Článek
ČMKOS je v tuzemsku největší odborovou konfederací. Sdružuje 29 profesních odborových svazů a má asi 800 000 členů. Navíc jsou odbory členy Tripartity (Rady hospodářské a sociální dohody ČR), jejíž součástí jsou také zaměstnavatelé a vláda.
Odbory působí v mnoha velkých podnicích, například v Plzeňském Prazdroji, mladoboleslavské Škodě Auto, Českých drahách či v obchodním řetězci Tesco. Stávky či demonstrace nebývají při vyjednávání nebo při nespokojenosti s vládou žádnou výjimkou.
Například jedna z největších demonstrací za několik let se uskutečnila na konci června 2008. Tehdy protestoval proti vládním reformám asi milión lidí. Stávku vyhlásila právě ČMKOS a to od 13. do 14. hodiny. V té době nejezdily vlaky a MHD v mnoha městech. K protestům se připojili i zdravotníci. [celá zpráva]
Naposledy pak odbory pohrozily stávkou kvůli danění benefitů. Vláda jim ustoupila a narychlo parlament přijal zákon, který zajišťoval nižší danění benefitů. Proti se však postavil prezident Václav Klaus, který zákon vetoval. O benefitech se tak bude dál jednat.
| K čemu se Tripartita vyjadřuje: |
|---|
| hospodářská politika |
| pracovněprávní vztahy |
| kolektivní vyjednávání a zaměstnanost |
| sociální otázky a zdravotnictví |
| mzdy a platy |
| veřejné služby a veřejná správa |
| bezpečnost práce |
| rozvoj lidských zdrojů a vzdělávání |
| postavení ČR v rámci EU |
| Zdroj: převzato z www.cmkos.cz |
Historie odborů v tuzemsku
Historie odborových svazů sahá do roku 1870, kdy rakouský parlament schválil zákon o koaliční svobodě. Odbory již tehdy chtěly hájit zájmy svých členů, zákon byl přijat pod tlakem dělnických demonstrací.
Během II. republiky nastal rozkol v odborových organizacích, proto byly ministerstvem vnitra nuceně vytvořeny dvě nové organizace ‑ Národní odborová ústředna zaměstnanecká (NOÚZ) a mnohem menší Ústředí veřejných zaměstnanců (ÚVZ).
Po druhé světové válce se NOÚZ transformovalo v Revoluční odborové hnutí (ROH). Formálně mělo jít o nadstranickou organizaci, přesto úzce spolupracovala s KSČ. Po Sametové revoluci byly odbory transformovány, a to až do dnešní podoby ČMKOS.
Odbory mají pravomoc jednat s nejvyššími představiteli státu. Jedním z hlavních úkolů je pak kolektivní vyjednávání. Pokud nejsou odboráři s výsledky spokojeni, svoji nevoli dávají nejčastěji najevo stávkami a demonstracemi.
| Cíle ČMKOS: |
|---|
| Obrana a obhajoba ekonomických, pracovních, sociálních a ostatních zájmů členů konfederace, kterými jsou jednotlivé odborové svazy v ní sdružené. |
| Prosazování požadavků členů konfederace ve vztahu ke státu, k zaměstnavatelským sdružením a jiným subjektům. |
| Rozvíjení spolupráce s partnerskými zahraničními ústřednami, nadodvětvovými odborovými organizacemi a dalšími mezinárodními institucemi. |
| Koordinace a obhajoba zájmů členů konfederace na celostátní i regionální úrovni. |
| ČMKOS se při své práci řídí následujícími zásadami: |
| Nezávislostí na orgánech státní moci, správy a samosprávy, na organizacích zaměstnavatelů, na politických stranách a hnutích a na jiných odborových a občanských sdruženích. |
| Demokratickými principy jednání a rozhodování. |
| Sjednocováním zájmů a mezisvazovou a mezinárodní solidaritou. |
| Respektováním a podporou společných cílů. |
| Nevměšováním se do vnitřních záležitostí členů konfederace. |
| Zdroj: převzato z www.cmkos.cz |
