Článek
Mezi důvody vyhlášení nouzového stavu se uvádělo, že některá opatření nelze vyhlašovat pouze na základě zákona o ochraně veřejného zdraví. Avšak už i některá opatření vyhlášená ministerstvem zdravotnictví přinesla výrazná omezení. Za všechny třeba otevírací doby podniků. Nelze to chápat jako zneužití pravomocí ze strany ministerstva? Nemělo se počkat na nouzový stav?
Postup ministerstva zdravotnictví kritizuji dlouhodobě. Připadá mi, že ministerstvo překračuje svoje pravomoci. I v době, než byl vyhlášen nouzový stav, tak i právě podle toho, co ministerstvu dává paragraf 69 zákona o ochraně veřejného zdraví za pravomoci, tak zejména pokud jde o zasahování do základních práv a svobod, je potřeba je vykládat spíše úzce.
To znamená, že má jít především o opatření oddělující osoby nakažené a podezřelé z nákazy od těch ostatních osob, aby se to nešířilo. Ale přijde mi, že ministerstvo už v posledních týdnech dávno sáhlo k tomu, že zavádí plošná opatření typu zavírání vysokých škol a omezení různých podniků a akcí. Dlouhodobě si myslím, že na to nemá pravomoci.
A jak tedy mělo ministerstvo podle vás postupovat?
Řešení nevidím v tom, že by se kvůli každému takovému opatření musel vyhlašovat nouzový stav, ale v tom, co jsme s kolegy radili už na přelomu dubna a května, a již bylo připraveno, a to je ten zvláštní pandemický zákon. Vláda ho poslala 7. května do Poslanecké sněmovny, a potom se mi zdálo, že už neprojevila dostatek snahy ho v Parlamentu prosadit.
Pandemický zákon na rok 2020 počítal se zvláštními pravomocemi ministerstva zdravotnictví, které byly ovšem konkrétně vyjmenovány, čili to nebylo to vágní ustanovení paragrafu 69 jako dnes, ale konkrétní zmocnění pro ministerstvo. Například šlo o počet lidí na akcích nebo možnost nařizovat nošení ochranných pomůcek. Nyní ale podle mě ministerstvo překračovalo své pravomoci.
Vláda vyhlásila nouzový stav. V hospodě u stolu jen šest lidí
Jak by podle vás mohl dopadnout případný soudní přezkum těchto vyhlášených opatření? Jsou ve hře i kompenzace?
To je otázka. Zatím žádný soud s výjimkou jednoho rozsudku Městského soudu v Praze z 23. dubna žádné opatření ministerstva nezrušil, protože se k tomu leckdy ani nedostal. Opatření trvala tak krátkou dobu a byla nahrazena třeba jiným podobným opatřením tak rychle, že to napadené opatření v momentě, kdy o něm chtěl soud rozhodovat, bylo už zrušené, a tak o něm rozhodovat nemohl. A proto se k tomu soudy ani nedostaly.
Myslím, že máme poměrně dobré pojistky toho, aby vláda ani v nouzovém stavu nemohla postupovat úplně svévolně.
Ale dostaly by se k tomu v případě, že by někdo dostal pokutu na základě těch opatření a pak by se o ní soudil. To by se soud asi musel vypořádat s otázkou, zda to opatření bylo zákonné, či nikoli.
Byla by šance na náhradu škody?
Problematika náhrady škody je velmi zajímavá, ale nemám ji zatím úplně promyšlenou. A zdá se mi, že se k tomu soudy zatím příliš nevyjádřily, a patrně nepadlo ani žádné velké množství žalob. Záleželo by to na velkém množství faktorů.
Odborníci zejména upozorňovali na to, jaká je reálné výše škody vyplývající z těchto opatření. Čili jaký by byl rozdíl mezi poklesem příjmů z důvodu, že se rozšíří pandemie a lidé budou nemocní a nebudou vycházet, a tím, že nechodí do podniků, protože je to zakázané na základě případně nezákonně vyhlášeného opatření.
Vraťme se ještě k nouzovém stavu. Jeho vyhlášení a všech těch následujících opatření bylo stanoveno na pondělí. Dává to nějaký smysl, pokud jsme v nějaké vážné situaci?
