Každý člověk je biohacker. Nejlepší lék na depresi je otužování, říká kouč Mattuš

V souvislosti s tím, čemu se věnujete, používáte mimo jiné pojem „biohacking“…

Ano, tento pojem jsem spolu s pár dalšími lidmi začal v Česku popularizovat. Jako biohackera já osobně pojmenovávám člověka, který nějakým způsobem ovlivňuje to, co se děje s jeho tělem a myšlením. A to je něco, co přece přirozeně děláme všichni – třeba když pijete kávu, abyste měli energii, chodíte do fitka nebo se zabýváte jógou, tohle všechno je podle mě biohacking. Nemusí být ale vždycky pozitivní, já se můžu „hackout“ i levnou sladkostí, po které pak bolí žaludek a špatně se přemýšlí.

Vy se pozitivně „hackujete“ nejčastěji otužováním. Proč právě jím?

Zaujalo mě, jak rychle jeho výsledky přicházejí. Když si upravujete jídelníček nebo zlepšujete spánkovou hygienu, trvá to většinou týdny, než se něco změní. U chladové terapie máte výsledky třeba už za 20 sekund. Žádný tak rychlý a efektivní nástroj práce se sebou, s energií, soustředěním a náladou jsem nenašel.

Co se děje během těch 20 sekund?

Studie ukazují, že už od prvního ponoru do studené vody (4-5 °C), se vám dvoj- až trojnásobně zvýší hladina hormonu norepinefrinu. Ten má přeneseně řečeno antidepresivní účinky. Pomáhá s tím, abychom měli chuť do života, byli aktivní a pozitivní, dobře se soustředili. A nikoho nemusíte zdlouhavě přesvědčovat, že to funguje, všichni, co se otužují, to na sobě cítí.

Jak dlouho už se otužování věnujete?

Jako dlouholetý sportovec se otužuju od 12 let, ale to bylo jen velmi „něžné“ otužování. Zlom přišel v roce 2016, kdy jsem prošel rozchodem s dlouholetou přítelkyní. Dostal jsem se do hluboce černé nálady, nedokázal jsem moc fungovat a negativně se to odráželo i v mém pracovním životě – byl jsem tehdy lektorem cizích jazyků, angličtiny a čínštiny. A tak jsem hledal nějaký efektivní nástroj, co s tím.

Takže místo abyste utápěl žal v baru, dával jste si studené sprchy?

Ano. A to mi vydrželo dlouhou dobu. (směje se)

Zmínil jste čínštinu, jak jste se k ní dostal?

Studoval jsem čínštinu na Masarykově univerzitě v Brně. Jako výměnný student jsem byl víc než půl roku v Číně. Už tehdy mě zaujala čínská medicína i čínské bojové systémy, které jsem pak v Česku učil jako instruktor. Zaujal mě i jejich jiný pohled na život, na člověka, pohyb i léčení. Pracovně jsem také tlumočil třeba na Ťchientinské univerzitě, což je největší centrum klinické akupunktury na světě.

I tam vás něco upoutalo?

Bylo tam pěkně vidět, že péče o organismus člověka je hodně o know-how, jak na to. Problémy, které v Česku řešíte s pacientem půl až tři čtvrtě roku, tam byly někdy vyřešené v řádu minut.

Uvedete příklad?

Já jsem třeba osobně viděl ženu, která přišla na kliniku o berlích, a ještě ji jeden muž podpíral, měla „seklá“ záda. Žena příští den, po akupunkturním ošetření, přijela do ordinace na kole! Mít zabodnuté pět centimetrů dlouhé jehličky v bederní oblasti sice není nic příjemného, nicméně to u ní bylo extrémně efektivní. To mě zaujalo a mrzí mě, že u nás se o tom víc nemluví, že nejsme víc zaměření na praxi. Jsou tu různé lobby, co si chrání své zájmy. Ale to už by bylo na jiné povídání…

Tak zpátky k otužování. Vy ale spíše používáte pojem chladová terapie. Proč?

Když se řekne otužování, typickým představitelem je člen klubu zimního plavání, je mu 50 nebo 60 let, v ledové vodě plave i dvacet minut, dvakrát týdně. To je ale velmi úzký výsek obyvatelstva. Na rozdíl od toho chladovou terapii vnímám jako systematický přístup k tomu, jak může úplně kdokoliv začít svůj vztah k chladu, začlenit ho do života a využít ve svůj prospěch.

Takže zjednodušeně: Postupovat pomalu, klidně drobnými krůčky? A plavání v ledové řece nemít nutně jako cíl?

Ano, podobně jako když se připravujeme na maraton, nemůžete běžet 20 kilometrů první den, když jste se včera zvedli z gauče, to vám spíš ublíží, než pomůže. A další věc je psychika, když hned z gauče skočíte do ledové vody, nic se vám sice fyzicky stát nemusí, ale přijde nepříjemný šok, který vám otužování znechutí. Práce s psychikou je minimálně stejně důležitá jako práce s tělem. Já neříkám „To dáš, hecni se!“, to je spíš klukovská blbost a ego výmysl. Já to dělám co nejjednodušeji, aby se lidi těšili na příště.

Jak má tedy správně postupovat ten, kdo s otužováním začíná?

