Článek
Jiří Havelka jako mladý vysokoškolský profesor, idol studentek, Petra Hřebíčková jako jeho sestra a také kolegyně profesorka, která napsala pod pseudonymem skandální erotickou knihu, Jitka Čvančarová, striktní děkanka jejich školy, která chce zavést nové pořádky, a Martha Issová, vyšetřovatelka zločinu, jenž se stal na půdě školy, na Univerzitě Palackého v Olomouci.
RECENZE: Hřebejkovské Pozadí událostí napíná, baví a nepoučuje
Scénáristé Petr Jarchovský s Michalem Sýkorou a režisér Jan Hřebejk odkryli řadu témat, která společnost řeší. Nebo spíš řešila, než přišla na řadu opravdu vážná témata, jež s sebou přinesla válka na Ukrajině a s ní související krize.
V sérii se hlavním hrdinům rozpadala manželství, profesoři měli poměr se svými studentkami, děkanka pod vlajkou etického kodexu s pomocí svého nohsleda proděkana bojovala se sexistickými stereotypy na akademické půdě. A byla zavražděna studentka.
Jejím vyšetřováním byla pověřena kriminalistka Lída, která se svou partnerkou právě očekávala narození druhého potomka.
Katarzia: Mám pocit, že žijeme v období hrozného cynismu
Od začátku bylo jasné, že všechno bude přinejmenším trochu jinak, než na co jsme byli od žánru krimiseriálů zvyklí. Některé postavy jako by byly karikatury sebe samých, například děkanka Alice Klusová v podání Jitky Čvančarové či její proděkan, kterého hrál Petr Vančura.
Ani policejní vyšetřování zavražděné studentky nehrálo hlavní roli. A vlastně až v posledních minutách se ukázalo, že s vraždou bylo také všechno trochu jinak, než se od začátku předpokládalo.
Anketa
Odkryl se utajený autor erotického románu, jenž ale nebyl návodem k vraždě studentky. Celá série nás provedla tím, co prožívají hlavní hrdinové ve svých životech, jen o děkance Klusové jsme se nedozvěděli nic. A to je škoda, bylo by zajímavé vědět, co ji k jejím postojům přivedlo.
Herečka Sarah Haváčová: Současnost je korektní až příliš
Přesto poslední díl překvapil. Nejen bitkou studentky Kláry (Sarah Haváčová), která napsala doktorandskou práci za proděkana Mrkvičku, s děkankou, již s tím konfrontovala. Ale třeba i Mrkvičkovým infantilním výstupem, kterým chtěl dát najevo opovržení svou nadřízenou. A také asi ukázat všem, kdo ho brali úplně vážně, že to bylo všechno opravdu trochu jinak.
