Článek
„Měli jsme ve třech autech deset míst, dvě jsme chtěli obsadit někým potřebným až na místě,“ řekl Právu Martin Quant, šéf společnosti Medifine z Kladna, který cestu organizoval. „Máme nejen auta, ale i ochotné kolegy, rozhodli jsme se na Ukrajinu vyjet. S sebou jsme vzali jako tlumočnici spolupracovnici Olesju,“ říká Quant. Směřovali k přechodu Dołhobyczów.
Právě Olesje, která žije v Česku 23 let a má české občanství, zavolala ještě před odjezdem žena, jež u nás také pracuje.
„Byla úplně psychicky na dně. Zoufale prosila, abychom se na hranicích pokusili mezi uprchlíky najít její devatenáctiletou dceru Táňu s tříletou vnučkou Sofií. Obě uprchly z domova a už tři dny o sobě nedaly vědět. Měla strach z nejhoršího. Najděte je, najděte je, prosila stále,“ vzpomíná Olesja.
Na zranitelné ženy číhají u přechodů kšeftaři se sexem
Nebylo jasné, kde ztracené hledat. Nevěděli ani, jestli se do vůbec Polska dostaly. Naposledy se prý ozvaly z Ukrajiny.
Záchranáři je objevili
Pak se stal skoro zázrak. Zhruba po jedenácti hodinách před cílem měli další telefonát z Prahy. „Matka a babička ztracených s úlevou volala, že se jí dcera ozvala. Je v polském uprchlickém zařízení a že je tam budeme moci vyzvednout. Holčička ale měla horečku, nevěděli jsme, zda bude schopna převozu,“ sdělila Olesja.
A jak k celé situaci vůbec došlo? Když se Táňa rozhodla spolu s dalšími ženami z Ukrajiny prchnout, asi vůbec netušila, že všem přestanou po přechodu hranice fungovat mobily. Žádný roaming neměly. A tak mladá rodina ztratila kontakt se svým příbuzným v Praze.
Z Ukrajiny už před válkou uprchly dva miliony lidí
„Zoufalou Táňu i se Sofinkou, která už měla horečku, naštěstí objevili polští dobrovolníci a odvezli do uprchlického centra blízko Bielsko-Bialé. Teprve pak se mohla spojit s matkou v Praze. Lékaři ale děvčátku pomohli,“ doplnila s uznáním Olesja.
„Byla to nesmírná úleva, když jsme ty dvě naložili. Holčička však byla ve velmi špatném psychickém stavu. Dlouho usedavě plakala, přestože ji maminka stále utěšovala. Často se rozplakala i poté, když jsme museli někde přibrzdit. Větší hrůzu v očích dítěte jsem nikdy neviděl. A na to se nikdy nepřipravíte,“ dodal Martin, který už plánuje další pomoc, i když ví, že to není lehké.
„Provoz značně houstne i kvůli množství záchranářských vozů. Posledních zhruba sto padesát kilometrů jsou vozovky ve velmi špatném stavu a u hranic je potřeba dávat pozor na množství lidí. U krajnic čekají na odvoz u zavazadel, která mají s sebou,“ podělil se o zkušenosti Quant.