Hlavní obsah
Ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček Foto: Petr Horník, Právo

Ministr zahraničí Petříček: Nepouštějme do klimatu ideologii

Ekologické smýšlení a přechod na nízkouhlíkovou ekonomiku je důležitý, musí být ale sociálně spravedlivý a nést ho mají ti, kteří si to mohou dovolit, řekl v rozhovoru pro Právo ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček (ČSSD). Opatření by podle něj měla být proveditelná v praxi a do debaty by se neměla pouštět ideologie.

Ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček Foto: Petr Horník, Právo
Ministr zahraničí Petříček: Nepouštějme do klimatu ideologii

Pane ministře, Turci, naši spojenci v NATO, vtrhli na sever Sýrie, aby odtud vytlačili Kurdy, naše spojence v boji s Islámským státem. Západ, Rusko, Čína – nic. Není to zrada Kurdů?

Ten jednostranný turecký krok odsoudila celá Evropa. Všichni naši partneři chtějí, aby se v tom konfliktu postupovalo podle mezinárodního práva. Přijali jsme opatření, že členské státy EU mají koordinovat omezení vývozu zbraní do Turecka. Česká vláda takovýto krok udělala mezi prvními a rozhodla, že ČR nebude vyvážet vojenský materiál, který by mohl být použit v konfliktu na severovýchodě Sýrie.

Stále věřím, že se podaří najít diplomatické řešení konfliktu a nějaké nastavení na syrsko-turecké hranici, které by odstranilo turecké obavy bezpečnostního charakteru a zároveň by respektovalo územní celistvost Sýrie. Pro nás je klíčové, aby pokračoval politický mírový proces k ukončení konfliktu.

Premiér Babiš si opakovaně posteskl nad pomalou reakcí EU. Není na tom něco? Turecký prezident Erdogan prosazoval nárazníkové pásmo prakticky od počátku syrské války a víme také, že využíval války v Iráku k náletům na tamní Kurdy.

Jednání byla od počátku vedena mezi Tureckem a Spojenými státy. USA vzhledem ke své vojenské přítomnosti na severovýchodě Sýrie měly možnost garantovat nějaké dojednané řešení. Myslím si, že byla strategická chyba, že se rozhodly ke stažení svých vojáků ve chvíli, kdy jednání nebyla dokončena. A to otevřelo cestu k jednostrannému kroku ze strany Turecka.

Krok Turecka nemá žádný mandát OSN a já si myslím, že bychom tuto situaci měli řešit především na půdě OSN. Mrzí mě, že Rada bezpečnosti OSN to neprojednala

Pro nás je teď důležité, aby Turecko ukončilo vojenské operace, v tom se na něj snažíme vyvíjet tlak. Také bychom měli být připraveni řešit humanitární dopady. Z oblasti odešlo už více než 120 tisíc lidí. Pro Evropu je ale také důležité, abychom hledali cestu, jak umožnit dobrovolný návrat pěti a půl, šesti milionům syrských uprchlíků, kteří jsou dnes v okolních státech včetně Turecka.

Premiér rovněž mluvil poměrně ostře o NATO. Prohlásil, že možná je čas podívat se na zakládající smlouvu Aliance, když je možné, aby se takto choval spojenec. Co o tom soudíte? Bude se česká diplomacie v tomto angažovat?

Česká diplomacie je v kontaktu s partnery v rámci Severoatlantické aliance, i s ohledem na to, že se blíží zasedání ministrů zahraničních věcí v prosinci. Ta situace na severovýchodě Sýrie je dalším z třecích bodů mezi spojenci a Tureckem, již před několika měsíci jsme řešili turecký nákup zbraňových systémů od Ruské federace.

Pro nás je důležité, aby všichni členové NATO respektovali společná pravidla, a především základní principy, jako je mezinárodní právo. Krok Turecka nemá žádný mandát OSN a já si myslím, že bychom tuto situaci měli řešit především na půdě OSN. Mrzí mě, že Rada bezpečnosti OSN to neprojednala, přestože evropské státy, které jsou členy Rady, to navrhovaly.

Takže premiérův návrh otevírat smlouvu není na pořadu dne?

Letos jsme slavili 70 let založení Severoatlantické aliance. Smlouva, na které je založena, je jednoduchá, ale ukazuje se, že zakládá velmi funkční spolupráci. Za 70 let nebyl žádný člen NATO napaden, nečelil vojenskému ohrožení. Aliance dává velmi silné bezpečnostní garance.

Měli bychom předcházet tomu, aby se ochrana klimatu stala další dělicí linií Evropské unie. V EU na tom pracujeme a také se hlásíme k našim závazkům

Já bych spíše soustředil pozornost na budování našich evropských kapacit tak, abychom měli schopnost jako EU, potažmo evropští členové NATO, reagovat na bezpečnostní situace v našem okolí, v oblastech, kde máme zájmy, abychom mohli řešit krize v Africe a na Blízkém východě.

Jak by se vůbec měly uspořádat kurdské nároky a požadavky? Mohl by vzniknout samostatný Kurdistán?

V tuto chvíli nevidím cestu ke vzniku samostatného Kurdistánu. Nicméně si myslím, že naším cílem by mělo být, aby ve státech s kurdským obyvatelstvem byla jejich práva rovná, aby Kurdové měli možnost rozhodovat ve svých záležitostech. Myslím, že v Iráku se podařilo nastavit systém, kdy Kurdové mají celou řadu věcí ve své samosprávě. To samé bychom měli chtít i v Sýrii.

Pojďme teď k nám, do Evropy. V západoevropských zemích, a tudíž i v EU, se zdá, že se svářejí dvě linie. Jedna bojuje proti klimatickým změnám, padni, komu padni, a do otáček ji ženou aktivisté včetně Grety Thurnbergové, druhá prosazuje uvážlivější přístup s ohledem na dopady na lidi a ekonomiku...

EU si dlouhodobě uvědomuje závažnost klimatických změn, že to má dopad na společnost již dnes a že musíme udělat kroky, které budou předcházet horším důsledkům v budoucnosti. Pro mě je důležité najít zlatou střední cestu.

Jsem rád, že mladí lidé, kteří o pátcích demonstrují za aktivnější politiku ochrany klimatu, na problém upozornili, že to je generace, která se zajímá o svou budoucnost a chce po nás odpovědná rozhodnutí. Zároveň si ale musíme přiznat, že EU není jediný znečišťovatel ovzduší a producent skleníkových plynů. Potřebujeme, aby všechny státy nesly svůj díl odpovědnosti. To je zejména otázka Spojených států.

Náklady na přechod k nízkouhlíkové ekonomice musí být sociálně spravedlivé a nést ji mají především ti, kteří si to mohou dovolit.

Mrzí mě, že USA odstoupily od Pařížské klimatické dohody. Opakovaně jim říkáme, že to považujeme za chybu. Týká se to ale i rychle se rozvíjejících ekonomik jako Čína, Indie, Brazílie, kterým bychom však také měli pomoci zajistit udržitelný rozvoj.

Takže je třeba hledat cestu k tomu, jak umožnit rozvoj, udržet i evropskou konkurenceschopnost, ale zajistit, že to nebude mít dopady na globální ekosystém.

Podobně jako v případě migrační krize je hybatelem zeleného aktivismu, někdo by řekl možná až alarmismu, Německo. Co když prosadí v EU jako evropskou hodnotu třeba zřeknutí se létání na dovolenou nebo spalovacích motorů podobně jako v případě tzv. vítací kultury? Co když bude neposlušným zase hrozit odnětím peněz z fondů?

Měli bychom předcházet tomu, aby se ochrana klimatu stala další dělicí linií Evropské unie. V EU na tom pracujeme a také se hlásíme k našim závazkům. Naše vláda odpovědně plní to, k čemu se zavázala v Paříži nebo v rámci současné energetické a klimatické politiky EU.

Na ministerstvu se připravujeme, že bychom pořídili hybridní vozy, a například vyhodnocujeme možnosti úspor, a to i na ambasádách

Ten cíl, aby se EU do roku 2050 stala uhlíkově neutrální, ale neznamená, že bychom nemohli nějaké emise vypouštět. Cílem je, aby to, co vypustíme, se zde také absorbovalo. Pro mě má tato problematika ještě jednu dimenzi, a to velmi silnou sociální rovinu. Protože jestli nám něco ukázaly protesty žlutých vest ve Francii, tak to, že i taková opatření musí být přijímána s ohledem na konkrétní skupiny obyvatel, že náklady na přechod k nízkouhlíkové ekonomice musí být sociálně spravedlivé a nést ji mají především ti, kteří si to mohou dovolit.

Naše ekonomika se opírá o automobilový průmysl. Jsme připraveni chránit si ho? Protože ta rozhodnutí padají ve Wolfsburgu, ne v Mladé Boleslavi. A aby se splnily stávající normy EU, jež se mají s lety zpřísňovat, musela by třetina aut jezdit na elektřinu. Je to možné? Nebyla už tady překročena hranice střední cesty, o níž mluvíte?

Jsem přesvědčen, že musíme přijímat taková opatření, jaká potom budeme schopni zavádět v praxi. Myslím, že bychom neměli do této debaty pouštět ideologii. Byl jsem u řady diskusí, jak se může automobilový průmysl, který je pro českou ekonomiku zásadní, podílet na úsilí snížit produkci skleníkových plynů. Myslím, že bychom měli přemýšlet o více technologických řešeních.

Kosovo je pro nás zajímavý partner zejména v ekonomické oblasti

Otázka nezní pouze, jestli budeme masově přecházet na elektroauta, nemyslím si, že ta technologie je v této době dostatečně vyvinutá. Ale například ve městech to může být součást řešení.

Bavili jste se už ve vládě, že byste nakoupili elektromobily? Dáte na Černínský palác solární panely?

Je to záležitost jednotlivých resortů. I veřejná správa by měla jít příkladem. Na ministerstvu se připravujeme, že bychom pořídili hybridní vozy, a například vyhodnocujeme možnosti úspor, a to i na ambasádách.

Prezident Zeman navrhl oduznání Kosova. Vy jste namítal, že na našem postoji se nic nemění. Jaký užitek má Česko ze samostatného Kosova?

Česká republika v roce 2008 uznala Kosovo de iure na základě vyhodnocení, že Kosovo má jasné prvky státnosti. Jakékoliv oduznávání je skutečně velmi výjimečný krok, k němuž se přistupuje pouze ve chvíli, kdy to území charakteristiky státu přestalo naplňovat. Kosovo je pro nás zajímavý partner zejména v ekonomické oblasti. Řada českých firem v Kosovu investuje, např. v energetice. Vzájemný obchod poměrně rychle roste. Některé české společnosti provozují v Kosovu elektronický obchod pro celý Balkán.

Zároveň bychom ale chtěli pomoci v dialogu mezi Kosovem a Srbskem, aby se odstranily některé tenze z posledních let, ať už je to například uvalení stoprocentního cla na srbské zboží Kosovem, což považuji za velmi negativní krok. Jsem přesvědčen, že problémy vyřešíme a že se státy západního Balkánu stanou členy Evropské unie.

Německá rozvědka BND, dokumenty NATO i zpravodaj Rady Evropy Dick Marty označují Hashima Thayiho, dlouholetého premiéra a současného prezidenta, a jeho blízké za „klíčové postavy organizovaného zločinu“ v Kosovu - kšeftů s drogami a lidskými orgány, prostituce, praní špinavých peněz, vydírání. Bývalá žalobkyně v Haagu Carla del Ponteová ho obvinila, že v roce 1999 organizoval únos až tří set kosovských Srbů, které převezli do Albánie a tam jim lékaři odebírali tělesné orgány, jež pak byly prodávány po Evropě. Do Haagu se nikdy nedostal a teď je to náš partner...

Kvůli konfliktu na Balkáně jsme zřídili řadu mezinárodních tribunálů. Pokud existuje jakákoliv evidence, ať už o válečných zločinech, nebo jiných typech zločinů podle mezinárodních norem, tak by to příslušné instituce měly soudit. Od počátku prosazujeme, aby všichni, kdo spáchali na Balkáně zločiny, byli v Haagu souzeni.

