RECENZE: Má 150 kilo a dobré srdce. Dvořáková stvořila lékaře, do nějž se zamilujete

Autorka se románem o nenápadném hrdinovi naší doby vrací do světa, který důvěrně zná. Poznala ho jako máma vážně nemocného syna, jako zdravotní sestra, čerpá z něj opakovaně ve své tvorbě.

Zatímco v Chirurgovi je její protagonista Hynek na první pohled jasný doktor macho typ, v Ordinaci vsadila na další verzi lékaře: na milého dobráka, na Patrika. Sympatičtí jsou oba. Jen u vyprávění s Patrikem se mnohem víc zasmějete. A nemusíte být zrovna lékař/ka. Stačí být „jen“ pacient/ka či žena, muž.

Dvořáková má díky vlastnímu životu pacienty velmi dobře „nastudované“. Dokáže tak čtenářům přesně podat pestrou směsici, která míří k praktikům. Nechybí mezi nimi bolestíni, hypochondři, flákači, smraďoši, ale i ti, jimž nedokáže pomoci ani nejmodernější medicína.

Komunikace s nimi nemusí být nutně jednoduchá, na čemž stojí humor řemeslně povedené knihy. Díky autorčině umu vám v ní nebude vadit ani to, že do ní místy nezastřeně prosakují prvky růžové knihovny.

Muži v ní pláčou častěji, než je u nás běžné, a také se nadstandardně starají o děti, případně po nich nepokrytě touží. No, ale třeba je generace Y jiná než moje generace X. Co já vím? Mám doma muže Y…

Až stereotypně jsou naopak oproti mužům vyobrazeny ženy, jako by se v téhle části české, respektive moravské společnosti za desítky let nic moc nezměnilo. Patrikova máma je celoživotní přísná, spravedlivá pečovatelka, která nechybuje, jeho kolegyně Marika zdánlivě nedostupná kráska a jeho partnerka Hana kariéristka. A jak to tak bývá, malé nebo větší neřesti, slabosti má každá, nepřizná je žádná…

Když se ovšem vše výše popsané smíchá dohromady, přidá se k tomu vypravěčský talent autorky, vznikne poutavý, byť ne úplně komplikovaný příběh. Přečtete ho během jednoho odpoledne. Možná ani ne proto, že čekáte, jak to celé dopadne (to asi vytušíte brzy), ale jednoduše proto, že vás bude bavit svou živostí, uvěřitelností.

Asi každý z nás má kolem sebe lékaře, lékařku, do níž se zamiluje na první pohled. Jen proto, že jsou hodní, trpěliví a cítíte z nich, že vám a vašim blízkým pomohou. Přesně takový je Patrik. To, že má desítky kil navrch, mu pak lehce odpustíte. Tedy, máte-li slabost pro hodné chlapy (leč sem tam naivní) a odpočinkové knihy, které se sice pohybují kolem hranice braku, ovšem hodně jistě balancují na hranici (ne)kvality.

A rada na závěr? Sestavujete-li si právě letní seznam čtení, zařaďte na něj i tenhle titul. Sice se nedozvíte nic nového, hlubokého, chytrého o světě, v němž žijeme, ale pocit „to bylo takové hezké“ po dočtení Ordinace mít určitě budete.