PŘEHLEDNĚ: Oběti domácího násilí jsou novým zákonem více chráněny

Novela jednoznačně vymezuje, co je považováno za domácí násilí. Podle nové definice je to „násilné jednání vůči oběti v jakékoli formě, při kterém zpravidla dochází ke zneužívání moci nebo nerovného postavení“.

Zároveň novela uvádí, že při násilí buď bylo či mělo být neoprávněně zasaženo do tělesné integrity oběti, nebo mělo být neoprávněně opakovaně či vážně zasaženo do její duševní integrity, svobody nebo důstojnosti zejména v intimní oblasti, do její vážnosti, cti nebo soukromí.

Za domácí násilí je ale považováno i to, když jednání pachatele vážně ohrozilo nebo narušilo schopnost oběti uspokojovat své základní potřeby nebo základní potřeby členů společné domácnosti.

Obětí domácího násilí pak může být nejen člověk, který s násilníkem žije nebo žil ve společné domácnosti anebo do jehož domácnosti násilník dochází, ale také osoba blízká nebo rodič společného dítěte.

„Definice domácího násilí je krokem správným směrem. Dospěla k ní judikatura již před nějakou dobou a je dobře, že nyní je tato definice ukotvena v zákoně. Pokud jsou totiž kroky pachatele za zavřenými dveřmi posuzovány jednotlivě bez celkového kontextu, nemusí být oběti poskytnuta odpovídající pomoc,“ napsala v úterý Novinkám k této novele ministryně spravedlnosti Eva Decroix (ODS).

Novela také prodlužuje dobu vykázání násilníka z domova, a to z předchozích deseti dnů na dva týdny, během kterých nesmí zpět do domácnosti. Policisté každý rok kvůli domácímu násilí vykážou z bydliště přes 1200 lidí.

V případě, kdy je navíc domácí násilník držitelem zbraně, bude policista nově podle novely povinen při vykázání odebrat pachateli zbraň.

Cílem novely je zavést jednotný postup všech dotčených zapojených institucí – policie, státního zastupitelství, soudů či intervenčního centra.

Mezi státními institucemi a neziskovým sektorem dosud nepanovala shoda ohledně toho, kdo je obětí domácího násilí ani co vlastně domácí násilí je. Přístup k řešení případů se rozcházel i uvnitř jednotlivých institucí, například mezi regiony. Nynější sjednocení pojmu má přispět k lepší ochraně obětí.

V souvislosti s upřesněním pojmu domácího násilí byly novelizovány i některé související zákony, které nově úřadům ukládají, aby zohlednily domácí násilí i při vypořádání společného jmění manželů, ale také při rozhodování o úpravě poměrů rodičů k nezletilému dítěti.

„Osobně jako opatrovnická advokátka vítám, že domácí násilí bude nově zohledněno také v rámci opatrovnických řízení. Díky všem, kteří se na této legislativní práci, ale také související osvětě podíleli,“ doplnila k tomu ministryně spravedlnosti.

V této souvislosti se změnil také přestupkový zákon, aby oběti domácího násilí měly i v řízení o přestupku obdobná práva jako zvlášť zranitelné oběti v trestním řízení.

Získají například právo na doprovod důvěrníkem a budou mít rovněž nárok na to, aby úřady přijaly taková opatření, aby zabránily kontaktu oběti s násilníkem.

Soudy budou navíc moci přiznávat obětem domácího násilí náhradu nákladů řízení.

Podle výroční zprávy Nejvyššího státního zastupitelství (NSZ) za loňský rok zveřejněné rovněž v úterý nadále dochází k domácímu násilí většinově v případech úzkého sociálního vztahu mezi pachatelem a obětí.

Nejčastěji jde o člena rodiny – 35 % případů.

O bývalého intimního partnera – 32 % případů.

O současného intimního partnera – 25 % případů.

Zkušenost s domácím násilím má v Česku podle dřívějších údajů skoro 30 procent žen a více než desetina mužů. Na policii se ale obrátí jen každá pátá oběť domácího násilí. Nejčastěji se svěřují někomu z rodiny, pětina z nich se obrátí na psychologa či psychiatra.

Policie každoročně eviduje přibližně 500 případů trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí, přes 70 vražd motivovaných osobními vztahy a více než 700 případů znásilnění.

Orgány sociálně-právní ochrany dětí řeší každým rokem přibližně 2500 případů domácího násilí v rodinách, kde vyrůstají děti.

Podle nyní zveřejněné výroční zprávy NSZ za loňský rok je situace u domácího násilí znepokojivá. Zvětšuje se totiž nepoměr mezi počtem registrovaných případů, tedy těch, které oběti nahlásí, a počtem osob, které čelí trestnímu stíhání, případně zkrácenému přípravnému trestnímu řízení.

Ukazuje se, že počet registrovaných případů s výjimkou prudkého meziročního poklesu v roce 2020 soustavně roste, jenže počet trestních stíhání či zkrácených řízení zůstává takřka neměnný. „Toto zjištění je třeba hodnotit jako silně negativní,“ uvedlo k tomu Nejvyšší státní zastupitelství ve své zprávě.

Jako jednu z možných příčin zmínilo nedostatek psychiatrů a psychologů pro děti i dospělé, kteří fungují jako znalci a jsou pro objasnění těchto případů klíčoví.

Z výroční zprávy NSZ vyplývá, že loni bylo evidováno 535 případů týrání osoby ve společném obydlí, ale obvinění padlo či byla věc řešena ve zkráceném řízení jen u 287 lidí, tedy těsně na padesáti procenty kauz.

To samé platí u případů týrání svěřené osoby, kterých loni podle NSZ v souvislosti s domácím násilím řešili 262, z toho stíháno či řešeno ve zkráceném řízení bylo 138 osob.