Článek
Jsme v Praze, v Knihovně Václava Havla. Vy bydlíte v Německu. Narodil jste se v Číně. Vaše knihy jsou svou lidskostí hodně mezinárodní. Kdo je vaším typickým čtenářem?
To je hodně pestré, jak jsem zjistil. Když v roce 2011 vyšla v angličtině má kniha Bůh je rudý – vydalo ji jedno ze tří největších amerických nakladatelství – pozvali mě do Spojených států na takovou tour. Projeli jsme asi více než dvacet tamních měst. Na mé, vždy velmi živé, besedy přicházeli velmi různí lidé. Ale asi nejtypičtějším čtenářem, pochopitelně, byl a bude křesťan, kdesi na „Západě“.
Z pohledu čínských čtenářů patříte k zakázaným autorům. Československo má v tomhle směru za sebou také pestrou minulost. Přijímají vaše knihy jinak čínští čtenáři v Číně a čínští čtenáři, kteří žijí mimo ni?
Řekl bych, že mě v něčem vidí stejně: jsem pro ně zakázaný autor. Se všemi negativy a pozitivy. Patří k nim mimo jiné to, že mé knihy oficiálně v Číně nekoupíte. A když tam v minulosti vyšly, stalo se tak jen proto, aby zamířily na černý trh. Teď popisuji situaci kolem vydání knihy Hovory s chudinou, která vyšla také v Česku (čínsky 2002, v češtině 2013 - pozn. red.).
O té se traduje, že byla na černém knižním trhu třetí nejprodávanější v historii čínských zakázaných knih. A dělali si ze mě vždycky srandu, že kdybych dostával řádné tantiémy z prodeje, jsem milionář. Co vím, hodně dobře se tam daří také sbírce povídek Bůh je rudý (čínsky 2009, v češtině 2026 - pozn. red.).
Jak se k vám tyhle zprávy do Německa, kde žijete, dostávají?
Tohle se k vám dostane i z Číny. Zůstalo mi tam pár kamarádů, silně věřících křesťanů. Patří k nim Vanu, který je sám hlavou jedné z rodinných církví, za což byl i několikrát zatčen. Občas se zmíní, jak dobře se knize na černém trhu daří, že se stále dotiskuje.
Vy ale nejste křesťan, anebo se pletu?
Nejsem věřící v tom smyslu, jak je obecně zažito, ale o to ani nejde. Obdivuji, jak víra lidem pomáhá vzdorovat diktatuře. Důležitá je pro mě solidarita. Jsem autor knihy a je pro mě důležité, že se čte, že někomu stojí za to riskovat, aby byla k dostání. Ta podpora je úžasná.
Mluvíme-li o černém literárním trhu v Číně. Co si mám pod tím představit?
Obrovský byznys, který je těžké definovat čísly. Čína je velká země, takže ani já nemám zprávy, kolik mých knih se tam za zády úřadů prodalo. Podle odhadů to může být tři až pět milionů v případě Hovorů se spodinou během pěti šesti let. Jenže ty vyšly ještě v dobách, kdy svět neovládal internet. S ním se vše odhaduje ještě hůř.
V Číně podle odhadů žije 80 až 100 milionů křesťanů. To stále platí?
Jakékoli statistiky jsou – a v Číně zejména – neúplné. Jsou tam oblasti, kde se ani sčítání obyvatel nedá pořádně dělat. Z mé zkušenosti, poté, co jsem prošel, projel jižní provincie a nejvzdálenější místa, bych počet čínských křesťanů odhadl na 100 milionů, spíš více.
Křesťanství přinesli do Číny křesťanští misionáři. Má evangelické, či katolické základy?
Je to tak půl na půl. Křesťanští misionáři do Číny přicházeli po staletí. Ve velkém pak dorazili před 150, 160 lety, v době viktoriánské. V Číně se legálně, natrvalo usadili, o čemž existují podrobné záznamy, jejich svědectví…
Postupně přicházeli další a další, i přesto, že měli opravdu velmi těžké osudy. Většinou neuměli ani jazyk, aby se s Číňany domluvili. Mnozí pak v zemi, daleko od vlasti, blízkých, prožili celý život. Do Evropy se nikdy nevrátili… Nicméně křesťanství se díky nim v Číně pevně uchytilo. Počet věřících rostl. V momentě, kdy Komunistická strana Číny zemi ovládla, tak už bylo křesťanství v zemi velmi silné. Stála tam spousta kostelů, šlo o uznávanou víru.
Tahle směs ale musela vytvořit zvláštní podobu křesťanství. Zmínil jste rodinné církve. Ale co třeba vlastní přijímají? Pijí čínští křesťané třeba při obřadu víno?
Tohle se také liší oblast od oblasti. Jak jsem říkal, křesťanství tam žije často v dost odlehlých oblastech. Ale základ bývá podobný, vychází z Bible… Jinak, jak jsem v rozhovorech, které jsem dělal většinou na venkově ve velkých zapadákovech, zjistil, se „detaily“ víry hodně liší. Odráží to mimo jiné to, který z misionářů jako první do lokality přišel, případně, kdo v ní uspěl, dokázal tam založit křesťanskou tradici. Hodně rituálů se navíc promíchalo s místními, venkovskými zvyky, s čínskou tradicí. Jednotný portrét čínského křesťana tak neexistuje.
A existovalo cokoli, co přece jen tyhle lidi spojovalo?
Úcta ke krajině, kde žijí, k přírodě, která je živí, a velmi pevná víra v Boha. Nejvíce mě tak při mých cestách za nimi překvapilo, že v podstatě nedělají nic jiného, než že obdělávají pole, modlí se a starají se celkově o svůj grunt. Plus také to, že nemají čínská jména. Jmenují se podle postav z Bible. Najdete mezi nimi běžně Petra, Matouše… Což mě zaujalo. V Číně totiž v určitých kruzích, v těch kosmopolitních, podobná móda existuje. Rodiče třeba studují venku, hlavně v Americe, nějaký čas tam žijí, když se jim narodí dítě, „jdou s dobou“. Dostane pak jméno Petr. U lidí, o nichž jsem psal v knize Bůh je rudý, je to zcela jinak. Nikam nejezdí, stále pracují, žijí v zapadákově, ale jména mají „světová“. Koukáte tak na čínského rolníka, jak oře pole s volkem, jmenuje se Petr. I tahle tradice se mezi čínskými křesťany předává z generace na generaci.
Charta 08 (čínsky: 零八宪章, Língbā Xiànzhāng)
- Manifest čínských intelektuálů, disidentů a lidskoprávních aktivistů z roku 2008, který požaduje zásadní politické reformy, demokratizaci a konec vlády jedné strany v Čínské lidové republice.
- Dokument byl publikován 10. prosince 2008 u příležitosti 60. výročí přijetí Všeobecné deklarace lidských práv.
- Signatáři: Původně dokument podepsalo 303 čínských občanů z různých profesí (právníci, spisovatelé, akademici, umělci). Později se k nim na internetu připojily tisíce dalších lidí. Klíčovou postavou byl literární kritik a disident Liou Siao-po (Liu Xiaobo). V roce 2010 obdržel Nobelovu cenu za mír, kterou si však kvůli věznění nemohl převzít. V roce 2017 ve vězení zemřel.
- Hlavní požadavky: nová ústava, dělba moci, nezávislé soudnictví, všeobecná lidská práva, demokratické volby, ochrana soukromého vlastnictví, federativní uspořádání.
Ve světovém kontextu ještě zůstaneme. Jste signatářem dokumentu Charta 08. Vysvětlíte mně, Češce, jak (ne)souvisí s Chartou 77?
Mezi oběma dokumenty, prohlášeními je naprosto přímá spojitost. Charta 08 se Chartou 77 přímo inspirovala. Ten příběh je poměrně dlouhý. Začíná na počátku devadesátých let, když mě poprvé propustili z vězení, měl jsem obrovské štěstí. Z Hongkongu se mi do rukou dostal výbor Havlových děl.
Byly v něm hry, články, otevřený dopis Gustavu Husákovi. To vše v čínském překladu. Cítil jsem se zasažen, jeho dílo je a bylo pro mě obrovským impulzem. Četl jsem vše až šokován, jak velký intelektuál, dramatik, silný rétor byl, jak silné texty vytvořil. Opravdu mě tehdy hodně inspiroval, takže jsem se téměř okamžitě o své okouzlení podělil s přáteli, k nimž patřil i Liou Siao-po…
... Tento literární kritik se nakonec stal klíčovou osobností Charty 08. Vystoupení proti čínské diktatuře nepřežil. Zatčen byl před oficiálním zveřejněním textu Charty 08. Zemřel ve vězení v roce 2017.
Tohle je komunistická Čína… Ale když se vrátím ještě do 90. let, tak tehdy si Liou Siao-po ode mě Havlovy spisy „půjčil“. Odvezl si je s sebou jaksi tajně, nikdy je nevrátil.