Hlavní obsah
Čínský premiér Li Kche-čchiang v Budapešti. Archivní snímek Foto: MTI

Čínský paradox: Růst HDP, pád nadějí

Čína loni navzdory pandemii nového typu koronaviru jako jediná velká ekonomika vykázala ekonomický růst. Paradoxem je, že stále větší počet jejích obyvatel – zejména mladých – před sebou vidí temnou budoucnost.

Čínský premiér Li Kche-čchiang v Budapešti. Archivní snímek Foto: MTI
Čínský paradox: Růst HDP, pád nadějí

Čínské úřady v lednu oznámily, že hrubý domácí produkt (HDP) země v loňském roce vzrostl o 2,3 procenta. Je to sice nejslabší růst za posledních 44 let, nic podobného ale žádná velká světová ekonomika ani zdaleka nedokázala.

Nejen to: rozdíl v HDP mezi Spojenými státy, aktuálně první ekonomikou světa, a druhou Čínou se scvrkl na asi 6,2 bilionu dolarů oproti 7,1 bilionu v roce 2019. Podle expertů by tak čínská ekonomika mohla předstihnout tu americkou už v roce 2028, tedy o pět let dříve, než se původně předpokládalo.

To dokazuje, že se „továrna světa“, jak se Číně přezdívá, dokázala vypořádat s šířením covidu-19 daleko lépe než její západní konkurenti. Stalo se tak díky růstu průmyslové výroby podporované velkými vládními nákupy a vývozu, který táhly nejen dodávky ochranných pomůcek proti nákaze, ale také prodeje elektroniky jako počítačů či televizí západním spotřebitelům, z nichž velká část byla nucena pracovat či bavit se doma.

Vaříte nás jako žáby!

Ohromující makroekonomická data jsou ale jen částí příběhu. Tou druhou je sílící beznaděj tváří v tvář rostoucím cenám běžného zboží, raketově stoupajícím cenám nemovitostí a rozvírajícím se nůžkám mezi příjmy občanů v zemi. „Ceny bytů nikdy neklesnou, jsem zoufalý,“ postěžoval si mladý Číňan na webu Bilibili, kde se dají sdílet zprávy v reálném čase. „Tvrdě pracovat prostě nestačí,“ dodal rezignovaně druhý.

Podle institutu E-House Real Estate dosáhl loni poměr mezi mzdami a cenami nemovitostí v Číně nejvyšší hodnoty za posledních dvacet let. Megalopole jako Šen-čen, Peking, Šanghaj, Kanton či Chang-čou patří mezi dvacet měst s nejvyšším poměrem mezi průměrnou cenou bytů a příjmy domácností na světě.

Ceny vepřového loni vzrostly o bezmála padesát procent a některé druhy zeleniny v lednu zdražily o více než třicet procent. Není divu, že když Čchen Jü-lu, viceguvernér čínské centrální banky, v lednu oznámil pro letošek „mírný růst“ inflace, rozpoutal na so­ciálních sítích peklo. „Vaříte nás jako žáby, a k tomu na stále silnějším plameni!“ protestoval jeden z uživatelů na síti Weibo. „Mírný růst znamená zdvojnásobení cen!“ ozval se další.

Polovina má tak na nájem

Prohlubující se nerovnost loni nechtěně potvrdil premiér Li Kche-čchiang, když oznámil, že šest set milionů Číňanů (tedy skoro polovina obyvatel země) přežívá s měsíčním příj­mem tisíc jüanů (asi 3300 korun), což sotva stačí na zaplacení nájmu ve středně velkém čínském městě.

„Mladí lidé mají důvěru v ekonomiku do té doby, když se na situaci dívají z hlediska centrální vlády. Jakmile se však vrátí ke svým běžným životům, propadnou depresím,“ poznamenal profesor Si Si-cchan z Vysoké školy ekonomické na Univerzitě Fu-tan v Šanghaji.

„Vracíme se tak k letité otázce: co je konečným účelem ekonomického rozvoje? Dobře vypadající statistiky HDP, anebo spokojenost lidí?“ uzavřel.

Za více práce méně požitku
Čínský HDP na hlavu při paritě kupní síly podle Mezinárodního měnového fondu předloni dosáhl 16 tisíc dolarů, zatímco v USA to bylo přes 62 tisíc dolarů (v ČR skoro 41 tisíc dolarů).
Data ze stejného období také ukazují, že čínská soukromá spotřeba pokrývala kolem 39 procent HDP – asi o 30 procentních bodů méně než v USA či EU.
Podle studie Čínské lidové univerzity jde na mzdy a benefity v Číně zhruba 40 procent HDP, zatímco v nejrozvinutějších zemích světa je to o asi 10 procent více.
Výdělky z investic se tak soustředí do rukou elit, zatímco většina pracujících Číňanů užívá menší část HDP než v rozvinutých zemích.
yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků