RECENZE: Proč se cítíme prázdní? V románu Nespokojenost se pozná celá generace

Hlavní hrdinka Marisa zosobňuje všechno, co frustruje i naplňuje nezadané mileniály bez závazků. Pracuje jako kreativní manažerka v madridské marketingové agentuře, za jejímž vzletným názvoslovím se skrývá jen nekonečná prázdnota.

Navenek vede úspěšnou existenci ve drahém bytě, kde provozuje příležitostný sex se sousedem. Vnitřně ovšem trpí takzvaným syndromem podvodnice a pocitem, že každodennost je jen únavná rutina a honba za falešnými vzory z online příspěvků na Instagramu nebo LinkedInu.

Serranová vykresluje korporátní prostředí s chirurgickou přesností. Ukazuje absurditu světa, kde se používají drsné anglicismy a naslouchá se bezobsažným radám z motivačních příruček. Autorka tento stav vnímá jako nepřetržitou přetvářku, kterou jsme dobrovolně přijali za svou.

Marisa se v tomto „simulátoru bytí“ snaží zahnat neustálou úzkost prášky na uklidnění, nejnormalizovanější drogou dneška, a fanatickým sledováním videí na YouTube. Ta jí nahrazují reálné lidské vztahy, které buď neumí, nebo o ně v jádru spíše ani nestojí.

Kniha vyniká použitím jinak víceméně ustoupivší ich-formy, která čtenáře vtahuje hluboko do Marisina svérázného, až bolestně povědomého nitra. Ačkoli může být hrdinka svou apatií a asociálností chvílemi nesympatická, je téměř jisté, že se s ní čtenáři, a zejména čtenářky, snadno identifikují.

Autorka si mistrně vyhrává s jazykem a na ploše necelých dvou set stran přináší množství neotřelých úvah. Bortí jimi zažité představy o druhých a vystihuje to, co ve skrytu duše víme, ale většinou si do ní takové myšlenky nedovolíme vpustit.

Do textu promítá žurnalistický styl, jenž je sardonický a hluboce vnímavý k tématům, jako jsou pracovní nejistota nebo citová osamělost.

Odměřeně, a přitom věcně a poutavě umí trefně vytušit veškerou zhoubnost současné podoby kapitalismu, řízenou mocnými metrickými údaji, toxickým srovnáváním se s ostatními a nijakými „přísliby lepšího života“. Tak vypravěčka nazývá produkty, které si pořizujeme, ačkoli je doopravdy nepotřebujeme. To nás jen schopní tvůrci reklam dokážou přesvědčit, že jsou nezbytné.

Přestože finální vyostřený akt románu může působit poněkud okatě, cesta, kterou k němu čtenáře vede, je brilantní. Serranové se podařilo vytvořit dílo, jež se čte jedním dechem. Je přímé, kousavé a nutí k zamyšlení nad tím, kolik klamu v našich vlastních životech denně tolerujeme. Nemělo by uniknout nikomu, kdo se někdy cítil ztracený uprostřed open space kanceláří nebo v algoritmu sociálních sítí.