Článek
Prezidentské volby se uskuteční 13. a 14. ledna, případné druhé kolo o 14 dní později. Celkem se o Hrad uchází devět kandidátů, mezi favority patří expremiér Andrej Babiš, generál ve výslužbě Petr Pavel a bývalá rektorka Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudová.
První dva jmenovaní uchazeči mají, stejně jako Zima, komunistickou minulost, která je nyní ve veřejném prostoru v souvislosti s prezidentským kláním významným tématem. Zima si však nemyslí, že by členství v KSČ mělo být něčím diskvalifikujícím, důležité je podle něj to, co kandidáti umí a jak se chovají.
V roce 1981 jste vstoupil do Socialistického svazu mládeže (SSM). Od roku 1984 jste byl kandidátem a v roce 1986 jste vstoupil do komunistické strany (KSČ). Bylo vám 20 let. Proč jste to vlastně udělal?
Ta doba už byla také jiná. Měl jsem snahu některé věci řešit a posouvat. Lidé, kteří byli třeba v tom Socialistickém svazu mládeže i v městské vysokoškolské radě, byli velmi aktivní a snažili se ty věci měnit. A to dozrálo vlastně do diskuse i s nezávislými studentskými iniciativami, k přípravě Albertova.
Třeba také u nás v klubu hrály skupiny, které nebyly, řekl bych, pozitivně naladěné vůči socialistickému režimu. Vydávali jsme zase časopis, kde byly velmi kritické statě i od některých tehdy zakázaných lidí.
Jak se třeba u vás doma mluvilo o vašem vstupu do SSM? S rodiči jste se radil?
Tehdy do SSM vstupovalo 95 procent lidí na střední škole. U nás ve třídě, jestli to bylo 100 procent nebo devadesát osm procent.
Takže jste to bral spíš jako takový kroužek?
Byla to taková samozřejmá záležitost, bych řekl.
A žádost do komunistické strany jste si podával proč?
O tom jsme samozřejmě diskutovali. Musím říct, že třeba můj strýc emigroval, můj táta měl taky nějaké pracovní problémy. Moji dva dědečkové byli v padesátých letech odejiti z armády, protože byli důstojníci za první republiky, takže byly tam nějaké škraloupy.
Já jsem tehdy chtěl dělat medicínu. A myslím, že je vždy důležité, jak se lidé chovají.
Jeden z vašich spolužáků Vratislav Řehák řekl, že jste se neustále dral dopředu a že jste člověk, který je schopen se prosadit za každého režimu. Jak sám sebe vnímáte v té době a dnes?
Jsem pracovitý člověk. Chodím do práce každý den ráno na sedmou a večer chodím spát kolem půlnoci. Často pracuji o víkendu. A to, že člověk do těch prací, které dělá, dává všechno, svědčí třeba o tom, že jsem ve 34 letech byl jmenován jako nejmladší profesor v České republice.
Kde byste nejspíš byl za komunismu?
To je těžko říct. Asi bych byl na lékařské fakultě a ve Všeobecné fakultní nemocnici. Takže tam, kde jsem byl po revoluci a kde mě dvakrát zvolili děkanem lékařské fakulty.
Harmonogram rozhovorů s kandidáty na prezidenta:
Co říkáte na názor, že by si naše země po 33 letech zasloužila prezidenta, který si s komunisty nezadal?
Tak to je samozřejmě vždy názor a může být protinázor. Já si říkám, že lidé by měli hodnotit všechny kandidáty podle jejich životní dráhy, co dokázali, co umí, jak vystupují či jak se chovají. A toto je jedna z věcí. Když slyšíte někoho z kandidátů říkat, že se dívali 17. listopadu na televizi, která vysílá z Albertova, tak je to trošku s úsměvem, protože tehdejší Československá televize začala něco o těch událostech v Praze vysílat 22. listopadu.
Kdo to řekl?
Řekla to 17. listopadu paní Nerudová. Pokud vím, tak na Albertově jsem byl ze všech kandidátů, pokud vím, pouze já. Někteří byli v zahraničí, někteří byli jinde.
Jak v této souvislosti hodnotíte kandidaturu Andreje Babiše a Petra Pavla? Mají stejný hendikep jako vy nebo ho mají větší?
To musí posoudit voliči. Ale určitě jsem nebyl v zahraničí v PZO (podniku zahraničního obchodu). A to, jestli byl či nebyl Andrej Babiš spolupracovníkem StB, řeší soudy na Slovensku.
Informace, které jsou o panu generálu Pavlovi, že byl jaksi připravován jako pracovník vojenské rozvědky, tak tam jistě měl to prověření. A československá armáda byla součástí Varšavské smlouvy, že by to nebylo posvěceno orgány z Moskvy? Tak to je trošku jinak.
Já mám prověrku na přísně tajné od roku 2005 od Národního bezpečnostního úřadu.
Vy jste zmínil Petra Pavla a jeho vysvětlování. Stačilo vám to, jak tu pozici vlastně před rokem 1989 jako prezidentský kandidát vysvětluje veřejnosti?
Některé ty věty mi přijdou trošku úsměvné, protože v té době jsme žili. A jaksi dostat se do kurzu vojenské rozvědky, to není jako, že jdete kolem a oni si vás vyberou.
V čem to může být nebezpečné pro pozici prezidenta?
To musí posoudit volič. Vždy je dobře říci ty věci dopředu na začátku, tak jak byly, a neříct jen „Učil jsem se na tlumočníka“, pak se z toho stane vojenská rozvědka. Takže prostě vždy hrát s otevřenými kartami. To, že jsem byl ve straně, jsem nikdy netajil a do všech životopisů, když jsem kandidoval, jsem to vždy uváděl.
Vy už jste zmínil Andreje Babiše a jeho souzení se o minulost týkající se spolupráce s StB. Je také obžalován za dotační podvod. Jak byste se třeba s tímto vypořádal jako prezident, kdybyste ho měl jmenovat premiérem?
Demokratická společnost se od nedemokratické společnosti liší tím, že dokud soud nevynese pravomocný rozsudek, tak ten člověk je nevinný. Chci uvést třeba příklad paní ministryně Parkanové, která byla možná deset i více let obžalována, pak byla shledána nevinnou. A soudy často ty kauzy takto rozhodnou. Takže jsme v demokratické společnosti a na člověka, jakéhokoliv, ať je to nějaký Josef Novák z Nové Vsi, musí být pohlíženo jako na nevinného, dokud ho soud pravomocně neodsoudí.
Takže i pro kandidaturu na prezidenta myslíte, že to není problém?
Tak samozřejmě určitě je to hendikep. Každá věc, která je nějakým příběhem, tak může být hendikep, ale od toho jsou voliči, aby svou vůli vyjádřili, a dají to jistě na misku vah. Ale člověk, který není odsouzen, je v demokratické zemi nevinen.