Velká podmořská struktura u pobřeží Afriky připomíná kráter po dopadu asteroidu

Časová souhra obou událostí vedla ke spekulacím, že menší „africký“ kráter mohl být vytvořen kusem, který se před dopadem odlomil právě z onoho většího asteroidu, z tzv. Zabijáka dinosaurů. Studii o této africké struktuře zveřejnil časopis Science Advances.

Zmíněná „africká“ struktura, která vypadá jako devět kilometrů široký impaktní kráter a byla letos v létě objevena pod mořským dnem, je pokryta 300 metrů tlustou vrstvou sedimentů. Dostala název Nadir – podle 100 km vzdálené podmořské hory – a nachází se na kontinentálním šelfu asi 400 kilometrů od pobřeží Guineje. V daném místě mořské dno leží 800–900 metrů hluboko pod hladinou.

Objev pozemského impaktního kráteru je vždy významný, protože jsou v našich geologických záznamech velmi vzácné. Na Zemi máme zatím méně než 200 potvrzených impaktních struktur a těch podmořských je už naprosté minimum (méně než 20). Síly eroze a tektoniky totiž umějí většinu kráterů postupně z povrchu zemského jakoby „vymazat“.

„Určitě to odpovídá impaktnímu kráteru,“ řekl podle odborného serveru New Scientist vedoucí studie Uisdean Nicholson z Heriot-Watt University v Edinburghu ve Velké Británii. Nicholson začal tuto podmořskou strukturu zkoumat, když získal tektonická data na bázi seismických odrazů v dané lokalitě, která mu poskytl ropný a plynárenský průmysl.

Struktura má totiž všechny vlastnosti charakteristické pro impaktní kráter této velikosti, a to včetně vyvýšeného okraje, centrálního pahorku a známek toho, že část materiálu byla vymrštěna mimo samotný kráter. Má také správný poměr šířky kráteru k jeho hloubce, správnou výšku okrajů a výšku centrálního pahorku uprostřed, vytvořeného horninou a sedimentem, jenž byl vytlačen rázovým tlakem.

Modelování členky týmu Veroniky Brayové z Arizonské univerzity v americkém Tucsonu naznačuje, že vznik struktury lze vysvětlit dopadem asteroidu o průměru asi 400 metrů (např. známá planetka Bennu má 525 m v průměru). Asteroid této velikosti zasáhne Zemi průměrně každých 700 tisíc let.

Zatím nebylo možné vznik kráteru Nadir datovat přesně, ale rámcově víme, že vznikl asi před 66 miliony lety, tedy ve stejnou dobu jako mnohem větší, 180 kilometrů široký kráter Chicxulub, jenž se nachází v oblasti pobřeží dnešního Mexika. To přivedlo Nicholsonův tým ke spekulaci, že mohlo jít o kus, který se odlomil od mateřského tělesa asteroidu „Chicxulub“, jehož průměr se odhaduje na 13 kilometrů.

Pokud by k odlomení došlo těsně před dopadem, oba krátery by byly velmi blízko sebe. Nicholson však naznačil, že gravitace Země mohla asteroid rozdělit na části i mnohem dřív, což by vedlo ke dvěma dopadům během několika dní po sobě.

Podobná věc se přihodila kometě Shoemaker-Levy při střetu s Jupiterem v roce 1994. Tato kometa byla v roce 1992 roztrhána na úlomky gravitací Jupiteru a ty pak planetu zasáhly. Během šesti dnů postupně zasáhlo Jupiter nejméně 21 úlomků komety.

Je možné, že se „chicxulubský“ asteroid také rozpadl na několik fragmentů, jak zmínil Nicholson. V tom případě mohou být objeveny ještě další příslušné impaktní krátery, tedy pokud nebyly jejich rysy během 66 milionů let zničeny tektonickými či erozními procesy.

Kráter se také zpravidla nevytvoří, pokud asteroid dopadne do vody hluboké několik kilometrů, což je hloubka většiny rozlohy pozemských oceánů. Kaskádový efekt mnoha impaktů a odpovídající škody pak mohly být mnohem větší než v případě jednoho tělesa.

Také je možné, že „nadirský“ asteroid byl součástí skupiny či spršky asteroidů, které zasáhly Zemi postupně, během asi milionu let. Tato sprška mohla vzniknout jako důsledek nějaké srážky těles ve Sluneční soustavě.

Další vědec, Gareth Collins z Imperial College London (který nebyl spoluautorem studie), však není přesvědčen, že „nadirská“ událost souvisí se vznikem kráteru Chicxulub. Poukázal na to, že v datování je spousta nejistot. Informace z mikrofosilií v nedalekých průzkumných vrtech sice ukazují, že kráter vznikl přibližně před 66 miliony lety, stále však existuje nejistota – rozpětí kolem jednoho milionu let – ohledně jeho přesného stáří. Podle něj proto tyto dvě události spolu pravděpodobně nesouvisejí.

Nicholsonův tým nicméně již předložil návrh na vrtné práce v oblasti kráteru Nadir. Tak by bylo možné získat vrtná jádra a příslušné minerály z oblasti kráteru. Z nich pak zjistíme s větší jistotou, jestli se jedná o impaktní strukturu. Jejich analýza nám také umožní mnohem přesněji datovat její vznik.

Samotný dopad asteroidu či úlomku Nadir patrně nemohl způsobit velké globální vyhynutí fauny. Tato událost však významně ovlivnila okolní region a oblast Atlantického oceánu, mj. vytvořením vln tsunami, které mohly poblíž místa dopadu dosahovat výšky 500–1000 metrů. Došlo asi i k velkému zemětřesení (s magnitudou 6,5–7), takže lokálně se země silně otřásla.

Zvuk výbuchu byl zřejmě slyšet po celém světě. Také světlo z ohnivé koule po dopadu bylo vidět stovky kilometrů daleko.

Pro srovnání: výbuch mnohem menšího, 50 metrů velkého asteroidu v roce 1908 v Rusku, známý jako Tunguzská událost, srovnal se zemí les na ploše 1000 kilometrů čtverečních.

Nadirský asteroid ale mohl vyvolat i určité globální oteplování, a to vlivem uvolnění uhlíku z černých břidlicových hornin, které zasáhl, a také destabilizací zásob hydrátů metanu na mořském dně.

Náraz většího tělesa Chicxulub byl oproti tomu asi tisíckrát silnější a během několika hodin pokryl celou planetu prachem. Následkem toho došlo k vyhlazení všech dinosaurů kromě předchůdců ptáků, zároveň skončilo celé dlouhé křídové období. Paleontologové také objevili v Severní Dakotě místo, které údajně obsahuje zkameněliny zvířat zabitých tímto nárazem.