Hlavní obsah

Nepřátelé, nebo partneři? Ruskou firmu, Asadův režim a Islámský stát spojuje jeden kšeft

Oficiálně je vláda syrského prezidenta Bašára Asada a Rusko ve válce s Islámským státem (IS). Ruskou firmou postavená plynárna na území kontrolovaném IS na severu Sýrie je ale dokladem, že oba protivníci spolu čile obchodují a stranou nezůstávají ani umírnění vzbouřenci nebo Kurdové, uvedl magazín Foreign Policy.

Foto: Profimedia.cz

Otevření Arabského plynovodu z centrální Sýrie do Halabu v roce 2009. Postavil ho ruský Strojtransgaz.

Článek

Plynárna Tuvajnan sto kilometrů jihozápadně od bašty IS Rakky je největším zařízením svého druhu v Sýrii. Na její výstavbě se v roce 2007 domluvila syrská vláda s ruskou společností Strojtransgaz vlastněnou miliardářem Gennadijem Timčenkem, který má blízko k prezidentovi Vladimiru Putinovi.

Postavila ji ale jiná firma, a sice Hesco, kterou vlastní George Haswani, jenž má ruské i syrské občanství a se Strojtransgazem spolupracuje i na projektech v Súdánu, Alžírsku, Iráku a Spojených arabských emirátech. Uvedl to šéf jeho moskevské kanceláře, manžel Haswaniho dcery Jusúf Arbaš.

KOMENTÁŘ DNE:

Lyžařské Nagano -  Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>

Turecké obvinění

Na Haswaniho uvalilo loni sankce americké ministerstvo financí kvůli podezření, že domluvil dodávky ropy vytěžené nelegálně Islámským státem režimu Bašára Asada, což popíral. Nikdy ale nepopřel, že jeho společnost Hesco provozovala plynárnu v době, kdy ji držel IS.

Právě Haswaniho jmenoval loni v listopadu turecký prezident Recep Erdogan, když uváděl, že má důkaz o tom, že s ropou Islámského státu obchoduje i Rusko. [celá zpráva]

Na seznamu Rusů, na které USA uvalily sankce, je i Timčenko, nikoli však kvůli Sýrii, nýbrž kvůli anexi Krymu. [celá zpráva]

Stavba plynárny a s ní souvisejícího plynovodu postupovala pomalu, i když v listopadu 2009 bylo otevřeno 188kilometrové prodloužení plynovodu z centrální Sýrie do Halabu a o rok dříve plynovod od jordánských hranic do Homsu.

V lednu 2013 nedokončenou plynárnu obsadily syrské vzbouřenecké skupiny za podpory Fronty an-Nusra napojené na Al-Káidu. Velitel jedené z umírněných skupin abú Chálid uvedl, že v době dobytí plynárny v ní už ruští experti nebyli, ale zůstali tam syrští zaměstnanci: „Rozhodli jsme se plynárnu chránit, domnívali jsme se, že patří syrskému lidu, když je vlastněna syrským státem.“

Spolupráce s IS

Na začátku roku 2014 ale nehotovou plynárnu obsadil Islámský stát. Podle vysokého tureckého představitele v té době Hesco za dozoru Strojtransgazu pokračovalo v dokončování provozu, protože získalo svolení IS. O něm je známo, že nechává energetická zařízení funkční, aby z nich mohl profitovat. Podle tureckého zdroje tam pracovali i Rusové.

Islámský stát umožnil ruské společnosti posílat tam inženýry a zaměstnance výměnou za velký podíl na plynu a výpalné
abú Chálid, velitel umírněné povstalecké skupiny

Turecké tvrzení podporuje syrský státní list Tišrím, který v lednu 2014, tedy v době, kdy byla plynárna obsazena IS, citoval syrské vládní zdroje, že provoz je z 80 procent hotov a bude předán Damašku v druhé půlce roku. Nijak ale nezmiňoval, že Tuvajnan leží na území pod kontrolou IS.

Podle abú Chálida ruští inženýři nadále pracovali v zařízení: „Islámský stát umožnil ruské společnosti posílat tam inženýry a zaměstnance výměnou za velký podíl na plynu a výpalné.“ Zaměstnanci ruské společnosti se střídali na turnusech přes vojenskou základnu (vládních sil) v provincii Hamá.“

Část zemního plynu jde do halabské elektrárny a zbytek se pumpuje do Homsu a Damašku
z dopisu George Haswaniho, majitele Hesco

Zkušební provoz byl zahájen na konci roku 2014 a ostrý provoz během loňského roku. Plyne to z dopisu, který napsal Haswani, a který viděl spolupracovník londýnské organizace Chatham House. „Část zemního plynu jde do halabské elektrárny a zbytek se pumpuje do Homsu a Damašku,“ stojí v dopisu.

V říjnu 2015 list Financial Times uvedl, že plyn produkovaný v zařízení Tuvajnan se posílá do elektrárny v Halabu, kterou drží Islámský stát.

Její produkce se dělí mezi obě strany, 50 MW odebírá vláda, 70 MW si nechává IS stejně jako 300 barelů kondenzátu, což jsou tekuté vyšší uhlovodíky. Tyto alkany se občas označují jako přírodní benzín a dají se využívat ve spalovacích motorech.

Inženýři, kteří pracovali v plynárně, řekli listu, že Hesco také platilo IS 50 000 dolarů měsíčně za ochranu vybavení.

Obchoduje každý s každým 

Podle editora stránek Sýrie v krizi Arona Lunda podobné dohody o ropě a plynu existují po celé Sýrii.

„Máte je mezi IS a režimem, ale také mezi IS a s ním bojujícími dalšími sunnitskými vzbouřeneckými skupinami, mezi Kurdy a režimem, mezi Kurdy a vzbouřenci i mezi vzbouřenci a režimem atd. Máte hodně neformálních obchodních vztahů, které se vyvinuly mezi ozbrojenými skupinami, pašeráky nebo soukromými společnostmi, aby zaplnily mezery, když se země rozpadla a infrastruktura a většina ekonomiky je nutně sdílená.“

Související témata:

Foto: SANA/Handout, Reuters

Syrský prezident Bašár Asad

Foto: koláž Novinky.cz s použitím Profimedia.cz

Foto: Ondřej Lazar Krynek

Foto: Profimedia.cz

Bojovníci Islámského státu na snímku ze Sýrie

Bez této dohody by byl zcela bez elektřiny Halab, o který se tvrdě bojuje, a který trpí zoufalým nedostatkem energie.

Reklama

Výběr článků

Načítám