Přijde mi, že je to možné. Nemám přesná data, která má ministerstvo zdravotnictví, k posouzení toho, v kterém momentě se to šíří, jak intenzivně a zda je zákaz od pondělí dostatečný.
Hraje tady roli celá řada faktorů. Jedním z nich je to, že v pátek a v sobotu jsou volby. Vláda patrně nechtěla volby komplikovat tím, že by umožnila setkávání lidí u voleb, ale zároveň by zakázala všechny ostatní akce. Tak to chce nechat asi proběhnout.
V případě, že by Poslanecká sněmovna dospěla k názoru, že je nouzový stav zneužíván, může kdykoli odhlasovat jeho zrušení a tím okamžitě ukončit i všechna krizová opatření.
A druhý argument ve prospěch vlády je ten, že na jaře bylo zase kritizováno to, že opatření přicházela příliš náhle a že se na to podniky nemohly dostatečně připravit a třeba už měly nakoupeny nějaké potraviny, které pak musely vyhodit. Čili pětidenní zpoždění může být určitý rozumný kompromis mezi tím, aby to bylo rychle a zároveň ne příliš náhle. Občané se k tomu ale mohou postavit odpovědně a chovat se podle opatření již nyní.
Nouzový stav dále umožňuje i zvyšovat obvyklé trestní stavby. K čemu je tohle v aktuální situaci dobré? Nabízí se otázka, zda má jít někdo do vězení za to, že ukradl šest rohlíků, jak se stalo v rámci jarního nouzového stavu.
Samotné pravidlo má určitý smysl, ale je otázka, zda je vidět v každém případě zvlášť. Nouzový stav byl primárně myšlen na povodně, právní úprava vznikala v té době. Zákonodárce byl patrně názoru, že pokud někdo krade v místě, kde dochází k evakuaci, tak je to mnohem odpornější jednání než za normálních okolností.
Zároveň je poměrně zajímavý argument, že policie a další státní orgány jsou přetížené řešením té krizové situace, takže nemají tolik času. Stát se tak snaží odrazovat lidi od běžné kriminality vyššími tresty.
Samozřejmě si myslím, že je pak v jednotlivých případech na zvážení, do jaké míry se u konkrétního deliktu projevovala ta krizová situace, jak čin ovlivňovala a zda je tam namístě skutečně přísnější sankce. Ale trestní soudy mají příležitost ukládat sankce za určitých okolností i pod dolní hranicí trestní sazby.
Opozice Mináře zklamala. Neslyšel jsem žádný plán, říká
V rámci krizového zákona je tedy určitý výčet možných opatření, ale co vládní rozhodování vlastně limituje?
Myslím, že máme poměrně dobré pojistky toho, aby vláda ani v nouzovém stavu nemohla postupovat úplně svévolně. Jednak jsou v krizovém zákoně vypočítány jednotlivé typy opatření, která může vláda činit. Nouzový stav jí dává větší akceschopnost v tom, že na co by jinak byl potřeba zákon, tak stačí udělat krizovým opatřením vlády. Ale jenom tam, kde krizový zákon říká, že může.
A vedle toho stojí konání vlády pod dvojí kontrolou. Jednak v případě, že by Poslanecká sněmovna dospěla k názoru, že je nouzový stav zneužíván, může kdykoli odhlasovat jeho zrušení a tím okamžitě ukončit i všechna krizová opatření. Domáhat se zrušení některého z nich je pak zároveň možné i u soudu.
Na jaře přezkoumával vyhlášení nouzového stavu i Ústavní soud, který dospěl k názoru, že pokud nejde o exces, tak mu nepřísluší zasahovat. Co by mohlo být podle vás takovým excesem?
Postoj Ústavního soudu byl správný, neboť má jen takové pravomoci, které mu Ústava dává. Zatímco slovenský Ústavní soud může zrušit vyhlášení nouzového stavu, protože tu pravomoc má, český nikoli. Postavil se k tomu tedy tak, že ho zrušit nemůže, s výjimkou zásadních excesů, které by znamenaly, že dochází ke změně podstatných náležitostí demokratického právního státu.
Podle mě je to myšlené jenom na situace, kdy by se třeba vláda snažila vyhlášením nouzového stavu provést nějaký státní převrat, a zabránit tím volbám, které je evidentní, že prohraje. Čili byla by to extrémní situace, od které jsme velmi daleko.