Vím, že narážíte taky na výrok prezidenta Zemana, že bychom neměli uznávat stát, v jehož čele stojí váleční zločinci. Dám jen příklad, že podobně, a teď jsem rád, že se ta situace změnila, jsme měli problém se Súdánem, ale nikdo Súdán neoduznává jako stát. Stát má své charakteristiky, jež nejsou dány tím, jak morální představitelé v jeho čele stojí.

Kosovský premiér Ramuš Haradinaj letos abdikoval poté, co ho haagský tribunál znovu předvolal jako obžalovaného ze zločinů na civilním obyvatelstvu, jichž se měl dopustit jako velitel komanda UCK - Kosovské osvobozenecké armády. Stejný soud ho ale v roce 2008 osvobodil. Všichni svědci totiž za podivných okolností zemřeli, nebo stáhli výpovědi. Jednoho přejel za bílého dne v Černé Hoře mercedes, druhého našli oběšeného na stromě v jeho sadu, třetího s prostřelenou hlavou. Nepovažujete to za znepokojivé a skandální?

Samozřejmě že to je znepokojivé, a já říkám, že spravedlnost má konat vůči všem a všechny zločiny, jež byly spáchány během konfliktu na Balkáně, by měly být řádně vyšetřeny.

Občas se objeví i výzvy o spojení Albánců v jednom státě, tedy o spojení Kosova s Albánií. Jsou to okrajovější hlasy, přesto však, co jim říkáte?

S takovými návrhy nebo úvahami rozhodně nesouhlasíme a nepodporujeme je. Jsem rád, že zatím nikdo seriózní s návrhem nepřišel.

Pane ministře, rozmlouval jste pražskému primátorovi Zdeňku Hřiboví jeho odhodlání hnát na ostří konflikt s Pekingem, který vyvrcholil vypovězením partnerské smlouvy mezi oběma metropolemi?

Měli bychom respektovat rozdělení kompetencí v našem ústavním zřízení. Opakovaně jsem říkal, že vláda nemá nástroje, jak ovlivnit rozhodnutí demokraticky zvolené samosprávy. S panem primátorem jsem hovořil, zejména jsem ho seznámil s tím, co všechno děláme ve vztahu s Čínou, že součástí našeho dialogu je i ochrana lidských práv, že v tomto jsme velmi aktivní například na půdě Rady pro lidská práva OSN.

Jsme prosperující a demokratický region

Zároveň jsem ho upozornil, že si myslím, že to bude mít dopady i na naše bilaterální vztahy s Čínou. Nicméně Praha se rozhodla, jak se rozhodla, a já to musím respektovat. Současně se snažíme čínským partnerům vysvětlit, že jestliže my respektujeme jejich uspořádání, oni také musí respektovat to, že náš stát je demokratický a kompetence jsou jasně dány. Zároveň jsme ale také nikdy nezpochybnili, že by se vláda, která je nositelem politiky naší země, odklonila od politiky jedné Číny.

Česko bude v nové Evropské komisi znovu zastupovat Věra Jourová. Ambicí bylo získat ekonomickou pozici, je z toho pozice s předpokládaným dohledem na kritizované Polsko či Maďarsko. Je to úspěch?

Z mého pohledu to portfolio je úspěch. Za prvé Věra Jourová bude místopředsedkyní Komise. Za druhé má na starosti oblast demokracie, spravedlnosti a právního státu. Což je v roce, kdy si připomínáme 30. výročí sametové revoluce, pro osobnost z našeho regionu možná i portfolio symbolické. Věra Jourová by mohla v těchto citlivých tématech EU spojovat, ne ji rozdělovat.

V minulých letech jsme viděli, že i v této oblasti se mezi členskými státy vytvářejí dělítka a příkopy, které se pak projeví i v dalších oblastech. Na druhou stranu Věra Jourová nezastupuje jen Česko, je to zástupkyně Evropské unie, společenství, které není založeno jen na vzájemné výhodnosti, ale také na sdílení hodnot. Ochrana těchto hodnot nás odlišuje od některých jiných částí světa. Jsme prosperující a demokratický region.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků