RECENZE: Sex je všude, pravda o něm nikde

Sex na nás vyskakuje odevšad. K pornografii na internetu se dostaneme na pár kliknutí, erotiky jsou plné filmy, knihy nebo třeba hudební videoklipy.

Základní lidský pud využívají marketéři k prodeji nejrůznějších výrobků od zmrzliny po auta. V neposlední řadě jsou jej plná média, tento článek nevyjímaje. Přesto o něm beze studu, odsudků, škatulkování a zažitých mýtů jaksi nedokážeme plnohodnotně hovořit.

Potíž začíná už u vzdělávacího systému. Sexuální výchova ve školách v komplexní podobě až na výjimky prakticky neexistuje, respektive se omezuje na poučky o menstruačních pomůckách, pohlavně přenosných chorobách a ochraně proti nim či možnostech antikoncepce.

Nová publikace z pera zkušené novinářky je dalším neprůstřelným důkazem toho, jak zhoubný tento zkostnatělý a do jisté míry laxní přístup společnosti je. Sexualita skutečně zasahuje do všech stránek života a nikoli bezvýznamně ovlivňuje jeho kvalitu.

Autorka České touhy to vzala takříkajíc odspodu. Gros knihy je devatenáct osobních příběhů, vcelku pochopitelně anonymizovaných, jelikož obsahují přiznání partnerské nevěry a ostatních takzvaných selhání.

S určitou troufalostí lze přitom říct, že se ve všech z nich více či méně pozná každý. Záběr je totiž doopravdy široký: od heteronormativních párů přes queer osoby, milovníky BDSM praktik a zákazníky sexuálních pracovnic po pro veřejnost takřka neviditelné asexuály a aromantiky. Přívlastky „normální“ a „nenormální“, jakými se v tomto směru navzájem nezřídka častujeme, zde rozhodně nemají místo.

Rozsahem spíše krátká, zato velice intimní a intenzivní vyprávění jdoucí do hloubky Vacková doplňuje o odborný kontext. Ten co do novosti údajů nemusí být pro poučené laiky příliš světoborný.

Dobře jím však pomáhá nabourávat dosud panující stereotypy a nenásilně dovést čtenáře k porozumění, že jsme prostě každý jiný, s odlišnými tužbami a potřebami. Nejde přitom o plané „pouliční“ řeči. Publicistka má vše podložené obšírnými rešeršemi a citacemi uznávaných expertů.

Paradoxem dnešní doby zůstává, že i když se nacházíme v éře naprosté informační otevřenosti, o svých intimních přáních a zraněních mluvíme polohlasně, případně vůbec. Česká touha skvěle zrcadlí společnost, jež v sexuální oblasti stále přešlapuje na startu. A zve k onomu chybějícímu rozhovoru dříve, než se naše bolístky promění v neřešitelné problémy.