Pomáhají, nebo škodí? Lékaři se přou o účinnost plicních ventilátorů v boji s koronavirem

Debatu o účinnosti plicních ventilátorů rozvířil ve svém videu publikovaném 31. března doktor působící na newyorské pohotovosti Cameron Kyle-Sidell. „Léčíme v rámci medicínského paradigmatu, které není pravdivé,“ uvedl.

Lidem s onemocněním covid-19 plicní ventilátory podle newyorského lékaře spíše škodí, než pomáhají. „Bojím se, že toto pomýlené léčení povede k tomu, že se hodně ublíží  spoustě lidí v krátkém čase,“ řekl lékař. Je to ojedinělý názor jednoho praktikujícího lékaře, nebo Kyle-Sidell popsal potenciálně velký problém? Debatu o plicních ventilátorech popsal ve svém čtvrtečním článku magazín Time.

Magazín Time připomíná, že mechanická ventilace je vysoce invazivní metodou, při které je třeba pacienta intubovat, a současně s sebou nese řadu dalších vedlejších rizik. Napojení na plicní ventilátor lékaři berou až jako poslední možnost léčby. Proto jsou na ventilátory napojováni velmi těžce nemocni pacienti, kteří nemohou sami dýchat. Ze statistik vyplývá, že zhruba polovina pacientů napojených na ventilaci umírá.

Lékaře znepokojuje, že v případě pacientů s nemocí covid-19 je podíl úmrtí v případě pacientů s nemocí covid-19 napojených na plicní ventilaci podstatně vyšší.  Údaje z New Yorku uvádí, že zemře 80 procent těchto pacientů, britská čísla hovoří o 66 procentech.

Diskuse rozdělila odborníky v podstatě na tři tábory: zastánce plicních ventilátorů, jejich odpůrce a odborníky, kteří tvrdí, že řada lékařů připojuje pacienty na plicní ventilaci příliš brzo.

Lékaři v čele s Kyle-Sidellem tvrdí, že důvod, proč tolik pacientů s nemocí covid-19 připojených na plicní ventilaci umírá, je syndrom akutní dechové tísně (ARDS). Jde o zánět plicní tkáně, při níž dochází k hromadění tekutiny v plicích. Kvůli tomu nedochází k dostatečnému okysličení krve a pacient se dusí.

Dochází ke zrychlenému dýchání, tím se však vysilují dýchací svaly. Zjednodušeně řečeno, pacienti s ARDS se mohou udusit, protože to nezvládnou jejich dýchací svaly. V tu chvíli právě nastupuje plicní ventilátor, který „dýchá“ za pacienty. Někteří doktoři se obávají, že další tlak, který plicní ventilátor na plíce vyvolává, by mohl pacientům s covid-19 ublížit.

Řada lékařů ovšem tvrdí, že v případě nemoci covid-19 nejde o syndrom ARDS, který pacienty ohrožuje na životě. Kyle-Sidell ale i řada renomovaných evropských lékařů popisuje případy, kdy pacienti měli nízkou hladinu kyslíku v krvi, jejich svaly však nevykazovaly známky únavy.

U desítek případů v Indii byly popsáni pacienti, jimž doktoři zjistili nedostatek kyslíku v krvi. Tomu se přezdívá „šťastná hypoxie“. Jedná se o stav, kdy pacientova hladina kyslíku rapidně klesne, ale ne natolik, aby pociťoval jakékoliv problémy.

Tito pacienti byli přivezeni do nemocnice a navenek se zdáli naprosto v pořádku, následně však prakticky zničehonic zkolabovali, jakmile hladina kyslíku klesla ještě níže. Kyle-Sidell a ostatní lékaři proto chorobu covid-19 považují za onemocnění, které způsobuje spíše stavy podobné výškové nemoci, kdy se krev okysličuje méně kvůli nižší koncentraci kyslíku ve vzduchu či nižšímu parciálnímu tlaku kyslíku.

