Hlavní obsah
Turecký premiér Recep Tayyip Erdogan Foto: Umit Bektas, Reuters

Recep Tayyip Erdogan je významným tureckým politikem, který byl od roku 2003 jedenáct let premiérem a v srpnu 2014 byl v prvním kole zvolen prezidentem Turecka. Už o dva roky později úspěšně čelil pokusu o vojenský převrat a od té doby si postupně upevňuje svou moc. V roce 2017 se mu podařilo prosadit změnu z parlamentního systému na prezidentský.

Turecký premiér Recep Tayyip Erdogan Foto: Umit Bektas, Reuters
Recep Erdogan

Erdogan byl jedním ze zakladatelů proislámské Strany spravedlnosti a rozvoje, která se v roce 2002 ujala vlády v Turecku a on v roce 2003 usedl do premiérského křesla. Stálo ho to však zřeknutí se své islamistické minulosti. Jakkoli se ale dnes vydává za umírněného muslima, stále se najdou tací, kteří mu vytýkají prosazování islámu.

Bývalý starosta Istanbulu byl dříve hlasitým zastáncem islámu, angažoval se v nábožensky založené Straně ctnosti a Straně prosperity a za veřejné předčítání burcujících islámských veršů dostal deset měsíců natvrdo. Poté však obrátil. Distancoval se od svých předchozích aktivit a prohlásil se za prozápadního a umírněného konzervativce. Jeho vláda přinesla vítané změny, zejména co se týče ekonomické situace.

Zprava turecký premiér Recep Tayyip Erdogan a prezidenti Íránu Mahmúd Ahmadínežád a Brazílie Luiz Inácio Lula da Silva

Foto: Morteza Nikoubazl, Reuters

Tureckému premiérovi se podařilo vystrnadit armádu z její dlouhotrvající role obránce sekulární tradice ve společnosti. Pro svou zemi vydobyl dobrou pozici v zahraniční politice a tlačil ji před brány EU. Na druhou stranu si kritikou postupu Spojených států vůči Íránu a jeho jadernému programu Američany pohněval. USA mu také vytýkají postoj k Izraeli, s nímž přitom Erdogan dlouhou dobu pěstoval vstřícné vztahy. Ty se zhoršily, když si obratný řečník vzal do úst tamního prezidenta Šimona Perese a jeho postupy v pásmu Gazy.

Původně měl být profi fotbalistou

Recep Tayyip Erdogan se narodil 26. února 1954 ve městě Rize do rodiny pobřežního strážce. Ve třinácti letech se s rodiči a svými čtyřmi sourozenci přestěhoval do Istanbulu, kde si přivydělával pouličním prodejem limonády a sezamových semínek. Po absolvování náboženské střední školy vystudoval ekonomii a politologii na Marmarské univerzitě. Zároveň byl také zdatným fotbalistou a kariéru profesionálního sportovce mu zatrhl až otec.

Na univerzitě se také seznámil s Necmettinem Erbakanem, pozdějším tureckým premiérem, který se stal jeho politickým učitelem a duchovním vůdcem. Ten ho přivedl do politiky, když Erdogan vstoupil nejprve do jeho Strany národního pořádku a později do Strany prosperity a Strany ctnosti.

Za předčítání básní putoval do basy

Poprvé se do sváru se sekularisty dostal v roce 1980, když pracoval v istanbulském dopravním podniku. Tehdy právě utichl vojenský puč a jeho šéf mu nařídil oholit si knírek. Erdogan odmítl a přišel o práci.

Turecký premiér Recep Erdogan při shromáždění tisíců Turků v Düsseldorfu

Foto: Ina Fassbender , Reuters

Jeho kariéra se však rychle rozvíjela. V roce 1994 se stal starostou Istanbulu a dokonce i jeho kritici jej chválili za dobře odvedenou práci, jelikož za dobu jeho panování se stalo město čistějším a zelenějším. Na druhou stranu jeho snahy o částečnou prohibici se s velkým nadšením nesetkaly. S odstupem času byl také popotahován za údajné podvody při zadávání veřejných zakázek.

Kariéru mu ale pošramotila jiná, zdánlivě nevinná událost. Jeho veřejné předčítání muslimských textů bylo posouzeno jako podněcování k náboženské nenávisti a soud mu přiklepl deset měsíců ve vězení včetně zákazu účastnit se voleb a zastávat vládní funkce.

Z premiérského postu rovnou do prezidentského křesla

Nakonec si odseděl ani ne polovinu, ale i tak mohl celý incident pohřbít jeho slibně se rozvíjející kariéru. Když v roce 2002 jeho islamistická Strana spravedlnosti a rozvoje, již rok předtím založil, zvítězila v parlamentních volbách, musel nechat přepsat ústavu, aby mohl počátkem příštího roku usednout do premiérského křesla.

Velké podpory se mu navíc dostalo poté, co jeho strana pomohla k dosažení ekonomické a sociální stability státu. Ústava, policie, armáda i celý soudní systém se dočkaly nových reforem a Erdogan tak zmodernizoval zemi mnohem rychleji a efektivněji než většina jeho předchůdců. Mnozí jeho kritici jej ale stále podezírají ze snahy nastolit v Turecku náboženský stát. Například jeho neúspěšný pokus kriminalizovat cizoložství nebo ustanovit prohibiční oblasti poodhalují Erdoganovy skutečné úmysly.

Od března 2003 je Erdogan nejen předsedou turecké vlády, ale také poslancem. V roce 2010 prohlásil, že pokud jeho strana nevyhraje následující rok parlamentní volby, odejde z jejího čela.

V roce 2014 vyměnil premiérský post za prezidentský a začal pracovat na upevnění své moci. O jeho úspěchu vypovídá fakt, že v roce 2016 musel čelit pokusu o vojenský převrat ze strany vysoce postavených důstojníků armády. Erdoganova vláda dokázala povstání během několika hodin rychle potlačit, což však následně vedlo ke spekulacím, zda za konfliktem nestál sám Erdogan, aby si otevřel cestu k větší moci.

Jen několik dní po převratu vyhlásil Erdogan v zemi výjimečný stav, který trval až do roku 2018, a započal také čistky ve státní správě, kdy o svá místa přišlo přes sto tisíc státních zaměstnanců. Přibližně 50 tisíc Turků pak bylo obviněno ze spoluúčasti na převratu. Erdogan se zaměřil také na média, která buď přešla pod státní kontrolu, nebo byla zrušena.

Zatímco mu tento postup vysloužil kritiku ze strany západních zemí, včetně zmrazení přístupových jednání ze strany Evropské unie, na své domácí voliče zapůsobil. V roce 2017 se mu povedlo za pomoci své Strany spravedlnosti a rozvoje prosadit v referendu ústavní změnu státního zřízení z parlamentního na prezidentský. O rok později pak obhájil svůj mandát, když v prezidentských volbách získal nadpoloviční počet hlasů a vyhrál již v prvním kole.

Od roku 2018 se země nachází v měnové a dluhové krizi, která částečně ohrožuje Erdoganovu popularitu.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků