Díky přístavbě získali majitelé nový obývací pokoj s kuchyní

Majitelé malého bytu s celkovou plochou 54 m2 rozdělenou do přízemí a sníženého přízemí si přáli zvětšit jeho spodní část, kde by byl obývací pokoj a kuchyň. Tím by vznikl hezký centrální prostor jejich domova a navíc tím, že jediný směr, jímž bylo možné byt rozšiřovat, byla zahrada za domem, nabízela se možnost tento prostor hezky provázat i s ní.

Majitelé si současně přáli upravit dispozici stávající části bytu. Tak, aby se pohyb v něm stal přirozeným a v neposlední řadě aby vznikly nějaké nové, prakticky uspořádané úložné prostory. Architekti museli postupovat velmi ohleduplně k původnímu domu, neboť ten stojí v památkově chráněné oblasti Londýna, Canonbury East.

Architekti byt rozšířili o 20 m2, takže jeho současná rozloha činí 74 m2 a je bohatší o jednopodlažní přístavbu sahající přes celou šířku zadní strany domu. K tomu bylo třeba odstranit stávající kůlnu a nově přistavěnou část vizuálně propojit se zadní fasádou domu.

Architekti v nižším suterénu zvýšili stropy tím, že stávající úroveň podlahy snížili o 30 cm, a adekvátně k tomu vyhloubili i zahradu, aby mohli přidat zapuštěnou terasu plynule pokračující z obývacího pokoje.

Při rekonstrukci původní části bytu zůstala většina funkčních zón zachována na svých místech. Většina vnitřních příček však byla odstraněna. Půdorys je nyní propojen kolem mosazí opláštěného úložného prostoru, do kterého je vloženo schodiště vedoucí do ložnice v horním patře.

Přední pokoj je propojen s otevřenou kuchyní a prostorem obývacího pokoje černými prosklenými dveřmi. Jejich zavřením lze oba prostory od sebe oddělit, aniž by přední pokoj přišel o zdroj světla ze zahrady. S tou je pak zadní obývací pokoj s kuchyní propojený velkými skleněnými posuvnými dveřmi. Jejich práh je ve stejné úrovni s podlahou, a tak je rozdíl mezi vnitřkem a vnějškem prakticky setřen.

Zahrada je ostatně v bytě nyní neustále všem na očích. Díky odstraněným příčkám je do ní vidět ze všech místností. Dokonce i ve stěně schodiště je otvor umožňující výhled na ni. Střešní světlík procházející střechou přístavby přivádí dovnitř bytu další světlo, a navíc umožňuje pohlédnout vzhůru k nebi.

Venku architekti záměrně zkombinovali nové materiály se stávajícími. Nové zdivo pokračuje uvnitř přístavby a plynule přechází na terasu, která se za slunečných dnů stává rozšířením nového obývacího pokoje.

Materiály v interiéru jsou vybrány s ohledem na jejich odolnost a schopnost získat časem patinu. Proto je velký box se skříňkami a schody obložený mosazí, jež jemně odráží a distribuuje světlo i hluboko dolů, až k hladké podlaze, jejíž světle šedý odstín sjednocuje všechny plochy a zároveň tónově ladí s keramickými dlaždicemi položenými na terase.

Akcenty z bílé olejované překližky osvěžují interiér tu i onde, od zakřiveného schodiště až k jídelní lavici s vysokým opěradlem, jež byla vyrobena na míru. Černá kuchyně byla vyrobena z recyklovaných plastových lahví, je doplněna pracovními deskami z materiálu podobného teracu, ovšem místo ušlechtilé kamenné drtě je ve směsi použita drcená stavební suť.

„Opakující se kruhové tvary použité v různých měřítkách vycházejí z detailu oblouku obklopujícího okno v průčelí, jež je dědictvím z éry krále Jiřího. Oříškem bylo zakotvit je do projektu a dosáhnout velkorysé a nadčasové jednoduchosti. Cílem bylo vnést do půdorysu jasnost a rozšířit možnost vnímat prostor bytu až za jeho hranice. Začali jsme s bytem, jenž byl napůl zanořený do podzemí se stropem tak nízkým, že jej člověk mohl čistit ze země, a začali jsme s půdorysem tak rozděleným, že interakce mezi jeho částmi nebyla skoro možná. Chtěli jsme vytvořit světlé a velkorysé místo, jež by vybízelo k pořádání shromáždění a bylo by oslavou každodenního života,“ říká Aurore Baulierová, šéfka architektonického studia.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Architekti