan, který jako samostatný stát neuznává ani OSN, ale jehož vláda funguje nezávisle na Pekingu už od roku 1949.