„Pacienti, které vídám, vypadají jako člověk, kterého zničehonic postavíte na vrchol Mount Everestu bez jakékoli aklimatizace. Nevypadají jako pacienti umírající na zápal plic,“ uvedl Kyle-Sidell.

Na to, že covid-19 vykazuje odlišnosti od běžného ARDS upozorňovalo i několik evropských expertů v čele s doktorem Luciano Gattinonim z německé Lékařské univerzity v Göttingenu v dopise adresovanému Americkému magazínu medicíny plicní a intenzivní péče. Varují v něm před unáhleným posíláním pacientů na plicní ventilátory, když by se mohla použít méně invazivní léčba v podobě kyslíkových masek.

V názorové opozici, která plicní ventilátory hájí, stojí doktor David Hill, lékař na odděleních plicní a intenzivní péče, který léčí pacienty s covid-19 v nemocnici ve Waterbury v americkém státě Connecticut. I když nepodceňuje názory svých kolegů, tvrdí, že argumenty proti plicním ventilátorům jsou zjednodušené.

Domnívá se, že vyšší úmrtnost pacientů na plicních ventilátorech nespočívá v plicních ventilátorech jako takových, ale v množství pacientů a přetížení zdravotnického systému.

„Máte hodně opravdu nemocných lidí, zatímco lidí, kteří mají nejlepší průpravu, je nedostatek a léčení na plicním ventilátoru není jednoduché,“ uvedl Hill pro magazín Time.  Pokud by pro každého pacienta na ventilaci byl plicní specialista, počet zemřelých by podle něj byl určitě nižší. Tito specialisté by lépe dokázali upravit dlouhodobé léčení na ventilaci či by k intubaci přistupovali později.

Zatímco za normálního stavu je připojení na plicní ventilaci tou poslední variantou, v přeplněných nemocnicích se často stává variantou první. „Vysoké počty úmrtí pacientů na ventilátorech v New Yorku jsou důkazem kolapsu zdravotnického systému, nikoliv selháním plicních ventilátorů,“ uvedl Hill.

Jeho jmenovec Nicholas Hill, šéf plicního oddělení a oddělení intenzivní péče bostonské nemocnice Tufts Medical Center, tvrdí, že největším problémem je příliš unáhlené připojení na ventilátory.

Podle něj se někteří doktoři bojí, že neinvazivní způsob léčby by mohl zvýšit riziko přenosu nákazy a potenciálně vyřadit zdravotnický personál. „Tohle je ale spíš teoretická než reálná obava,“ uvedl Nicholas Hill s tím, že sám se u svých pacientů připojení na plicní ventilaci vyhýbá, pokud může.

Doktor Ken Lyn-Kew z coloradské nemocnice National Jewis Health tvrdí, že rozdíly mezi klasickým ARDS a covid-19 zcela jistě existují. Nemoc covid-19 se pacientů, které léčí projevuje různě. Většina z nich podle něj splňuje kritéria pro diagnózu ARDS. Řada z nich má syndrom akutní dechové tísně a současně další problémy. To však podle něj znamená, že stále mají život ohrožující ARDS.

Zatím je podle něj příliš brzy na to, aby se doktoři odchýlili od zavedených postupů a vyhýbali se konvenčním protokolům, při nichž používají plicní ventilaci. Covid-19 je příliš novým onemocněním a lékařské protokoly se mění za pochodu.

„Svět není dichotomický, není to černobílé místo, ale spousta lidí to má problém pochopit. Jsme schopní dělat ty věci lépe, ale bez potřebných dat se musíme řídit osvědčenými protokoly a pětadvaceti lety výzkumu,“ uvedl Lyn-Kew.

Je třeba si uvědomit, že vědci a lékaři se snaží bojovat s nemocí, kterou podrobněji znají teprve dva měsíce. Studie a výzkumy trvají normálně měsíce a roky usilovné práce, a i když nyní vznikají v rekordním čase. Odborníci připomínají, že potrvá ještě dlouho než onemocnění covid-19 a koronaviru SARS-CoV-2 plně porozumí.