Deset nejlepších knih na léto

Napínavý postapokalyptický román odehrávající se v nepříliš vzdálené budoucnosti v oblastech bývalé České republiky. Stát a jeho struktury zanikly, poslední nezničená města a komunity se pokouší přežít na vlastní pěst. Integrační civilizační roli státu a zajištění infrastruktur částečně převzaly mocné korporace, které však zdaleka nemají jen ušlechtilé cíle.

Všichni musejí čelit nejen místním nástrahám a intrikám zdivočelého světa, ale i agentům konkurenčních korporací z Polska a Rakouska. Přijde vám téma v něčem aktuální? Znepokojující? Nám také. A Petr Opršal vám nabídne příběh ve stylu rodokapsů - úderný, dobrodružný a nepříliš dlouhý.

„Náboženství je ztělesněním zla“, v tomto přesvědčení byl vychován také Liao I-wu. V komunistické Číně jsou věřící považováni za fanatiky, anebo rovnou za špiony imperialismu… Kniha plná silných příběhů psaných krásným jazykem (překlad Denis Molčanov).

Patří k nim vyprávění stoleté řeholnice, katolíka z Tibetu, mladého konvertity, ctihodného protestantského presbytera pocházející z rodu pastorů z doby ještě před revolucí, muzikanta, lékaře… Svědectví, která přečtete – přes jejich sílu – klidně u vody. Hlavně proto, že Liao I-wu je skvělý vypravěč, ostatně skvělá byla také jeho kniha Rozhovory se spodinou (česky 2013).

Jak kvalitní intimní život Češi mají? Otázku si položila novinářka Hana Vacková. Odpověď představuje devatenáct osobních příběhů, které anonymizovala, jelikož se zpovídaní přiznávají k partnerské nevěře i k jiným vztahovým „selháním“. Doplnila je o odborný kontext a výsledkem je pozoruhodná publikace.

Právě pomocí záznamů subjektivní reality dokáže autorka přispět k bourání stereotypů o tom, co je v sexu takzvaně normální a co už nepřístojné. Jsem si přitom téměř jistá, že se ve svědectvích pozná kdokoli z nás – a zjistí, že se svými potřebami, nedostatky nebo tužbami rozhodně není sám.

Ano, toto není zrovna odpočinkové čtení k bazénu. Navíc je dost dobře možné, že se do vtahujících pamětí Američanky Virginie Giuffreové, jedné z nesčetných obětí newyorského sexuálního predátora Jeffreyho Epsteina, tak hluboce ponoříte, že si na zchlazení ve vodě ani nevzpomenete.

Přeživší sexuálního násilí, kuplířství a obchodování s bílým masem rekapituluje svůj mimořádně těžký osud do neskutečných podrobností a s nesmírnou intenzitou. Zážitek z její knihy v překladu Jany Zajícové se blíží čtení podobně drásavé autobiografie My děti ze stanice Zoo od německé narkomanky Christiane Felscherinowové.

Léto má vonět po jahodách, dýmu z táboráku a prvních polibcích. Ale co když jsou to právě bezstarostné prázdninové večery, které vytáhnou na světlo to, co jsme celý rok skrývali? Hrdinové Letních povídek bloudí mezi koupališti, chatami a přímořskými penziony – a zároveň na hraně zásadních životních rozhodnutí.

Románek s plavčíkem, šílený vodácký výlet s rodinou, vyvolávání duchů nebo oběšenec objevený při noční bojovce… a taky volba mezi manželkou a milenkou, hledání ztraceného manžela či muka dospívání. Tahle povídková edice je naše oblíbená, povídky píší skvělí autoři a autorky.

Tato česká literární jednohubka má sice nemnoho stran, zato v sobě ukrývá spisovatelčinu intenzivní osobní zkušenost. Dorota Ambrožová do novely otiskla své prožitky z raného mateřství, respektive insomnie, s níž se dlouho a složitě vypořádávala.

Popsaný proud vědomí o neustálé únavě a současně radosti z prospívání potomků mohou čtenáři znát už díky jeho původní zvukové podobě pro rozhlasovou stanici Radio Wave. Spánková deprivace zůstala i v textové verzi takřka hmatatelná. Autorka náležitě navázala na svůj povedený prozaický debut Poslední léto, který vyšel předloni.

Po románu mladé španělské novinářky Beatriz Serranové, který přeložila Romana Bičíková, je ideální sáhnout ve chvíli, kdy zaklapnete počítač a zabouchnete dveře od kanceláře. Příběh vás totiž zavede do korporátního prostředí, kde se snaží přežít velmi nihilistická vypravěčka.

Svou práci ze srdce nenávidí, jenže jí vynáší tolik peněz, že je ochotná předstírat, že ji má ráda a dělá ji dobře, což není pravda ani v jednom případě. Když hrdinka obdrží pozvánku na povinný teambuilding, najednou čelí nečekané výzvě, kvůli níž se pod ní zatřese židle. Vězte, že nastalý problém vyřeší velmi originálním způsobem, podepřeným skvělou stylistikou autorky.

Edvard Beneš nežije už déle než tři čtvrtě století, přesto zůstává předmětem tolika debat a polemik jako žádný jiný novodobý český politik. Zasloužil se o vznik prvního československého státu v roce 1918, dvakrát (v letech 1938 a 1945–1948) se ale také podepsal na zániku naší demokracie.

Je viníkem odpovědným za to, že mnoho lidí u nás dodnes k demokracii těžko hledá vztah? Budeme se donekonečna přít o to, jestli byl stát s tolika menšinami vymyšlen jako životaschopný, jestli jsme se místo Mnichova neměli bránit, jestli byl v pořádku odsun Němců, jestli bylo správné místo k Západu orientovat stát na Sovětský svaz…? Tohle je kniha na léto, u níž budete muset přemýšlet.

Než o prázdninách šlápnete do pedálů, stojí za to pustit se do knihy, která objasňuje poněkud přehlížené dějiny ženské cyklistiky. Zajímavý historický exkurz z pera Angličanky Hannah Rossové do češtiny převedla Jitka Esserová.

Dozvíte se třeba to, že v 19. století lidé věřili, že jízda na kole vede ženy ke vzpurnosti a promiskuitě, a dokonce prý způsobuje nevzhledné tělesné změny. Cyklistky se ale nedaly, bicykly si vybojovaly a pokořily úctyhodné rekordy. Vždyť kdo dnes může říct, že ve svých čtyřiadvaceti letech objel na kole celý svět?

Příběh inspirovaný jedním z největších přírodních i lidských neštěstí Šumavy. Odlehlé osady pod Huťským štítem čekají v dubnu 1853 na příchod jara. Marně. Dočkají se jen přívalů sněhu, který všechno a všechny pohřbí. A taky hladu, neznámé epidemie, hrůzy a šílenství.

Ozvěnu té dávné tragédie si dodnes předávají potomci jednoho z rodů, zatímco hrůzné dědictví čeká na své odhalení. Příběh o strachu a nepochopení, co přechází z otců na syny. Alespoň do momentu, kdy na scénu vstoupí ta, jež v mužském světě nemá ani právo na jméno — Vona. Pojďte se bát. My se bály také.