Viktor Orbán

Nejvýraznější politická tvář Maďarska stála na konci 80. let u zrodu Svazu mladých demokratů (FIDESZ). Coby jeho předseda stanul Viktor Orbán v roce 1998 v premiérském křesle, do kterého znovu usednul o dvanáct let později. Klade důraz na význam rodiny, tradičních a národních hodnot. Často víří mezinárodní vody otázkou maďarských menšin v zahraničí.

Po celý život je Viktor Orbán, rodák ze středomaďarského Székesfehérváru, spjat se Svazem mladých demokratů (FIDESZ), který pomáhal po absolvování práv a sociologie na Budapešťské univerzitě založit v roce 1988. Stejně jako on sám i jeho strana prošla během let své existence vývojem, který její politické směřování otočil o 180 stupňů.

V letech 1990 a 1994 se strana dostala do parlamentu – Národního shromáždění, ale s žádným větším ziskem křesel. V obou případech skončila v opozici. Poté se však ze zprvu liberalisticky zaměřené strany pod jeho vedením transformovala v konzervativní, pravicově a národně orientované uskupení, jež klade důraz na tradiční hodnoty, národní cítění a význam rodiny i církve.

Charismatický politik, který se narodil 31. května 1963, završil své studijní zkušenosti stipendiem na Pembroke College v Oxfordu koncem 80. let. V té době už se však pilně angažoval v politice pod hlavičkou liberálního studentského hnutí FIDESZ. Maďarská veřejnost si jej navždy zapamatovala proslovem z pohřbu národního hrdiny Imre Nagyho v červnu 1989, v němž vyzval sovětská vojska k odchodu ze země a vyslovil přání uspořádání svobodných voleb. V roce 1990 se FIDESZ dostal do maďarského parlamentu a Orbán se stal šéfem jeho poslaneckého klubu. O tři roky později stanul v čele partaje.

Přerod strany v polovině 90. let se ukázal jako krok správným směrem. Už v příštích volbách roku 1998 slavil FIDESZ, tehdy jako hlavní pravicová strana, vítězství a Viktor Orbán se stal předsedou maďarské vlády. V nové roli se zaměřil mimo jiné na choulostivou problematiku maďarských menšin za hranicemi země, čímž si rozhádal mnoho sousedních zemí, především Slovensko. Přijal tzv. krajanský zákon, jenž Maďarům žijícím v cizině přiznává určité výhody vůči tamním občanům.

Také jeho vztahy s Českem nejsou bez poskvrny. V Bruselu se roku 2002 vyslovil pro zrušení Benešových dekretů, které jsou podle něj v rozporu s právem Evropské unie a tím pádem musí být před vstupem Česka a Slovenska do EU zrušeny. Později při jednání s Václavem Klausem uvedl, že se nejedná o maďarsko-český problém, nýbrž výhradně o otázku maďarsko-slovenských sporů.

Kritické ohlasy, které jeho vládě vyčítaly slabou aktivitu v oblasti reforem, se Orbán chystal podle svých slov umlčet v příštím volebním období. Toho už se však nedočkal. V roce 2002 jako lídr pravicové koalice FIDESZ-MDF v parlamentních volbách neuspěl. Koalice, v níž již FIDESZ představoval hlavní sílu, sice zvítězila, ztratila ale možné partnery pro vznik vlády.

V té době už dva roky nebyl prezidentem strany. Do jejího čela byl však opětovně zvolen v květnu 2003, několik měsíců poté, co se stal místopředsedou Evropské lidové strany, největší frakce Evropského parlamentu, k níž se FIDESZ připojila.

FIDESZ neuspěla ani v příštích volbách, které provázela salva nesplnitelných slibů ze strany pravice i levice. Nastoupila proto cestu nekompromisní opozice. Orbán například vyvolal referendum o zrušení poplatků u lékaře a ve vysokém školství, čímž se mu podařilo zastavit vládní reformy.

V roce 2010 se k FIDESZ do koalice připojila tradiční, ale již malá strana KDNP (Křesťansko demokratická strana lidová). Aliance získala v parlamentu dvoutřetinovou ústavní většinu a Orbán se vrátil do křesla předsedy vlády. Hlavním tématem jeho kabinetu se stala ekonomická stabilizace země poté, co muselo Maďarsko v roce 2008 požádat Mezinárodní měnový fond o půjčku 20 miliard eur, aby se vyhnulo bankrotu. Na této situaci se podle odborníků podílela i Orbánova vláda z přelomu tisíciletí.

Měsíc po vyhraných volbách přijal maďarský parlament kontroverzní zákon o dvojím občanství, o němž Orbán prohlásil, že jde o splnění "dávného závazku maďarského parlamentu ústavní povinnosti" Maďarska.

V roce 2011 prosadil změnu ústavy. I když se na její tvorbě podílely všechny parlamentní strany i odborníci a slovo dostali prostřednictvím dotazníků i obyvatelé, neobešlo se přijetí nové ústavy bez protestů jak ze strany opozičních politiků, tak některých občanů.

Sám Orbán obhajoval novou ústavu, která vešla v platnost 1. ledna 2012, jako odtržení se od komunistické minulosti a završení cesty země k demokracii. Podle kritiků však naopak ústava vkládá vládě přílišnou moc a ohrožuje politickou pluralitu země. Ústava zakazuje převolební politickou kampaň v soukromých médiích. Omezila se moc ústavního soudu, který také dal přemístit z Ostřihomi do Budapešti, a snížit věk odchodu soudců do důchodu ze 70 na 62 let.

Pod vedením FIDESZ byl rovněž změněn volební zákon pro volby do parlamentu. Původní „supersmíšený“ byl nahrazen smíšeným, který usnadňoval opětovnou cestu k výrazné většině. Zároveň se snížila velikost Národního shromáždění ze 386 na 199 poslanců.

Díky těmto změnám dosáhl na téměř stejný podíl poslanců a ústavní většinu i v roce 2014, ačkoliv zisk hlasů klesl o osm procentních bodů. Dvoutřetinovou většinu získala dvojice FIDESZ–KDNP i v letech 2018 a 2022. V roce 2020 se Orbán stal nejdéle vládnoucím premiérem v maďarské historii.

Uprchlická krize v roce 2015 zasáhla i Maďarsko, které se stalo jednou z transitních zemí migrantů. Orbán tehdy vycítil politickou příležitost a rozhodl se reagovat tvrdě. Na hranicích se Srbskem a Chorvatskem nechal postavit plot znemožňující průchod migrantů a na úrovni Evropské unie se stal hlavním kritikem navrhovaného kvótního systému na přerozdělování uprchlíků. Orbán se tehdy postavil do role hlavního ochránce tradic a křesťanských hodnot.

Tento postup mu zajistil přízeň u velké části Maďarů a zajistil mu ústavní většinu i v posledních volbách v roce 2018. V průběhu let se stal jedním z nejkontroverznějších politiků Evropy, zatímco zvláště v západní Evropě je svými často autoritativní kroky vnímám jako hrozba liberální demokracie, v dalších zemích je některými politiky vnímám naopak jako vzor hodný následování.