Pavel si získává i Babišovy voliče, připomíná šéf STEM

Prezident Petr Pavel se těší důvěře většiny obyvatel. Čím to je, že ho lidé hodnotí lépe než ostatní politiky?

Obecně je to spojené s institucí prezidenta. Je vnímaná jako úřad, tak vážený, jako je například Ústavní soud. Důvěra v prezidenta Pavla je zakotvena už ve volebním výsledku 58,3 procenta. Byl tedy poměrně jednoznačný. Dokáže získávat i důvěru těch, kteří volili jeho rivala Andreje Babiše.

Pavel je i podle dat kolegů z CVVM nejpopulárnějším politikem. Aby mohl být populární, tak musí být známý, protože mnoho politiků, například řadových ministrů, lidé vůbec neznají a tím pádem k nim nemají pozitivní vztah. Pavel je zároveň vnímán jako nadstranický prezident, není tedy ponořen do těch procesů, které polarizují společnost.

Podle vašich průzkumů volá veřejnost po tom, aby prezident hlídal dodržování pravidel. Jak to má dělat?

Očekáváme od prezidenta masarykovskou funkci, ale když nám nekonvenuje, tak zase chceme, aby se víc uklidil, nebyl tolik vidět a byl kladečem věnců. Ať se na to díváte, jak se na to díváte, role prezidenta v českém státním systému je hodně symbolická. Může nastavovat agendu, ukazovat na důležitá témata a posilovat je.

Myslím, že by jeho rolí mohlo být zprostředkovávání kontaktu mezi opozicí a vládou a dosahovaní dohod na bazálních věcech, které stát potřebuje. Třeba i tím, že bude garantem nějaké dohody.

Myslím, že setkání prezidenta s Andrejem Babišem a Petrem Fialou 2. června byl dobrý krok od Petra Pavla, ale i od Andreje Babiše. To, že Andrej Babiš spolkl porážku, přišel na Hrad a s ostatními věcně jednal, to je velký symbolický krok.

Naplňuje podle vás Pavel očekávání? Zvedá témata a stává se mostem mezi koalicí a opozicí?

Zvedá, ale na druhou stranu, kdyby to nedělal v prvních sto dnech, tak co by dělal potom. Nevíme, jestli mu tato aktivita vydrží. Jestli nezačne být vnímán jako někdo, kdo je příliš velká konkurence pro nějakou politickou sílu. Může tu být brzy snaha ho upozadit. Nedokážu si však představit, že by se někdo z politiků odvážil odmítnout setkání s prezidentem republiky. I lidé, kteří příliš nemuseli Miloše Zemana, na setkání s ním vždy přišli.

Miloš Zeman často porušoval pravidla, natahoval Ústavu. Pokud se Pavel bude Ústavy držet, nemá velký prostor, jak si ukořistit více moci. Nebo ano?

Jsou dva druhy moci. Jedna je výkonná, tedy to, co můžu podle Ústavy dělat, ale pak je tu moc symbolická. Když prezident přijde a řekne, že něco by nějak mělo být, to je velmi silné a závažné a politická reprezentace se k tomu musí postavit. Vy novináři se pak ptáte politiků: Pan prezident chce, aby se dělo toto, proč tak nekonáte? Je to v pořádku. Může říkat, která témata jsou důležitá. Může nastavovat politickou kulturu v zemi. Miloš Zeman politickou kulturu také nastavoval, i když podle veřejnosti spíš negativně. A výrazně ji posouval a pomáhal k hrubnutí politické scény.

Většina lidí si přeje, aby měl Pavel větší vliv v politice. Zemanovi by takový vliv dalo jen 38 procent. Je to osobností prezidenta, anebo politickou situací?

Není to Pavlem, ale Zemanem. Zeman přesahoval své kompetence. Byl provokatér. Vždy když šel na rozhovor, tak si připravil šrapnel, něco, co vytvoří titulek, co bude provokovat a díky čemu rozhovor zarezonuje. I proto ho většina veřejnosti ve druhém volebním období nechtěla. Nebylo to spojeno s jeho úřadem, ale přímo s osobností Zemana.

Co by měl Pavel dělat, aby si důvěru lidí udržel? Brzy dostane na stůl i kontroverzní konsolidační balíček, až jej vláda protlačí parlamentem. Měl by jej schválit? Neotočí se to proti němu?

Politika je disciplína, ve které se proti vám může otočit všechno. Může mu to uškodit. Ale když to nepodepíše, může odradit jiné voliče, kteří čekají, že prezident se vyhraní jenom v situacích, které ohrožují směřování země. Myslím, že důvěra v něj má u voličů potenciál růst, tím, že překoná obavy lidí, kteří ho nevolili.

Jak by to mohl dělat? Jsem dalek tomu volat na Hrad a radit prezidentovi. Ale je dobré být transparentní. Předem říci, co jsou jeho témata. Učinil to pro prvních sto dnů, což byl velmi dobrý tah. Zaměřil na něco pozornost a lidé mohli sledovat, jak své sliby naplňuje. Mohl by v tom pokračovat.

Pokud prezident myslel svá slova vážně, nemělo by zůstat u deklarace, že se bude věnovat lidem, kteří jsou v exekuci nebo to mají daleko do okresního města. Měl by pokračovat v konkrétních krocích, i když se to nebude líbit jeho typickým voličům.

A poslední věc, měl by spojovat opozici s koalicí. Měl by poskytovat platformu pro vzájemná setkání.

Nejde jen o vládu a opozici, názorové rozdělení ve společnosti panuje v řadě oblastí. Snaží se podle vás Pavel národ spojit?

Demokratická společnost není postavená na tom, že všichni myslíme stejně. Prezident má spíš moderovat diskusi, aby nevznikla kakofonie. Může ukázat na problémy, kterým lidé s vysokými příjmy a vzděláním nevěnují pozornost. Nemůže spojit společnost v tom smyslu, že se všichni chytneme za ruce, ale může nastavit kultivaci debaty.

Pavel sklízí v průzkumu také chválu za reprezentaci země v zahraničí. Líbí se tedy lidem, když prezident hodně cestuje?

Veřejnost chce aktivního prezidenta. Ať už jezdí do re­gionů, nebo koná dobročinné akce, nebo podporuje smysluplné věci. Prezidenta vnímáme jako zahraničního reprezentanta. To se Miloši Zemanovi už nedařilo, vzhledem k jeho zdravotnímu stavu.

Petr Pavel nastoupil do funkce ve specifické situaci. Celou jeho zahraniční politiku určuje kontext ruské agrese na Ukrajině. Je důležité, že jeho názor je jasný, zřetelný a čitelný. Tím pádem i pro veřejnost pochopitelný a v souladu s obecným veřejným míněním.

Nevěnuje víc pozornosti prezident zahraniční politice než té domácí?

Obecně se od nastupujícího prezidenta očekává, že navštíví okolní země a klíčové partnery v zahraničí, nebo naopak, že někoho pozve na návštěvu. To dělali všichni prezidenti, i Miloš Zeman. První cesta prezidenta vždy směřuje na Slovensko, to je velice důležitá symbolická rovina, ze které prezident nikdy neustoupí.

I když je vnímán nadstranicky, tak mu důvěřuje mnohem víc voličů vládních stran, asi 95 procent, než opozičních, 34 procent. Proč?

Pavlův protivník Andrej Babiš je současně vůdce opozice. Lidé, kteří volili Andreje Babiše, nezapomněli na prezidentskou kampaň. Pachuť tu zůstala. Není to nic zvláštního. Když byl zvolen Miloš Zeman, tak voliči stran, které nyní tvoří vládní koalici, mu také nevěřili, protože častěji volili jeho protivníka, ať Karla Schwarzenberga, nebo Jiřího Drahoše.

U voličů mimoparlamentních stran a nevoličů ale podle vašeho průzkumu Pavel boduje víc…

Důvěru má zřejmě od voličů sociální demokracie. Voliči Volného bloku nebo komunisté mu důvěřovat nebudou, už kvůli jinému názoru na geopolitické směřování. Petr Pavel se už od roku 2019 velmi snaží oslovit lidi, kteří by ho jinak nevolili. Zakládá si na tom, oslovuje i ty, kteří nevolí vládní strany, kteří jsou příznivci Miloše Zemana. Pomáhá mu k tomu vlastně i Andrej Babiš. Mimoparlamentní strany totiž často volí lidé, kteří by možná za jiných okolností volili hnutí ANO, ale irituje je osobnost Andreje Babiše.

Pavlovi důvěřuje asi 60 procent lidí. Kdo tvoří těch 40 procent, kteří mu nevěří?

Nemáme tak podrobná data. Ale jsou to zřejmě voliči, kteří volí protestní strany, například SPD, komunisty.

Část Babišových voličů Pavlovi podle vašeho průzkumu věří. Bylo by tomu i naopak? Podpořili by Babiše bývalí voliči Pavla, kdyby Babiš vyhrál?

Kdyby vyhrál Babiš, měl by větší podporu a nepolarizoval by tolik veřejnost. Potom by pravděpodobně měl i podporu lidí, kteří ho nevolili a volili jeho soupeře. Nicméně to se nestalo, proto Babiš nevyhrál.

Lidé podle vašich dat požadují nadstranického prezidenta. Má tedy smysl, aby tu politické strany v budoucnosti stavěly své kandidáty?

Prezident má být nadstranický, ale nikoliv v tom smyslu, že by neměl dělat politiku, ale že by se neměl zapojovat do každodenního politického procesu. Měl by být schopen hovořit s celým politickým spektrem. Očekává se od něj, že bude vyjednavač, který bude hledat cesty k prosazení nutných kroků. Je paradox, že chceme na Hradě nadstranickou osobnost, ale zároveň požadujeme, pokud možno, bohaté zkušenosti z politiky. Aby to nebyl nováček, se kterým může každý zamést. To byl jeden z důležitých úkolů v kampani – ukázat kompetenci, diplomatické zkušenosti.

