Iveta Radičová

Iveta Radičová je bývalá slovenská politička a socioložka. Poslankyně a ministryně jako první žena na Slovensku stanula v letech 2010 - 2012 v pozici předsedkyně vlády. V roce 2009 kandidovala na post prezidentky republiky. Ačkoliv získala milion hlasů, prezidentem se ale stal Ivan Gašparovič.

Na politickou kariéru i soukromý život Radičové sedí jako ulitá věta „Jednou jsi dole, jednou nahoře“. Mezi v úvodu zmíněnými událostmi se totiž odehrála v životě Radičové ještě jedna situace, která mohla ukončit její politickou kariéru. Měsíc po prezidentských volbách hlasovala Radičová v parlamentu za chybějící kolegyni. Vzápětí svou chybu přiznala a složila poslanecký mandát.

I když nadále působila jako místopředsedkyně Slovenské demokratické a křesťanské unie (SDKU), z očí veřejnosti se dočasně vytratila a přednášela na univerzitě.

Jak později připustila, v tomto období zvažovala také ukončení politické kariéry. Nakonec se rozhodla být nadále aktivní a k návratu na výsluní ji nepřímo pomohl největší politický rival - Robert Fico.

Několik měsíců před parlamentními volbami 2010 svolal Fico sérii mimořádných tiskových konferencí, na nichž poukazoval na údajně nečisté pozadí financování SDKU. Předseda SDKU a volební lídr strany Mikuláš Dzurinda nedokázal tyto nejasnosti dostatečně vysvětlit.

Dzurinda předsedou SDKU zůstal, ale odstoupil z čela kandidátky strany. O tento post se ucházela Radičová a bývalý ministr financí Ivan Mikloš. Členové strany v primárních volbách upřednostnili Radičovou - vystudovanou socioložku, která začínala v politice v roce 1990 jako mluvčí Veřejnosti proti násilí, slovenské obdoby Občanského fóra.

V období vlády Mikuláše Dzurindy (1998-2006) působila Radičová jako poradkyně ministra sociálních věcí Ľudovíta Kaníka. Po odstoupení Kaníka nastoupila na jeho místo.

Obhajovala novelu zákona o invalidních důchodech. „Je to namířené proti lidem, kteří se projíždějí luxusními auty s označením invalida,“ řekla. Znepřátelila si však horníky, kterým novela snížila nebo odebrala renty.

Lídr tehdejší opozice Fico to využil k boji proti Dzurindově vládě a označil novelu za „okrádání invalidů“. Na podnět opozice rozhodl ústavní soud, že stát neprávem sáhl na dávky invalidům. Na základě tohoto rozhodnutí musela dávky vyplatit už následující Ficova vláda.

V roce 2009 kandidovala v prezidentských volbách. Navrhli ji poslanci, ale měla také velkou podporu v peticích občanů. V prvním kole prezidentské volby skončila druhá za Ivanem Gašparovičem, který se nakonec stal prezidentem. Po odchodu do opozice působila Radičová v letech 2006 až 2009 jako poslankyně.

Po neúspěšném pokusu stát se prezidentkou, vedla do voleb v roce 2010 stranu SDKÚ-DS. Strana skončila druhá.

Ve volbách s výrazným náskokem zvítězil znovu Ficův Smer - sociální demokracie, získal 35 procent hlasů, zatímco Radičové SDKÚ 15,4 procenta. Důvody k oslavám ale měla spíše Radičová než Fico, jehož dosavadní koaliční spojenci ve volbách propadli.

Vladimír Mečiar se do parlamentu nedostal, zatímco Ján Slota prošel jen těsně. Prezident Ivan Gašparovič sice podle ústavních zvyklostí pověřil Fica jakožto vítěze sestavením vlády, ale tomu se nikoho do stanovené lhůty nepodařilo přesvědčit, aby s ním šel do koalice.

Naopak Radičová se hned po volbách dohodla s představiteli tří dalších pravicových a středových stran na koalici. S šéfem strany Svoboda a Solidarita Richardem Sulíkem měla velmi dobré osobní vztahy. Sulík se měl stát budoucím ministrem financí, zatímco premiérkou Iveta Radičová. Gašparovič jí sestavením vlády pověřil 11 dní po volbách 23. června.

Vláda Ivety Radičové ale neměla dlouhého trvání. V říjnu následujícího roku padla v důsledku jednání o změnách v eurozóně kvůli krizové ekonomické situaci Řecka. Poslanci vládní Solidarity a opozičního Smeru totiž odmítli zvednout ruku pro rozšíření tzv. eurovalu. Radičová spojila hlasování s hlasováním o důvěře vládě, kterou tudíž nezískala.

Paradoxně právě Ficův Smer s rozšířením eurovalu souhlasil, využil ale příležitosti, jak kabinetu vyslovit nedůvěru. V následném opakovaném hlasování opoziční strana euroval podpořila.

Slovenský prezident Ivan Gašparovič po vyslovení nedůvěry rozhodl o odvolání stávající vlády a nahrazení vládou novou, která dovede stát k předčasným volbám v březnu 2012. Dočasný kabinet vedla opět Radičová, v předčasných volbách ale už nekandidovala. V nich výrazně zvítězil Ficův Smer, a utvořil tak jednobarevnou vládu. Radičová se následně stáhla z politiky a vrátila se do akademického prostředí.

Pro svůj nový stranický projekt ji oslovil v roce 2019 i odcházející prezident Andrej Kiska, Radičová ale znovu zopakovala, že už do žádné strany vstoupit nechce.

O Radičové se mluvilo jako o ambiciózní političce, která jde pevně za svým cílem. V kuloárech se říkalo, že je velmi emocionální a dokáže být až hysterická. Nedělá prý podrazy.

Iveta Radičová se narodila 7.12.1956 v Bratislavě, jako Iveta Karafiátová. Vystudovala sociologii na Univerzitě Komenského. Následně pracovala na univerzitě a ve Slovenské akademii věd. V roce 1990 absolvovala postgraduální studium v Oxford, kde studovala sociologii u Ralfa Dahrendorfa. Rovněž podstoupila stáž v USA, kam ji doprovázel také manžel. Radičová má titul profesorka.

Usměvavá blondýna byla rovněž známá v uměleckých kruzích, protože jejím mužem byl humorista Stano Radič, proslulý kritik Vladimíra Mečiara. U Radičových se často setkávali herci a umělci.

S Radičem se znali od studentských let. S jeho smrtí v roce 2005 ve věku 50 let se nikdy nedokázala zcela vyrovnat.

Radičová hovoří anglicky a rusky, částečně německy a polsky. Má dceru Evu.