Na jedinečné líbánky v době koronavirové novomanželé jen tak nezapomenou

Sedmadvacetiletá učitelka Olivia a její o rok starší manžel Raul, který se živí jako řezník, přiletěli 22. března na Maledivy, kde si plánovali týden užívat. Čáru přes rozpočet jim dělala pandemie koronaviru, která si vynutila zpřísnění mezinárodních opatření, například omezení provozu letišť.

Když se před cestou informovali u cestovní kanceláře, zda nehrozí nějaké problémy právě v souvislosti s nejistou situací, bylo jim řečeno, že i v případě zpřísnění omezení bude občanům Jihoafrické republiky umožněno vrátit se domů. „Jeďte a užijte si to,” řekli novomanželům v cestovní kanceláři.

Už po pár dnech však přišlo to, čeho se dvojice obávala. Letiště v jihoafrickém Johannesburgu se ze dne na den uzavřelo, a i kdyby Olivia s Raulem ihned vyrazili z ostrova na cestu domů, dorazili by až po uzavření vzdušného přístavu.

Z ostrova se postupně začali trousit ostatní turisté, poslední z nich odcestovali přes Rusko do Spojených států.

Jihoafričtí novomanželé se dokonce už přesunuli na hlavní ostrov s letištěm, kde však zjistili, že cestovní omezení začala platit i na Maledivách a v případě, že opustí zemi, už by nemuseli být vpuštěni zpět. A tak se rozhodli zůstat.

Vzhledem k tomu, že na celém souostroví Malediv bylo kolem čtyř desítek Jihoafričanů, nabízela se možnost, že by se složili na charterový let, který by vyšel na 100 tisíc dolarů (2,5 milionu korun). To by dělalo v přepočtu zhruba 60 tisíc korun na osobu. Ani za pomoci konzulátu se však nepodařilo kontaktovat všechny Jihoafričany, tudíž i z možnosti soukromého letu sešlo.

Novomanželé se ocitli v turistickém resortu, kde jedna noc vyjde na 750 dolarů (20 tisíc korun). Byli tam naprosto sami, a tak si nezvyklou situaci užívali plnými doušky.

„Hotel nám dal na další noci podstatnou slevu, i tak ale musíme sáhnout hodně hluboko do našich úspor,” uvedli De Freitasovi, jediní hosté na ostrově, kde se dá převážně pouze spát, šnorchlovat, opalovat se u bazénu a jíst.

„Je sice skvělé, že máme takhle dlouhé líbánky, ale každý den znamená tenčení našich prostředků, které jsme měli připraveny na bydlení,” připustil De Freitas.

„Uvíznout na opuštěném ostrově zní jako sen do té doby, dokud se to opravdu nestane,” dodala jeho manželka.

O dva hosty se staral mnohem početnější personál, který na ostrově musí zůstat v karanténě po odjezdu posledních návštěvníků. „Připravili nám fantastickou večeři při svíčkách na pláži, starají se o nás, jsme středem pozornosti,” popsali jedinečné zážitky manželé.

„Začali jsme hrát hodně stolní tenis a šnorchlovat, já jsem se občas přidal k pracovníkům resortu při fotbalových zápasech,” uvedl De Freitas.

Velmi nákladná pohádka zatím stále nekončí. V neděli, tedy po 14 dnech na v podstatě soukromém ostrově, byli manželé převezeni na jiný ostrov, kde na ně v hotelu již čekali ostatní krajané. Že by si pohoršili, se říct nedá: uvítal je další pětihvězdičkový resort, kde budou tentokrát ve společnosti zhruba dvaceti ostatních hostů.

A také vyčkávají na možný odlet domů, který je ale stále v nedohlednu. Současné restrikce platí v Jihoafrické republice do 16. dubna.