Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Pompézní moskevské setkání v komunistickém duchu – Alex Švamberk

24. 3. 2023, 8:30

Návštěva čínského prezidenta Si Ťin-pchinga u Vladimira Putina v Moskvě byla pompézním divadlem, které mělo ukázat, jak jsou si obě země blízké a jak se jejich vztahy prohlubují. Dokládat to měla více než desítka uzavřených dohod. Ve skutečnosti ale velkolepé setkání nic podstatného nepřineslo.

Foto: Novinky

Alex Švamberk

Článek

Po schůzce se objevily spekulace, zda se obě země ještě více nesblížily, nebo jestli se už Rusko nestává pouhým vazalem Pekingu. Kdo si ale pamatuje éru komunismu, tak ví, že se nikdy nic neřešilo na stranických sjezdech ani během státních návštěv. Tyto měly za úkol jediné – potvrdit nastolenou linii.

Návštěva čínského prezidenta nejvíc připomínala přátelské návštěvy různých soudruhů v éře socialismu, kde také padala slova o prohlubujícím se nerozborném přátelství, jež mělo trvat na věčné časy, a podepisovalo se mnoho důležitých dohod, které by se podepsaly beztak. Hlavně šlo o to demonstrovat, jak jsou si obě země blízké, jak mají dobré a vzájemně výhodné vztahy.

Přesně totéž se odehrávalo nyní v Moskvě a bylo to velmi důležité pro Vladimira Putina, který mohl ukázat, že není žádným vyvrhelem, i když na něj krátce před návštěvou vydal Mezinárodní trestní soud zatykač kvůli válečným zločinům, což bylo podobně proklamativní gesto. Ale i Si rád ukazuje, jak je pro všechny důležitý, jak bylo před pár lety vidět při jeho návštěvě Londýna, kde ho vozili ve zlatém kočáře.

Podepsané dohody mají stvrdit, že na ruský trh přijde další čínské zboží, takže nebudou navzdory západním sankcím regály tak prázdné a ruský lid si bude mít možnost alespoň něco koupit. Rusko zase zvýší vývoz levných surovin do Číny, který beztak stoupá. Čtyřicet procent ruských příjmů je z prodeje surovin, a když je nemůže prodávat na Západ, musí najít jiného odběratele, i když platícího méně. A dodávky do Číny jsou důležité, protože s ní Rusko potřebuje přinejmenším trochu srovnat obchodní bilanci – import z Číny představuje asi třetinu ruského dovozu, zatímco export do Číny se na ruském vývozu podílí jen pětinou.

K žádnému velkému průlomu ale nedošlo. Si sice ubezpečuje Rusko o prohlubujícím se přátelství, které je už od loňského února „neomezené“. U nás si však mnozí pamatují, že ony věčné časy z hesla „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak“ trvaly něco přes čtyři desítky let. A je vidět, že přátelství bez hranic rozhodně neznamená dodávky čínských zbraní do Ruska nebo porušování sankcí. Peking sice na jednu stranu zdůrazňuje jednotu s Ruskem, ale na druhou stranu si dává dobrý pozor, aby si náhodou moc nezadal, protože je pro jeho ekonomiku klíčové dodávat zboží na lukrativní západní trhy. Asi se do Ruska dostanou nějaké potřebné čipy dvojího užití, tedy takové, které lze kromě elektroniky a automobilů využívat i ve vojenské technice, ale to bude tak všechno. Další prohloubení vzájemné vojenské důvěry je typické prázdné heslo.

Deklarované přátelství je vidět hlavně tam, kde mají oba vůdci společné zájmy, zejména když se chtějí vyhraňovat proti Západu a říkat, že by USA a NATO měly respektovat suverenitu, bezpečnost a zájmy dalších zemí – rozumějme Ruska v postsovětském prostoru a Číny v Jihočínském moři nebo v případě Tchaj-wanu. Opakované volání po multipolárním světě je snahou postavit se proti hegemonii Západu, bez které by si Si a Putin rozhodně nebyli tak blízcí.

Navzdory vší snaze se ale nepovedlo vytvořit dojem dokonalého souladu. Po mnohahodinových jednáních bylo na tváři Si Ťin-pchinga vidět vyčerpání. Nejde jen o rozdílnou interpretaci dohody ohledně čínsko-mongolsko-ruského projetu plynovodu, který Putin vidí jako hotovou věc.

Návštěva ukázala, že Čína zatím není tou silou, která může urovnávat konflikty, jak se zdálo po zprostředkování dohody mezi Íránem a Saúdskou Arábií. Na Moskvu nemá Si dostatečné páky, i když je Čína ekonomicky silnější a hospodářsky Rusko tahá za kratší provaz. Dvanáctibodový čínský plán pro Ukrajinu je přitom formulován tak vágně, že u garance suverenity není ani jasné, čí suverenita by se měla garantovat a v jakých hranicích. Jestliže Si ani jiný čínský vysoký představitel navzdory Zelenského zájmu s Ukrajinou nejedná, nemusí to znamenat jen to, že Peking nemá co nabídnout, protože Kreml je neústupný. Pekingu totiž docela vyhovuje, když se Západ vyčerpává válkou na Ukrajině, takže nemůže posilovat proti Číně. Navíc oslabuje i Rusko.

Pompa byla divadlem, které mělo hlavně ukázat, jak jsou Putin a Si významní politici, kteří vytvářejí nové multipolární uspořádání světa. Bylo určeno všem – dovnitř vlastním lidem, třetímu světu, aby viděl, že jsou alternativy k Západu, i samotnému Západu, aby se lekl síly, kterou spojení obou zemí představuje. A to se nesporně povedlo, jak ukazují desítky komentářů a analýz.

Putinovi se zřejmě nepodařilo dojednat neomezené partnerství s Čínou, tvrdí američtí analytici

Zahraniční

Reklama

Výběr článků