Článek
Tam, kde končí retušované štěstí ze sociálních sítí, začíná tato nekompromisně zasmušilá autofikce. Ambrožová v ní sice zachycuje i záblesky radosti, ty však v celkovém vyznění prohrávají s neustálou únavou.
Hlavním tématem je mateřská insomnie, do níž autorka čtenáře spolehlivě pohrouží. Spánková deprivace vypravěčky po porodu druhého dítěte je v textu takřka hmatatelná skrze precizně popsané fyzické i psychické projevy.
Ambrožová sice předává intenzivní osobní zkušenost, nabízí ale nepříliš výrazný děj. Stostránkový počin je posloupností vzpomínek a pocitů, které svou náhodnou souvztažností působí roztříštěně.
Jedinou kotvou v chaotickém světě je postava souseda, frustrovaného z neutichajícího dětského pláče. Tvůrkyně mu příběh adresuje coby jakousi omluvu či vysvětlení.
Vlny vyčerpání se vrství bez jasné gradace, a právě v tom tkví největší slabina knihy. Co skvěle fungovalo jako původní atmosférický podcast těžící z hlasového přednesu, v tištěné podobě zvadlo v neuspořádaný proud vědomí.
Naháčci jsou tak spíše literárním otiskem diagnózy nespavosti než uceleným dílem, které by dokázalo silněji zaujmout.
| Dorota Ambrožová: Naháčci |
|---|
| Listen, 120 stran, 349 Kč |
| Hodnocení: 60 % |
