PŘEHLEDNĚ: Možnosti EU k řešení vysokých cen energií

Cenu elektřiny na burze určují tzv. závěrné elektrárny, které jsou nejdražším zdrojem pro její výrobu. V současnosti jsou tím zdrojem právě plynové elektrárny. Strop na cenu plynu pro elektrárny se tedy jeví jako logický a účinný krok.

Navíc se jedná o model, který se osvědčil ve Španělsku a Portugalsku. Tamní vlády s posvěcením Bruselu už v červenci zastropovaly na rok cenu plynu využívaného pro výrobu elektřiny na necelých 50 eur (1230 Kč) za megawatthodinu.

Výsledek? Elektřina pro španělský trh stála v srpnu průměrně o 67 procent méně než v Německu a o 69 procent méně než ve Francii. Jedna megawatthodina se průměrně prodávala za necelých 155 eur (3 800 Kč). Rozdíl v ceně je navíc i po započtení nákladů na kompenzaci (v srpnu průměrně 153 eur) stále výrazný, uvedla agentura Bloomberg.

Analytik společnosti ENA a ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energií Jiří Gavor ale varuje: „Zastropování cen plynu pro výrobu elektřiny se musí nastavit velmi opatrně. Plyn musí stále zůstat nejdražším zdrojem, jinak by výrobci masově přecházeli z uhlí na plyn a na to nám zásoby plynu nestačí. Čím více totiž spálíme plynu pro výrobu elektřiny, tím méně nám zbude na jinou spotřebu, kde je zatím plyn nenahraditelný,“ vysvětlil Novinkám.

Jako poněkud radikálnější varianta se nabízí plynové elektrárny z obchodování na burze s elektřinou zcela vyjmout. V takovém případě by se závěrnými elektrárnami staly uhelné, jejichž náklady na výrobu jsou oproti těm plynovým výrazně nižší.

„Strop, který by se udělal, by de facto vyjmul z energetického mixu plyn a stanovil by cenu někde, aby se to vyplatilo uhelným výrobcům elektrického proudu. Tedy když dnes emisní povolenka stojí 90 eur, tak je jasné, že cena by s přihlédnutím k nákladům a rozumným maržím byla do dvou set eur za megawatthodinu,“ řekl v podcastu Novinek PoliTalk ekonomický redaktor Petr Skočdopole z webu MotejlekSkocdopole.com.

Podle Gavora by však mohlo být vyjmutí plynových elektráren z trhu kontraproduktivním krokem. „Nabídku musíme posilovat, nikoliv ji stahovat a oslabovat. Cenu na burzách tvoří primárně rovnováha nabídky a poptávky, nikoliv náklady. Ty jen určují limit, pod který výrobci nejdou,“ konstatoval.

„Jediná věc, která krátkodobě pomůže, je zrušit systém EU ETS pro obchodování s emisními povolenkami. A dlouhodobě pak tento systém překopat,“ má jasno analytik webu Trhy.cz Pavel Hála.

Stejný názor zastává také bezpečnostní analytik Milan Mikulecký, podle kterého by mohlo postačit i dočasné zmrazení platnosti emisních povolenek. „Emisní povolenky se zvrhly. Původně měly motivovat výrobce energií k tomu, aby vyřadili zdroje, které zatěžují životní prostředí. Teď z nich vznikl de facto finanční derivát, paralelní měna. Je to něco, na čem mohou banky spekulovat. Zrušení by mělo okamžitý dopad na koncovou cenu energií pro spotřebitele,“ řekl Mikulecký v podcastu Novinek PoliTalk.

Ohledně zrušení nebo zmrazení emisních povolenek je ale společně se Skočdopolem skeptický. Skočdopole navíc podotkl, že zrušení povolenek by nepřineslo tak výrazné zlevnění.

Na domácí scéně se v souvislosti s dlouhodobým řešením nejvíce skloňuje zestátnění výrobní části ČEZu. O takovém záměru informoval veřejnost před pár měsíci v televizním projevu i sám premiér Petr Fiala (ODS).

Vláda chce mít podle něj v blízké budoucnosti pod kontrolu celou síť tuzemských klíčových elektráren, tedy vlastní výrobu elektřiny. Stát by tím získal možnost ovlivňovat ceny této komodity. Celý proces je ale běh na dlouhou trať, podle analytiků by se dal stihnout nejdříve do dvou let.

Na celoevropském poli je pak možností, jak se zbavit vysoké energetické závislosti na ostatních regionech (zejména Rusku), a tím pádem i zlepšit kontrolu nad cenami energií, několik. U plynu je to třeba vybudování přepravních kapacit.

„Ať už plynovodů nebo LNG terminálů z okolních regionů, neomezování těžby plynu v Holandsku, či případně povolení těžby břidlicového plynu,“ přiblížil Novinkám Hála.

V oblasti jaderné energetiky by to podle něj byly investice do modernizace a zvýšení výkonu stávajících bloků a podpora vývoje malých modulárních reaktorů. „Ale to jsou věci, které zaberou roky. Dlouhodobá destrukce evropské energetiky se nedá napravit přes noc,“ dodal Hála.

Například první malý modulární reaktor v Evropě by mohl být uveden do provozu až v roce 2028 v Rumunsku, které podepsalo dohodu s americkou společností Nuscale.