V roce 2014 zasáhl Zemi mezihvězdný objekt, spočívá zřejmě na dně oceánu. Vědci ho chtějí najít

Odborníci uvažují o podmořské expedici, jejímž cílem by mělo být najít jeho úlomky. Vědecký přínos takové mise by byl obrovský, konstatoval minulý měsíc vědecký server Phys.org.

Dráhu Země neustále křižuje nebo míjí spousta vesmírných objektů. Většinou jsou - naštěstí - malé a také obvykle pocházejí ze Sluneční soustavy. To, jestli nějaký objekt patří do naší Sluneční soustavy, či je návštěvníkem z nějaké oblasti mimo ni, poznáme podle velikosti jeho rychlosti a tvaru jeho dráhy.

Pokud je jeho rychlost zhruba srovnatelná s obvyklou rychlostí planet obíhajících v dané vzdálenosti od Slunce (ve vzdálenosti Země jde o rychlosti menší než asi 42 km/s vzhledem ke Slunci), pak není či nebyl schopen se ze Sluneční soustavy dostatečně vzdálit a pravděpodobně ani nepřiletěl z mezihvězdného prostoru.

(S výjimkou toho případu, kdy sice přiletěl odjinud, ale nějaká obří planeta jako Jupiter nebo Saturn ho svým gravitačním polem zbrzdila, tj. připravila ho o značnou část rychlosti a energie - a díky tomu se také stal součástí našeho solárního systému. Tj. byl zde zkrátka „zachycen“.)

Jestliže je jeho rychlost naopak jasně vyšší než typická oběžná rychlost v dané vzdálenosti od Slunce, pak pravděpodobně jde o „mezihvězdného návštěvníka“.

Proto astronomové vždy pečlivě měří tvar a jiné vlastnosti drah nově objevených objektů prolétávajících Sluneční soustavou. K tomu je v praxi třeba uskutečnit nejméně čtyři měření polohy objektu v různém čase (ale většinou více), aby byl charakter dráhy objektu odhalen.

Pomalejší objekty naší soustavy obíhají po eliptických drahách, rychlí mimozemští návštěvníci po drahách hyperbolických vůči Slunci, jak víme již od dob Johanna Keplera.

Astronomové předpokládají, že kandidátský mezihvězdný objekt z roku 2014, dnes ležící zřejmě na dně Tichého oceánu, měřil asi půl metru na šířku. Přesto se v naší atmosféře rozzářil jako bolid.

Jeho potenciálně mezihvězdný původ poprvé rozpoznali tehdejší postgraduální student Amir Siraj a profesor z Harvardu Avi Loeb. Na základě dat týkajících se dráhy objektu došli Siraj a Loeb k závěru, že původ objektu by mohl ležet mimo Sluneční soustavu - a to právě kvůli jeho neobvykle vysoké rychlosti vůči Slunci.

Jinými slovy: pohyboval se rychlostí, která naznačila, že není vázán sluneční gravitací, tedy na naši soustavu. Zřejmě tak přiletěl odněkud z hustého galaktického disku.

Je zde ale jeden problém. Data o dráze a dopadu tohoto mezihvězdného objektu na Zemi pocházela ze špionážního satelitu amerického ministerstva obrany, jehož účelem je jinak monitorování pozemských vojenských aktivit.

Např. chyba měření je zde proto pečlivě střeženým tajemstvím - americká armáda nechce, aby se přístrojové schopnosti jejich satelitu staly veřejně dostupnými informacemi.

Jenže bez těchto podrobností nelze úplně přesně rozhodnout, zda je možné klasifikovat CNEOS 2014-01-08 jako mezihvězdný objekt. Práce Siraje a Loeba je proto zatím neoficiální a obecně neverifikovaná, jelikož dosud neprošla standardním vědeckým recenzním řízením.

Jejich tvrzení nicméně bylo podpořeno letos v dubnu, když hlavní vědec Velitelství vesmírných operací US Space Force Joel Mozer přezkoumal dotyčná utajovaná data o objektu a „potvrdil, že odhad rychlosti je dostatečně přesný, aby naznačoval mezihvězdný původ“.

Toto prohlášení stačilo k tomu, že Loeb a Siraj jsou přesvědčeni o mezihvězdném původu objektu. Proto nyní přešli k návrhu možného způsobu, jak objekt najít a prostudovat jej zblízka.

Velká část meteoritu během sestupu do zemské atmosféry zřejmě shořela a asi po něm zůstaly jen úlomky rozptýlené na dně oceánu. Není to však beznadějné, protože sledovací data ze satelitu v kombinaci s daty o větru a mořských proudech v místě a času dopadu nám mohou poskytnout celkem přijatelnou oblast hledání o rozměrech asi 10 krát 10 km.

Vědci navíc očekávají, že úlomky jsou magnetické, tudíž vhodná loď vybavená vlečnou sítí a silným magnetem by mohla získat nepatrné úlomky meteoritu ze dna oceánu.

Siraj a Loeb se již v tomto smyslu spojili s konzultační firmou pracující v oblasti oceánských technologií. Kdyby měli k dispozici skutečný úlomek mezihvězdného objektu, dávalo by jim to velké možnosti, pokud jde o analýzu jeho složení.

Avi Loeb v posledních letech spekuloval o možnosti, že by mezihvězdné objekty jako ʻOumuamua a kometa Borisov mohly být umělými objekty vytvořenými mimozemskou inteligencí. Jako vedoucí projektu Galileo se ostatně věnuje hledání důkazů o inteligentním životě ve vesmíru. Jeho spekulativní tvrzení však vyvolala kritiku od některých jeho kolegů astronomů.

V případě CNEOS 2014-01-08 však Loeb nezašel tak daleko, aby naznačoval, že jde o mimozemský technologický artefakt.

Každopádně - prozkoumání úlomků mezihvězdného meteoritu ze dna moře bude rozhodně zajímavé, i kdyby šlo „jen“ o přirozené kusy kamene. Řeklo by nám to hodně o složení hornin mimo Sluneční soustavu, což je rovněž velmi cenné.