Evakuace amerických spolupracovníků z Afghánistánu váznou, čekají na ně desetitisíce lidí

Spuštění operace Allies Refuge, během níž mají být afghánští tlumočníci a další spolupracovníci amerických ozbrojených sil i s rodinami evakuováni, oznámil americký prezident Joe Biden 14. července. První letadlo s dvěma sty Afghánci přistálo 30. července ve Virginii na základně Fort Lee. Američtí představitelé uvedli, že plánují přímo do USA evakuovat 750 spolupracovníků i s rodinami, tedy cca 2500 osob.

V další vlně má být evakuováno asi 4000 Afghánců, ovšem nikoli hned do USA, ale podle listu Politico do Kataru a Bahrajnu na americké základny, kde by se měl dokončit proces udílení zvláštních imigračních víz. USA také jednají s dalšími zeměmi, které by Afghánce dočasně hostily a u nichž by se mohl dokončit složitý proces udělování víz.

O americké vízum požádalo asi 20 tisíc afghánských tlumočníků, polovina z nich je však stále jen v první fázi vyřizování. Jako uvedl autor článku v časopisu The New Yorker Kirk Johnson, ve skutečnosti jde celkem o 70 tisíc lidí.

Americké ministerstvo zahraničí se nyní urychleně snaží sestavit jejich seznam. Mnozí totiž nemají šanci se dostat do Kábulu na letiště a pokusí se přejít uzbecké, tádžické nebo kazašské hranice a požádat o americká víza z těchto středoasijských zemích. Ministerstvo chce mít seznam spolupracovníků, aby vědělo, komu vízum dát.

Komplikací je rychlý postup Tálibánu na severu země, který odřezává Kábul a centrální oblasti od těch na severu, jihu a západu.

Otázkou však zřejmě bude i to, jak dostat ze země i spolupracovníky v Kábulu. Americké velvyslanectví už vyzvalo americké občany, aby rychle komerčními lety opustili zemi, protože i v Kábulu má vzhledem k špatné bezpečnostní situaci jen extrémně omezené možnosti jim pomáhat.

Evakuace tlumočníků je o to naléhavější, že v dobytých městech jako Nimrúz, ale i na předměstí Laškargáhu už tálibové pátrají po těch, kteří spolupracovali s Američany nebo Brity.

Kirk Johnson varoval v New Yorkeru, že Afghánci se nemusejí dočkat stejné pomoci jako spolupracovníci Američanů v Jižním Vietnamu před pádem Saigonu 30. dubna 1975. Tehdy dva mladí diplomaté odletěli do Saigonu, aby jim pomohli, protože měli pocit, že úřady pracují pomalu. Aktivně je vyhledávali a nakonec jim pomáhali, aby se dostali ze země.

Pentagon však zatím ani nepočítá, že by se k evakuaci Afghánců masově využívala armádní letadla. „Nemusí to vždycky znamenat použití amerických vojenských letadel,“ řekl ještě před zahájením evakuace mluvčí Pentagonu John Kirby.

Evakuace z Kábulu by ovšem byla složitější než ze Saigonu, kdy od něj byly lodě jen pár desítek kilometrů.

Kirk Johnson upozornil i na příliš tvrdý systém udělování víz na příkladu jednoho tlumočníka, který pracoval pro americkou armádu a rozvojovou agenturu USAID od roku 2002. V roce 2004 přežil explozi nastražené nálože a tři roky později vyvázl z atentátu, při kterém byl zabit jeho bratr, o jehož čerstvě narozené dítě se začal starat, i když má pět dalších.

V roce 2010 si požádal o americké vízum, ale žádost byla v roce 2012 zamítnuta. Neprošel testem na polygrafu (detektor lži), neboť odpovídal anglicky. Zamítnuta byla i jeho odvolání a další žádosti. Dál však pracoval pro program placený americkou vládou, jenže ten skončí na konci srpna.

„Nelituju, co jsem dělal, ale na oplátku jsem se dočkal nelidského chování robotických lidí v systému,“ postěžoval si muž. Pokusil se prodat dům, aby mohl utéci, ale nikdo si ho nekoupil. Nyní se skrývá a uvádí: „Ztrácíme čas. Brzo může být příliš pozdě.”

Totéž platí i u tlumočníků, kteří pracovali pro české vojáky nasazené v Afghánistánu. Potřebují rychlou pomoc. Hrozí jim smrt. Přitom v případě tlumočníků pracujících pro Armádu ČR není problémem jejich velký počet – jde zřejmě jen o jednotlivce nebo desítky lidí. Proces se však stále vleče, i když už vláda rozhodla, že jim pomůže.