Hlavní obsah
Jakub Landovský Foto: Milan Malíček, Právo

Landovský: Jádro a 5G nejsou trička

Český velvyslanec při NATO Jakub Landovský v rozhovoru pro Právo řekl, že ostrá rétorika ministra zahraničí USA Mikea Pompea vůči Rusku a Číně je pochopitelná a nákup 5G sítí a jaderné technologie od těchto zemí by mohl ohrozit naši bezpečnost.

Jakub Landovský Foto: Milan Malíček, Právo
Landovský: Jádro a 5G nejsou trička

Ministr zahraničí USA Mike Pompeo se při návštěvě Prahy silně vymezil vůči Rusku i Číně. Čekal jste, že bude tak ostrý?

Upřímně řečeno čekal. Změnu strategického myšlení Washingtonu sleduji již delší dobu. Když už USA projeví zájem o země našeho regionu, tak mluví jasnou řečí. Na rozdíl od nás, kdy je někdy těžké dostat jasné sdělení z nejvyšších míst. To může u nás působit překvapivě, ale z pozice USA coby velmoci je to zcela normální zahraniční politika.

A co je vede k takové ostré rétorice?

Rusko od událostí na Krymu neváhá nasazovat své vojáky a žoldáky po světě a přichází do teritorií, kde měly primát evropské země nebo USA. Nechci přidávat sůl do ran, ale i Čína je v poslední době o dost asertivnější, její význam roste, a to především v nových doménách, jako je kyberprostor či vesmír.

Ignorovat tento růst jako zásadní událost 21. století moc dobře nejde. Generální tajemník NATO Stoltenberg říká: Nemáme důvod hledat rozmíšky s Čínou, ale Čína přichází do arktického prostoru, do Afriky, je aktivní v kyberprostoru a zejména modernizuje svůj strategický arzenál jaderných zbraní. Strategicky investuje do přístavů, do komunikační infrastruktury v Evropě i jinde po světě. Čína přichází do našeho prostoru a to nelze ignorovat. V USA tento nárůst čínského vlivu vyprovokoval silnou reakci.

Jak definuje vztah k Číně a Rusku NATO?

Rusko patří mezi hrozby, proto jej Aliance sleduje a reaguje politikou odstrašení a dialogu. A tím se snaží Rusku zabránit, aby ve světě destabilizovalo další země ve svém okolí, a hlavně chrání členy NATO.

Jde o vybalancovanou politiku, protože kromě odstrašení je tam i setkávání a dialog, kde si obě strany vyměňují názory a řeší věci, které by mohly vést k eskalaci. Jde o cvičení, jak létají stíhačky okolo hranic apod.

U Číny je to něco jiného. Hlavy států Aliance nám řekly, abychom Čínu sledovali, ale určitě ji nezařazujeme do kategorie nepřátel. S nárůstem jaderného arzenálu Číny se ale USA ozvaly, že chtějí vést odzbrojovací dialog nejen s Ruskem, ale i s Čínou. S nárůstem moci by měl přijít nárůst odpovědnosti Číny k mezinárodnímu pořádku.

Ztotožňuje se Aliance s tvrdou rétorikou Spojených států?

Nerozcházíme se, ale vytvoření jednotného aliančního názoru trvá nějakou dobu. Když nějaká země přijde s posunem, tak to musí vysvětlit. Řecko a Velká Británie se staví zcela opačně k čínským investicím. Německo akcentuje hlavně obchod a bezpečnost je až na druhém místě.

Pokud chcete, aby byla Aliance akceschopná a jednotná a přijdete se silným názorem, tak ho musíte podpořit zpravodajskými informacemi a je třeba budovat shodu. Ta nemusí být vždy stoprocentní. ČR teď byla svědkem toho, jak největší spojenec o Rusku a Číně přemýšlí. Teď si to musíme přebrat a vyhodnotit, jak se to shoduje s naším názorem.

Vystoupení Pompea jde ale vnímat jako ekonomickou páku, abychom nekupovali jaderný reaktor a 5G síť jinde, ale v USA.

Jaderná technologie a 5G sítě nejsou trička, která můžeme kupovat od kohokoli. Bezpečnost energetiky a komunikačních sítí jsou strategické záležitosti. Komukoli, kdo dodává technologie, to umožní kontrolu našich dat. A u jádra to bude mocenská převodová páka na naši politiku. Prosím měli bychom zhodnotit nejen výnosy a náklady, ale i jak to ovlivní naši bezpečnost.

Když vyloučíme většinu dodavatelů, tak se připravíme o možnost vyjednávat o ceně a Američané nebudou mít důvod nám to neprodat draho.

Samozřejmě že konkurence snižuje cenu, ale některé země mají zájem spíš než o peníze o naši kontrolu a naše data. Demokratické a tržní systémy se nedokážou bránit někomu, kdo pomocí dumpingu dosahuje konkurenční výhody na trhu a pak svého postavení zneužívá k politickým cílům.

Tím chcete říct, že Rusko a Čína podpoří své výrobce výměnou za to, že potom získají informace a vliv?

Nebudu takto konkrétní. Nejsem zastáncem blacklistů podezřelých společností, ale jsem zastáncem toho, aby v bezpečnosti a energetice vznikaly seznamy důvěryhodných partnerů.

Američané stahují vojáky z Německa, prezident Trump to odůvodnil tím, že Německo platí málo na svou armádu. Není to pochybný argument?