Zároveň lidé volají po tom, aby měl prezident silnější pravomoci. K čemu?

To je různorodé. Část lidí chce, aby měl silnější pravomoci přímo Petr Pavel, protože je blízký jejich světonázoru. Část lidí chce, aby funkce prezidenta měla více pravomocí, protože náš komplikovaný demokratický systém působí jako pytel blech, který udělá dva kroky doprava a pak tři úkroky doleva, poskočí a něco se stane. Je to nepřehledné.

Zejména v minulém volebním období, kdy jsme měli devět parlamentních stran, je lidé často nebyli schopni ani vyjmenovat. Volání po tom, aby v tom někdo udělal pořádek, je dlouhodobé. Ale očekává se v něm, že prezident bude zastávat ty světonázory, jaké máme my osobně.

Poukazujete v průzkumu na to, že až na rok 1998, kdy nastoupil do dalšího funkčního období Václav Havel, lidé volali po silnějším prezidentovi vždy. Proč zrovna Havla posilovat nechtěli?

Hodnocení prezidenta samozřejmě souvisí s vnitropolitickou situací. V roce 1998 vznikla opoziční smlouva. Ekonomická situace nebyla nijak zářná, docházelo k reformám, Václav Havel nebyl vnímán jako někdo, kdo je schopen diskusi řídit. Nastoupil de facto třetí volební období, protože to první bylo ještě ve federaci.

Když si čtete dobový tisk, tak vidíte, že Václav Havel nebyl vnímán jako silná osobnost. Možná i kvůli jeho zdravotním potížím.

Klaus proti tomu měl podporu voličů na začátku druhého funkčního období silnější…

Klaus odpovídal tomu, co lidé požadovali od prezidenta. Byl aktivní, zasahoval do politiky, ale ne do její každodennosti. To se potom snažil dělat Miloš Zeman, který natahoval Ústavu. Václav Klaus toto nedělal, zejména ne v tom prvním volebním období.

Takže podpora prezidenta do jisté míry odráží i to, jak jsou lidé s politikou spokojení? Havel za nízkou podporu v roce 1998 nemohl?

Jsem hluboce přesvědčen, že se vždy jedná o shodu několika okolností nebo o souhru vlivů. Částečně to byla únava z Havla. Můžeme pozorovat, že když má prezident zdravotní potíže a stahuje se z veřejného dění, tak není moc dobře hodnocen. Vidíme to i v zahraničí. A za třetí na to měla vliv vnitropolitická situace, kterou nedokázal moderovat.

Jak jde volání po silnějších pravomocích pro hlavu státu dohromady s tím, že 66 procent lidí chce, aby prezident plnil jen reprezentativní roli?

Je to tak, že pokud nemá větší pravomoci, tak by neměl zasahovat do dění. Ale my trochu chceme, aby tu nějaký „prezidentský systém“ byl. Experti říkají, že přímá volba posunula rovnováhu ústavního systému směrem k prezidentovi.

Veřejnost, asi 80 procent, podporuje přímou volbu. Má tím pocit, že může víc kontrolovat dění v demokratickém procesu. Přestože samotné volby lidé rádi nemají, protože je to moc emocí, moc křiku, moc špíny. Otevřete noviny či internet a vyskočí na vás 83. prezidentský duel…

Byli by lidé ochotní vrátit se k parlamentní volbě prezidenta?

To je hypotetická otázka. To se nestane, protože vůle veřejnosti je velká. Ale kdyby se to stalo, tak bychom tu kvůli tomu revoluci v ulicích neměli. Pokud by to nebylo spojené s nějakou konkrétní osobou, které by se tímto způsobem zabránilo stát se prezidentem či prezidentkou.

Bylo by podle vás vhodné, aby sama hlava státu vyzvala k ukončení přímé volby a návratu k parlamentní? Právě kvůli tomu, aby se v budoucnosti zabránilo té špinavé kampani…

Nemyslím si, že by se tohle někdy dostalo na pořad dne. To by se stalo jedině ve chvíli, kdy by třeba dvě třetiny populace přestaly podporovat přímou volbu prezidenta. Ale proč investovat tak velké úsilí a výrazný politický kapitál do něčeho, v čem jdete proti veřejnosti?

Můžeme se možná spíš bavit o tom, aby se sjednotily termíny voleb, aby nebyly volby každý rok, protože to brání vládnutí. Jste v neustálé kampani a nemůžete nic udělat. Vidíte to na této vládě. Té se otevřelo jediné okno teď na jaře, na podzim možná dotáhne, co si dala za úkol. A pak už nic. Pak už jsou v roce 2024 zase volby do Evropského parlamentu a do krajů. A v roce 2025 už se zase půjde do finále, do voleb sněmovních.