Chorvatsko autem 2025: Co vás letos čeká na cestě k Jadranu

Zatímco většina Pražanů kličkuje v ranní špičce do práce, my v sedm hodin ráno nakládáme auto a vyrážíme na jih na Makarskou riviéru. Navigace vyhodnocuje jako nejrychlejší trasu tu přes Mikulov, Vídeň, Štýrský Hradec a Maribor.

Před sebou máme 1133 kilometrů cesty a předpokládaný příjezd krátce po 18. hodině, to je samozřejmě jen orientační, potřebujeme doplňovat palivo do auta i do sebe. To nám první pohled na moře posune akorát na zlatou hodinku.

Prahou projíždíme svižně, první houstnutí dopravy přichází na D1, kde jinde než u Brna. V koloně aut popojíždíme asi 15 minut. Naší jedinou zastávkou v tuzemsku je Mikulov a právě tady tankujeme. Na benzinové stanici bereme plnou nádrž, litr Naturalu 95 tu stojí 39,50 koruny. Palivo nám tak vystačí až do Chorvatska.

Cestu si zpříjemňujeme malou kulturní vložkou. V Mikulově se kocháme krásným zámkem a malebnými panoramaty. Protáhneme nohy a břicha plníme dukátovými buchtičkami, pozdní snídaně o 10. hodině je radostnou vzpruhou. Vzhledem k tomu, že nás čeká ještě dlouhá cesta, nechybí ani káva.

Nasedáme zpátky do auta a pokračujeme do Rakouska. Přes hranice projíždíme těsně po 11. hodině. Dálniční známku jsme si koupili přes telefon těsně před cestou na této webové stránce, z pohodlí domova. Zvolili jsme 10denní, která nás vyšla na 12,40 eura (304 Kč). Využijeme ji i na cestě zpátky, která nás čeká za pět dní. Oproti loňsku podražila v přepočtu o 19 korun.

Při koupi dálničních známek dávejte pozor na neoficiální e-shopy, které si účtují příplatky. Odkazy na ty oficiální nabízí web edalnice.cz.

Při zadávání čísla SPZ si raději překontrolujte její správnost, ať neplatíte zbytečně pokutu. Pozor si dejte i na radary, překročení rychlostních limitů měří a pokuty domů skutečně chodí. Nezapomeňte v navigaci také zkontrolovat, že máte zadanou dálniční známku dané země, ať vás nežene zbytečně přes okresky, když máte zaplacenou dálnici.

Cesta Rakouskem je poklidná, z precizně zarovnaných polí vyčuhují větrné elektrárny. V pravé poledne přijíždíme k Vídni, kde čekáme v koloně spolu s místními spěchajícími na oběd. Popojíždíme zhruba čtvrt hodiny.

Tankovat na dálnici se v Rakousku nevyplatí. Za litr benzinu či nafty zaplatíte 2,049 eura (Shell), což vychází v přepočtu na 50,71 koruny. Pokud opravdu palivo potřebujete, vyplatí se sjet z dálnice. Na vedlejších silnicích u menších měst zaplatíte okolo 1,50 eura (Turmol, 37,12 Kč).

Na pumpě u rakouské dálnice tedy stavíme pouze na odpočinek a toaletu. Za záchod platíme 0,70 eura (17 Kč). Drobné s sebou brát nemusíte, paní střežící toalety vystřídaly digitální turnikety, kde se dá platit i kartou bezkontaktně. Kupujeme pití, posilňujeme se domácí bábovkou, sedáme zpátky za volant a pokračujeme dál na jih.

Krátce po 15. hodině překračujeme hranice se Slovinskem. Místní dálniční známku jsme také koupili online předem. Nejkratší možný kupon je na týden, zaplatíte za něj 16 eur (396 Kč). Vzhledem k tomu, že průjezd Slovinskem je opravdu bleskový, řada řidičů se tomuto poplatku snažila léta vyhnout.

Vzhledem k tomu, že je Chorvatsko od roku 2023 součástí Schengenu, na jeho hranicích se Slovinskem a Maďarskem byly zrušeny kontroly. Dříve však hrozily řidičům vysoké pokuty, pokud překračovali hranice mimo oficiální přechody, ve snaze vyhnout se právě slovinské dálnici.

Letos by však měla být situace jiná. Chorvatské úřady údajně potvrdily, že je nyní možné vjet do země i přes menší cesty, což otevírá levnější trasy pro české turisty. Ale je třeba počítat s tím, že Slovinsko kvůli bezpečnostní situaci zavedlo zpět dočasné kontroly na své straně hranic. Objížďka vás bude stát okolo hodiny navíc strávené na cestě.

Na slovinské dálnici je nicméně na první pohled patrná nižší cena pohonných hmot. Za litr benzinu zaplatíte 1,445 eura (35,76 Kč) a za naftu 1,458 eura (36,09 Kč, Petrol). Cesta Slovinskem je velmi svižná bez dopravních komplikací. Nestíháme se ani kochat místní krajinou, za necelých 40 minut už se před námi rozprostírají chorvatské hranice.

Chorvatskou dálniční známku můžete s klidem vypustit z hlavy. Platí se tu mýtné podle ujeté trasy. Lze ho zaplatit v hotovosti v eurech nebo platební kartou. Pokud po chorvatských dálnicích cestujete častěji, vyplatí se investovat do palubní jednotky ENC. Toto zařízení komunikuje s mýtným systémem a automaticky strhává poplatky z vašeho účtu.

Při příjezdu k mýtným branám sledujte nápisy nad nimi. Jednotlivé přepážky jsou rozdělené právě podle způsobu, jakým chcete platit, tak ať nemusíte zbytečně couvat. Od července zaplatíte sezonní přirážku, povinné mýtné je o 10 procent dražší.

Cesta plynule utíká bez zdržení. Zdá se, že jsme jediní dodržující rychlostní limity. Ty se ale vyplatí nepřekračovat. Chorvaté i letos zvýšili sankce za porušení dopravních předpisů. Na místě můžete dostat pokutu až 300 eur. V čem jsou ale tolerantní, je hladina alkoholu v krvi, zde lze nadýchat beztrestně do půl promile.

Stavíme na místní benzince, tankujeme benzin za 1,42 eura za litr (35,14 Kč, Petrol). Posilňujeme se kávou, kterou si děláme v pohodlí auta v přenositelném kávovaru. Je skvělá. Horší je snad už jen venkovní teplota. Spalující horko u dálnice tlačí teplotu k 37 stupňům Celsia, ale moře už je za humny.

Míjíme vysoké hory, rodiště Nikoly Tesly a zlatá hodinka jen podporuje krásu okolních panoramat. Příliš českých aut po cestě nemíjíme, spíš ta se slovenskou poznávací značkou. Celkově za mýtné v Chorvatsku platíme 34,10 eura (844 Kč). Poslední mýtnici míjíme v půl deváté večer.

O třicet minut později už přijíždíme na Makarskou riviéru. Vítají nás červánky rozprostírající se nad klidnou hladinou Jadranu, který víc než moře připomíná jezero s plachetnicemi zakotvenými na jeho břehu. Jsme tu. Cesta trvala celkem 14 hodin.

Ačkoliv nejsme na palubě letadla, při parkování tleskám šoférovi, kameramanovi Novinek Danovi, který celou cestu s přehledem zvládl. Oko nezamhouřil a ani náznakem mi nevyčetl mou neschopnost řídit. „Kdybych mohl letět letadlem, pojedu radši,“ shrnuje závěrem naši společnou cestu do slunného Chorvatska.