U začátečníků doporučuji na rozdíl od obecného přesvědčení začínat opravdu pomalu a konzervativně. Zaměřit se pouze na končetiny a vyhnout se jakémukoliv přemáhání. Pouze v případě, že jste si na zimu fyzicky i mentálně zvykli, váš organismus ji přijímá a vy se do ní vyloženě těšíte, si můžete na úrovni intenzity přidat.

Spoustu lidí včetně mě trápí studené ruce a chodidla. Na to byste měl nějakou radu?

Potřebujete naučit svůj oběhový systém se na chlad lépe přizpůsobit. Trénink je velmi jednoduchý, prostě vezměte kyblík se studenou vodou a ruce tam na několik desítek sekund ponořte. Postupně přidávejte do vody po malých množstvích led, aby se voda stávala studenější. S touto metodou můžete dát sbohem studeným končetinám od tří týdnů do dvou měsíců. Základem je ale pravidelnost.

Kromě otužování co dalšího byste doporučil k lepší fyzické a psychické kondici?

Zařadit do stravy více tuků, jsou nezbytné pro tvorbu hormonů, které jsou zase předpokladem psychické stability a dobré nálady. Nízkotučná dieta je mýtus a v odborných kruzích se o ní dnes hovoří jako o biochemické kastraci. Tuky, ty dobré, jsou základ zdraví.

Takže „sbohem, dieto“ a „ahoj, ledová vodo“? Je ale otužování vhodné pro každého?

Stoprocentně. Je to jako s pohybem, i ten je pro každého. Pohled na evoluci člověka hovoří jasně – neexistují lidé, jejichž přirozeností by bylo jen ležet na gauči. Stejně tak zima je něco, co bylo vždycky v naší evoluci a organismus je na to nastavený, aby nepříjemným podmínkám odolal.

Někdo ale prostě zimu nemá rád…

Samozřejmě někomu chlad vadí víc, někdo chlad miluje. Neříkám, že by si s chladem mělo „hrát“ 100 % obyvatelstva, ale velká většina lidí z něj může velmi benefitovat. A je úplně jedno, jestli jde o opláchnutí si obličeje studenou vodou, to je podle mě taky chladová terapie, nebo jestli člověk bude plavat v řece a ven chodit méně oblečený.

Jaké jsou tedy ty největší benefity?

Jasný benefit číslo jedna je imunita, obranyschopnost na té fyzické, ale i mentální úrovni. Nemocnost u lidí, kteří se dlouhodobě otužují, může klesnout téměř k nule. A to není jen moje zkušenost, ale zkušenost stovek, tisíců lidí. V těle se produkuje koktejl neurochemikálií, hormonů, jako odezva na hormetický stres na chlad – to je pozitivní stres, který má potenciál nás posílit, dodat energii, chuť do života. Další látky zase prospívají zdraví srdce. Stahováním a následným roztahováním cév se vylepšuje jejich elasticita. Je to vlastně taková masáž pro tělo zevnitř, které těžko dosáhnete jakýmkoli jiným způsobem. Otužování pomáhá i distribuci tekutin, třeba lymfy, která je bohužel pořád docela podceňovaná. Benefitů je spousta.

A má otužování nějaká negativa?

Tak jako většina nehod na silnici vzniká kvůli porušení pravidel, u chladové terapie je to stejné. Rizika můžeme vytvořit sami tím, že tento nástroj špatně používáme – jsme ve vodě déle, než bychom měli, nebo do vody skáčeme, když bychom měli jít pomalu.

Je důležité dýchání?

Klasičtí zimní plavci by vám řekli, že ne. (směje se) Oni vůbec s dýcháním nepracují, chladová terapie ano. Je to jeden z nejdůležitějších a vědomě ovladatelných procesů, které v našem těle jsou. Může celý proces zpříjemnit a zefektivnit.

Otužování je spojeno většinou se zimním obdobím, je vhodné po celý rok?

Ano, led do kyblíku nebo do vany si můžete dát klidně v průběhu celého roku.

Jste tedy takový český Wim Hof?

Na první pohled vypadají naše metody velmi podobně, ale ve skutečnosti jsou diametrálně odlišné. Já kladu důraz na postupnost, on je strašně hrrr. Mě osobně hodně inspiroval, ale už jsem se od něj odklonil. Absolvoval jsem jeho instruktorský kurz v roce 2018, takže jeho metodě rozumím velmi dobře. Byl nedávno na Colors of Ostrava a řekl tam věci, na které jsem neslyšel ani jeden pozitivní komentář. Chlad není všelék, jak to on prezentuje. Žádná věc nefunguje sama o sobě, vždy je víc proměnných.

A ještě jednu otázku bych měla – proč chodíte v zimě na Sněžku jen v kraťasech?

Dělám pro lidi rozvojově zážitkovou akci. Snažím se na ní ukázat, že člověk zvládne i něco, o čem si předtím nemyslel, že je to úplně možné. Podle mě je to hlubší zkušenost než třeba přechody po žhavých uhlících – to je jen fajn zábava, tedy když si nespálíte chodidla, ale co dál? Pocit, že dokážete překonat nějakou psychologickou hranici, vám Sněžka poskytne taky, navíc vám dá zdravotní benefit. Jak říkal Henry Ford: „Ať už si myslíte, že něco dokážete, nebo nedokážete, v obou případech máte pravdu.“ Je to jen na vás.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Poradenství v oblasti výživy, Osobní trenéři fitness, On-line poradenství v oblasti výživy