To je jen jedna část příběhu. USA chtějí vojáky, kteří jsou v Německu stále jako dědictví druhé světové války, rozpohybovat. Část bude rotovat v Polsku, část jde do Itálie a Belgie. A prezident Trump toho využil a vyslal už poněkolikáté Německu signál, aby začalo více investovat do své obrany.

Pro USA je otázka dvou procent HDP na obranu zásadní. Např. Polsko nebo Rumunsko, kam také míří američtí vojáci, plní svůj závazek na 100 procent.

Je otázka, jestli Američané na evropské spojence tlačí kvůli tomu, že nechtějí nést náklady na obranu většinově sami, nebo kvůli tomu, že chtějí, abychom nakupovali více jejich zbraně.

Vidíte to hezky přes dolary a centy. Ale v USA si už dlouho myslí, že by si měli Evropané svou bezpečnost zajistit více sami. Vezměte, že nečlenové EU – tedy Kanada, USA, Británie a Turecko – přispívají na obranu 80 procenty a všechny státy Aliance v EU jen 20 procenty. Evropa má jiné priority, ale bylo by nefér si neuvědomovat, že za evropskou bezpečnost platí hlavně země mimo EU. Součet amerických sil na našem kontinentu a sil, které lze rychle nasunout v případě konfliktu, rovná se evropská bezpečnost. To by měly země EU vnímat.

A proč se vojáci přesouvají do Itálie?

Aliance nyní víc tíhne k jihu, protože ve Středomoří, v Libyi a Sýrii se děje spousta důležitých věcí. Jsou tam například ruské žoldnéřské síly, a to je třeba vnímat. Francie prosazuje stabilizaci Afriky kvůli migraci a terorismu a je dobře, že i Česko, které NATO vždy vnímalo jako ochranu proti ruské hrozbě, více přispívá do misí v Africe.

Jak s bezpečnostní situací ve světě zamíchala koronakrize?

Výrazně. Ukázala, že jsou věci, které nelze regulovat prohlášeními. Měli jsme být na to více připraveni, protože pro Alianci patří biologické zbraně do kvartetu zbraní hromadného ničení. Tento virus není sice biologická zbraň, ale co se týče efektu, je to podobné a země NATO by měly být schopné se s tím vypořádat.

Ale naše reakce bohužel nebyla stoprocentní ani v mezinárodním prostředí, ani uvnitř států, např. při distribuci ochranných pomůcek. Aliance přispěla při transportu pomůcek svými letouny nebo stroji najatými přes systém SALIS a také pomáhala vyřizovat pro vládní letky povolení. Je ale hodně úkolů do budoucna, měli bychom se připravit, kdyby podobné biologické nebo bakteriologické zbraně chtěli zneužít nepřátelské státy nebo teroristé.

Nezměnilo se vnímání rizik, že podobné pandemie budou větší riziko než ozbrojený konflikt a státy už nebudou chtít financovat armády, kupovat tanky, ale spíše financovat vakcíny a nákup roušek?

Podívejte se na využití české armády během koronakrize, vojáci patřili ke klíčovým aktérům. Armáda fungovala dobře a udělala státu službu, ale za ní jako za zálohou všech záloh už nic není. Měli bychom armády připravovat na boj proti různým virům, ať jsou to nemoci, nebo kybernetická hrozba. Ale to neznamená, že zmizí konvenční hrozba.

Dlouho jsme ji ignorovali, ale minimální úroveň obrany vyjádřená dvěma procenty HDP nebo dvěma bojovými brigádami, to by u země střední velikosti měl být standard, protože svět není bezpečným místem.

Jak se člověk z bohémské rodiny dostane na ministerstvo obrany a stane se velvyslancem při NATO?

Jako každý teenager jsem chtěl spáchat nějakou revoltu proti bohémským rodičům, kterým to jako správným bohémům bylo úplně jedno. Revoltoval jsem tím, že budu na rozdíl od rodičů zcela spořádaný. Vystudoval jsem práva, politologii, na které jsem se věnoval bezpečnosti a geopolitice. Vůbec jsem ale na své bohémské rodiče nezapůsobil.

Už od gymplu jsem mohl napsat „přijdu ve středu, nejpozději ve čtvrtek“ a doma to bylo každému jedno. Chvíli jsem pracoval jako advokát pro Fórum 2000, pro zahraniční výbor ve Sněmovně a pak na obraně. To mě fascinovalo, hlavně interakce s vojáky. Tak jsem k tomu přilnul a dostával jsem stále složitější úkoly. Jinou práci bych už ani dělat nechtěl.

Jak se na to díval váš otec? Já si ho představím jako majora Terazkyho z Černých baronů, ale myslím, že mu armáda pod vousy nešla.

Měl asi kladný vztah k armádě, ale ne k socialistickému zřízení. Když dostal ocenění za třetí odboj, tak vytáhli někde z Trenčína posudek vojáka Pavla Landovského, kde bylo napsáno, že neuznává autority, holduje zahálčivému a americkému stylu.

To dodnes nevím, co tím autor chtěl říci, asi že byl táta líný. Ale také ocenili, že s armádním uměleckým souborem nastudoval divadlo, a dodali, že ho nikdy nemají povyšovat, jinak jim z toho udělá kůlničku na dříví. Dost nasluhoval, protože si dost odseděl, ale rád na vojnu vzpomínal a k vojenským věcem měl kladný vztah, než že by byl pacifista. Třeba celý život nosil zelenou vojenskou bundu.

Byl by na vás hrdý?

Měl by radost, že je ze mě úředník a diplomat, určitě větší, než kdybych se vydal v jeho šlépějích a předstíral, že jsem taky herec.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků