Článek
Zahrádka zanikla po 2. světové válce. Při novodobé revitalizaci lázeňského parku ale některé prvky, včetně výsadby, prošly obnovou.
„Výročí 80 let od vzniku této Japonské zahrádky v Luhačovicích, která se řadila mezi vůbec první zahrady japonského typu u nás, si připomínáme prostřednictvím muzejní výstavy i nabídky doprovodného programu pro školy,“ řekla kurátorka výstavy a vedoucí Muzea luhačovického Zálesí Blanka Petráková.
V roce 1903 doplnil architekt Dušan Samo Jurkovič areál lázeňských staveb v severovýchodní části lázeňského parku vilou pro více rodin nazvanou Jestřabí, která vytvořila spolu s Vodoléčbou a Říčními lázněmi jednotný a působivý urbanistický celek. Roku 1936 zde byla osazena parková kompozice, vytvořená po vzoru japonských zahrad.
Zahradu nechal osázet tehdejší ústřední ředitel luhačovických lázní Karel Nováček, kterého v roce 1935 zaujala v lázních Poděbrady místní Japonská zahrada osázená Františkem Kaiserem. S ním se pak dohodl na realizaci podobné zahrady v Luhačovicích.
„Korespondence mezi nimi probíhala na podzim roku 1935, kdy Kaiser postupně zasílal do Luhačovic náčrtky dřevěných zahradních staveb, jež se měly vyrábět v místě. Vzorem se Kaiserovi stal chrám Niten-mon v Niku, pagoda a brána torii ze svatyně Itsukušima u ostrova Mijadžima. Torii je tradiční japonská brána, která bývá umístěna u vchodu šintoistických svatyní. Skládá se ze dvou sloupů a dvou příčných trámů. Často bývá natřena červenou barvou. Posláním bran torii je poskytovat místo odpočinku ptákům, kteří jsou v šintoismu považováni za posly bohů,“ popsala Blanka Petráková.
František Kaiser navrhl půdorys zahrady, který vycházel z kruhu a jehož centrem bylo jezírko s ostrůvkem. V plánu bylo barevné elektrické podsvícení stupňovitých stříšek pagody v barvě červené, modré, žluté a zelené a také podvodní barevné osvětlení rybníčku a stínidla pro různobarevné noční nasvícení květinových záhonů.
Zjara 1936 byl prostor u Jestřabí dokončen osázením rostlin. Jezírko, dřevěné mostky, pagodu a bránu torii doplnilo množství exotických dřevin, mezi nimi i prehistorická Ginko biloba, desítky zakrslých dřevin, jehličnanů, 250 alpinek a další stovky trvalek, mezi nimiž vynikaly například kosatce, pivoňky, floxy a šanta, nechyběly lekníny, bambus i rákosí.
Půvab Japonské zahrady u Jestřabí dokumentuje řada dobových pohlednic. Od roku 1936, kdy byla založena, se Japonská zahrádka u Jestřabí stala oblíbeným cílem návštěvníků Luhačovic. Své stanoviště u dřevěného můstku přes potok míval lázeňský fotograf a řada návštěvníků si z lázní odvážela fotografické upomínky s Jestřabím v pozadí. Zahrádka zanikla po 2. světové válce.
Při novodobé revitalizaci lázeňského parku v roce 2014 prošly obnovou i pozůstatky Japonské zahrady, v jejíchž místech se dochovaly některé okrasné exotické dřeviny. Nově k nim přibyly keřové a stromkové javory, jinan dvojlaločný, kryptomerie, záhony bambusů a okrasných trav.